Bílá paní

(Psychiatr Boukal označil kastelána Pupence za normálního a chystá se jít spát.)
Referent Dr. Tomeček: „Ale počkejte, jak si to vykládáte s tím přeludem?”
Psychiatr Dr. Boukal: „Přeludy nechávám kompetentním činitelům.”

(Stranické konzilium rozumuje nad nočními událostmi.)
Tajemník Kudrna: „My zde stojíme, soudruzi, před problémem, který lidské vědomí dosud neobsáhlo.”
Referent Dr. Tomeček: „Z historického hlediska je to také velmi zajímavé. Pakliže se prokáže, že Perchta z Borštejna skutečně existovala...”
Tajemník Kudrna: „Vždyť to přece sama říkala. Krucinál, my to nemůžeme furt takhle komplikovat.”
Referent Dr. Tomeček: „Ale to ještě nemusí být důkaz. Osobní vzpomínky jsou leckdy silně subjektivně zabarveny.”

(Ke skupině u prázdného obrazu se blíží skutečná Bílá paní.)
Tajemník Kudrna: „Stát! Občanský průkaz! Jak se jmenujete?”
Bílá paní: „Perchta Eusebie Ludmila z Borštejna a na Komonici.”
Referent doktor Tomeček: „Žádná nebyla!”
Tajemník Kudrna: „Do you speak english?”
Bílá paní: „Divný ruch, žádáš-li pomoci.”
Tajemník Kudrna: „Nás neoblafnete. Co tady děláte?”
Bílá paní: „Konám dle všech svých sil dobro.”
Tajemník Kudrna: „Kdo vás sem poslal?”
Bílá paní: „Nerozumím tvému hněvu. Ustup. Noc končí, můj čas se chýlí.”

(Komise vyšetřuje Pupencův dopis.)
Náměstek Kudrna: „To je vaše razítko?”
Kastelán Pupenec: „Ano.”
Náměstek Kudrna: „A podpis taky?”
Kastelán Pupenec: „Ano.”
Náměstek Kudrna: „To se nám to, soudruzi, s tím strašidlem nějak zamotalo. A jak to tady vypadá se smýšlením lidí, řekněme třeba s návštěvností kostela?”
Kastelán Pupenec: „Tak to já nevím, já tu nejsem dlouho, a potom, já jsem bez vyznání.”
Náměstek Kudrna: „A čímpak byl vlastně pan otec?”
Kastelán Pupenec: (uraženě) „Havířem.”
Náměstek Kudrna: „Poslouchej, soudruhu, já na tvém místě, samozřejmě kdybych viděl takovou věc, tak bych měl pocit... No, jak to říct... Zkrátka bych měl pocit, ty nemáš takovej pocit?”
Kastelán Pupenec: „Nemám.”
Náměstek Kudrna: „A na sobě jsi nic nepozoroval?”
Kastelán Pupenec: „Já si myslím, že jsem normální.”
Náměstek Kudrna: „Checheche, takový věci by měl člověk o sobě vědět určitě.”
Kastelán Pupenec: „No, určitě to vědět nemůžu.”
Náměstek Kudrna: „Soudruhu doktore, co to znamená, když si člověk není jist, jestli je normální?”
Psychiatr Dr. Boukal: „Že je normální.”
Náměstek Kudrna: „Já jsem si tím třeba úplně jistej.”
Psychiatr Dr. Boukal: „Jo, to naši pacienti taky.”

(Znovu sebejistý Kudrna v komonické hospodě vysvětluje kolegům, co vlastně viděli.)
Referent Dr. Tomeček: „Jenomže fakta...”
Tajemník Kudrna: „Fakt může bejt kult. My vycházíme z toho, co víme. A my víme, že žádný zjevení nejsou.”
Referent Dr. Tomeček: „Jenomže pro vědu jsou to zjištění, která daleko přesahují hranice...”
Tajemník Kudrna: „... a dosahují až k našim nepřátelům za hranice. Podívej, soudruhu, ty seš bezpartijní. A náš pracující lid ti dal přesto tu důvěru - a ty ho chceš, soudruhu, zklamat?”
Referent Dr. Tomeček: „No to bych nechtěl. Já jen, že tomu neto...”
Tajemník Kudrna: „Ty si myslíš, že by nám, že by našim pracujícím prospělo rozpatlávání fideisticko-idealistických, nezdravě mystických smyšlenek?”
Referent Dr. Tomeček: „No chraň Bůh. Já jsem si to přece nevymyslel. Já se snažím jen celou věc pochopit, že ano.”
Tajemník Kudrna: „To těžko obhájíš, člověče. No, jdeš s námi, nebo jdeš proti nám?”
Referent Dr. Tomeček: „Možná, že jsme se jen mýlili.”
Tajemník Kudrna: „Všichni jsme omylní. Ale hlavně, najít v sobě tu sílu se silami zúčtovat, rozumíš?”
Referent Dr. Tomeček: „Snad by bylo lépe nazírat to celé v souvislostech.”
Tajemník Kudrna: „To ti radím!”
Referent Dr. Tomeček: „Je třeba počítat s chybami každého vnímání. Smysly přece podléhají řadě subjektivních zkreslujících impulsů.”
Tajemník Kudrna: „Tak cos tam teda vlastně viděl?”
Referent Dr. Tomeček: „Já myslím, optický klam.”
Tajemník Kudrna: „A já, když mám mluvit za svou osobu, tak já mám stále silnější pocit, že jsem tam vlastně neviděl vůbec nic.”

(Tajemník MNV vtrhne k vedoucímu komunálních služeb.)
Tajemník MNV: „Teda tenhle melouch vám přijde draho!”
Vedoucí: „Počkej, počkej, nesmíš tak lát. O jakej se jedná?”
Tajemník MNV: „No ještě se ptej!”
Vedoucí: „No tak jsme lidi, řeknu, o co jde a dá se mluvit.”
Tajemník MNV: „Vodovod u Blažkový.”
Vedoucí: „No to seš teda vedle. Tady se žádný melouchy nedělají.”
Tajemník MNV: „Počkej, vy jste to nedělali jako melouch? Ani jako kvaltovku na něčí příkaz?”
Vedoucí: „Že prej to dělala Bílá paní.”
Tajemník MNV: „To mi stačí. Tak na můj příkaz ten vodovod pěkně vybouráte, a to natotata.”
Vedoucí: „Jo tak, a kde vezmu lidi?” (Strčí hlavu do dílničky k zámečníkovi.) „Lojzíku, už budeš hotovej s tím klíčem?”
Zámečník: „Ještě ne, až zejtra.”
Vedoucí: „Tak to vidíš. Já jsem bezmocnej.”
Tajemník MNV: „Bourání je politická nutnost. Účtujte to jako stavbu.”
Vedoucí: „Jo, tak tomu bych rozuměl líp, jenomže kam tu stavbu zapíšu, když to nemám v plánu?”
Tajemník MNV: „Tak to zaplatím zvlášť. Extra. Ze zvláštních fondů.”
Vedoucí: „Jako melouch!”

(Předseda MNV se snaží uklidnit nespokojený dav pod balkonem.)
Předseda MNV: „Ovšem, soudruzi, tady je třeba říct celou pravdu.”
Kastelán Pupenec: (v davu) „Co říká?”
Občan v davu: „Že říká pravdu.”
Předseda MNV: „My tady nic před váma neskrejváme. To je hanba, to je hanba, že se v naší obci našlo několik jedinců nesvědomitejch, který by z tohoto projevu úcty k pracujícímu člověku chtěli vytlouct kapitál pro svoje pochybné a, já to řeknu rovnou, reakční cíle! A na ně padá hlavní vina, že došlo k tomuto ukvapenému opatření a zcela zbytečnému nedorozumění. Znova vám opakuji, že vodovod vybudoval komunál na můj příkaz a já věřím, že se všichni neochvějně postavíme proti každému, kdo by chtěl této vymoženosti ideologicky zneužít.”
Tajemník MNV: „Ať žije soudruh předseda!”
Dav: „Ať žije soudruh předseda! Ať žije soudruh předseda!”
Kastelán Pupenec: (v davu) „To přece není pravda.”
Občan v davu: „Ale co furt máte?”
Kastelán Pupenec: (v davu) „Povídám, že to není pravda.”
Občan v davu: „Ale to von to taky ví, ale copak von to může říct? Ať žije soudruh předseda!”

(Zešílevší tajemník Kudrna dorazí do hospody zároveň s Andulou, která se chce přiznat ke své noční přítomnosti na hradě.)
Pupencová: „Tady je! To je ona! Musí to dosvědčit! Byla jsi na hradě?”
Andula: „Byla!”
Tajemník MNV: „A tady je ten kostým.”
Tajemník Kudrna: „Všude nastolit atmosféru důvěry!”
Pupencová: „Spala jsi s mým mužem, couro?”
Referent Dr. Tomeček: „Ale to není možný, pan správec byl celou noc se mnou.”
Andula: „Já se takhle urážet nenechám. Já jsem byla celou noc s tímhle pánem.” (Žene se k Dr. Boukalovi, který si při pohledu na Kudrnu rychle balí věci.)
Tajemník Kudrna: „Soběstačnost v krmivech na přední místo!”
Psychiatr Dr. Boukal: „Moje řeč! S fortelem na silážní jámy!”
Andula: „Tak řekni všem, že jsem byla s tebou celou noc!”
Tajemník Kudrna: „Za další zvýšení!”
Psychiatr Dr. Boukal: „A vždy suché boty pro stavbaře!”
Předseda MNV: „Helejte, vy jste tady jedinej střízlivej. Je vám to jasný?”
Referent Dr. Tomeček: „Ne, ne...”
Tajemník Kudrna: „Dohnat a předehnat!”
Psychiatr Dr. Boukal: „Dobrý odchov, zdravé tele!” (Cpe Kudrnu s Tomečkem ven z hospody do auta.)
Tajemník Kudrna: „Kupředu! Za další úspěchy!”
Psychiatr Dr. Boukal: „No, nesmíte si to tak brát. Pojďte, posadíme se spolu pěkně do autíčka, no pojďte, pojďte.”
Tajemník Kudrna: „Pusťte mě, já se bojím.”
Referent Dr. Tomeček: „Au, von mě kope!”

(Předseda MNV se snaží uklidnit nespokojený dav pod balkonem.)
Dav: „Fuj! Hanba! Bourat se nebude!”
Předseda MNV: „Soudružky a soudruzi, drazí přátelé. Jsem rád, že jste se dostavili v tak hojném počtu...”
Občan z davu: „Nás neukecáš, to známe!”
Předseda MNV: „... abyste oslavili náš další, byť i jenom drobný úspěch.”
Občan z davu: „Vodovod se bourat nebude!”
Předseda MNV: „Úspěch! Již před časem jsme rozhodli, že v příbytku občanky Blažkové bude zbudován vodovod.”
Občan z davu: „Tak proč se bourá?”
Předseda MNV: „Z obecních prostředků! Aby se vyhovělo staré ženě, sedřené prací za kapitalismu. Vzhledem k naléhavosti případu jsem věc zařídil bez byrokratickejch průtahů. A jsem rád, že to přijímáte s takovým nadšením.”

(Pupencovi z okna pozorují, jak na nádvoří parkuje úřednická šestsettrojka.)
Pupencová: „Jindřichu, buď, prosím tě, opatrnej.”
Kastelán Pupenec: „Neboj se, zlý lidi se musej bát.”
Pupencová: „Jo, a ty hodný lidi se musej zase bát těch zlejch. Tak běž, a pamatuj na děti.”

(Rozkolísaný Kudrna telefonuje o radu k nadřízenému.)
Tajemník Kudrna: „Když já nevím, jak mám jít dál.”
Přednosta odboru: „No zásadově, zásadově. Ale takticky. Jasno?”

(Předseda MNV kráčí okolo školy, když ho osloví řídící učitel.)
Řídící učitel: „Soudruhu předsedo, dneska se už pět dětí přihlásilo na náboženství.”
Předseda MNV: „To jsou věci.”
Řídicí učitel: „Já myslím, soudruhu předsedo, že proti kultu Bílé paní Komonické by se mělo hned v začátku postupovat všemi ideovými prostředky.”
Předseda MNV: „To budeme muset někoho setsakramentsky skřípnout.”
Řídicí učitel: „No vy to vlastně vidíte v těch širších souvislostech.”
Předseda MNV: „No ne, tenhle politickej tah se někomu nevyplatí.”
Řídicí učitel: „Ale z našeho, řekl bych intelektuálského hlediska by se měla tato pověra vykládat v širším světle.”
Předseda MNV: „To jo, to by se mělo.”
Řídicí učitel: „Já bych pro tento účel chtěl nastudovat takovou hru.”
Předseda MNV: „Jo, vy myslíte tu o tý Bílý paní? Ten kus, co se tady dával v pětatřicátým roce k uctění památky doktora Kramáře?”
Řídicí učitel: „Soudruhu předsedo, já už jsem od té doby mnohé pochopil, takže já už to dneska vidím z úplně jiné strany.”
Předseda MNV: „No dobře, ale to musíte opatrně, víte? Aby nám lidi nezačali moc přemejšlet.”

(U Blažků v ložnici.)
Strážmistr: „Pana faráře sem netahejte, tady jde o kradený trubky.”
Blažková: „Copak já kradu?”
Strážmistr: „Nic jsem neřek.”
Blažková: „Hele, přes noc se to tady objevilo, dědek to viděl, že jo.”
Strážmistr: „Ale jak to - objevilo? To je nějaký divný, ne?”
Tajemník MNV: „Jaký divný? Má vodovod? Má! Tak konejte svoji povinnost.”
Strážmistr: „Jenomže, soudruhu tajemníku, mít vodovod ještě není trestný.”
Tajemník MNV: „Mít něco je vždycky podezřelý. Vždycky podezřelý. Zvlášť u takovýhle holoty.”

(Komise na ministerstvu řeší Pupencův dopis a fotografii Bílé paní s hasákem.)
Psychiatr Dr. Boukal: „Takže by šlo nejen o poměrně neškodnou halucinaci nebo snad zrakový klam doplněný rozjitřenou fantazií, nýbrž o maniakální poškození historického obrazu, tedy cenného předmětu svěřeného péči dotyčné osoby.”
Přednosta odboru: „Prosím vás, nějaký systém. Tak on ji nejdřív viděl.”
Psychiatr Dr. Boukal: „Ano.”
Referent Dr. Tomeček: „Tady to píše, ale vidět ji samozřejmě nemohl.”
Psychiatr Dr. Boukal: „Proč by nemohl? Vidění je subjektivní vjem. Podívejte se, když vypijete dva litry rumu, tak uvidíte třeba malý zelený pavoučky a ještě na vás budou dělat takhle.”
Přednosta odboru: „A prosím vás, a co s tím dělat?”
Psychiatr Dr. Boukal: „No nechlastat tolik.”
Referent Dr. Tomeček: „Soudruh vedoucí myslí, co udělat s tím zaměstnancem.”
Přednosta odboru: „Sám si poradit neumíte?”
Referent Dr. Tomeček: „No dovolte, to je přece šílenec.”
Psychiatr Dr. Boukal: „Jak to víte?”
Referent Dr. Tomeček: „Když napsal takový dopis.”
Psychiatr Dr. Boukal: „Jak víte, že ten dopis psal on?”
Referent Dr. Tomeček: „Dovolte, prosím razítko, úřední papír...”
Přednosta odboru: „... se dají zneužít, to vás nenapadlo?”
Referent Dr. Tomeček: „No ale já přece, soudruhu, nemohu...”
Přednosta odboru: „No jistě, ono je to trochu složité, že? No tak zavoláme někoho, kdo to vezme rázně do ruky.”

(Pupencová se domnívá, že kastelán se spustil s Andulou.)
Pupencová: „Myslíš, že ti ještě věřím?”
Kastelán Pupenec: „Nemyslím, já raději vůbec nemyslím.”
Pupencová: „Jindřichu, jsme spolu přece patnáct let.”
Kastelán Pupenec: „Jo, to máš pravdu, já neříkám.”
Pupencová: „Rozuměj, mně nejde o to, že ses s tou ženskou vyspal...”
Kastelán Pupenec: „A taky jsem ji zabil a rozčtvrtil!”
Pupencová: „... ale tys mě patnáct let obelhával. Ty maléry nebyly skrz žádnou pravdu, ale jen skrz ty tvoje děvkařiny!”
Kastelán Pupenec: „Jo, a taky jsem klepal popel na filodendron.”
Pupencová: „Že sis vybral zrovna tu utahanou Andulu!”
Kastelán Pupenec: „Ježíšikriste, to není pravda!”
Pupencová: „Mlč! Nelži! Vždyť jsem ji viděla, myslíš si snad, že jsem blázen?”
Kastelán Pupenec: „Nejsi, nejsi, blázen jsem já. Každou noc visím ve věži jako netopejr za nožičky. Ať mě suspendujou, zavřou a vyhoděj. Já jsem blázen a chci mít od všech pokoj!”
Pupencová: „Proboha, Jindřichu, co bude s dětma?”
Kastelán Pupenec: „Máš pravdu, nauč je lhát.”