Bílá paní

(Po zkoušce divadelního představení o Bílé paní.)
Předseda MNV: „No, tak má to talent. Talent, to jo.”
Tajemník MNV: „Já jsem s tím ohromně spokojenej. Lidi to totiž ťukne.”
Předseda MNV: „Copak o to, ale já když o tom přemejšlím, tak mě napadá taková maličkost.”
Řídicí učitel: „To se dá upravit.”
Předseda MNV: „Já vám to řeknu po lidsky, já se nemůžu zbavit dojmu, že ta Bílá paní, že by tam neměla bejt. No ne, jinak to může zůstat tak, jak to je.”
Řídicí učitel: „Ale vždyť je to o Bílé paní!”
Tajemník MNV: „Já jsem to také tak pochopil!”
Předseda MNV: „No dobře, jenže Bílá paní? Bílá paní, to je něco, co je našemu lidu tak trochu cizí.”
Tajemník MNV: „To se v prvním jednání říká.”
Předseda MNV: „Ale kdo to říká?”
Řídicí učitel: „No Bílá paní.”
Předseda MNV: „No tak vidíte to, no v tom je právě kus toho... no, jak se to nemá.”
Tajemník MNV: „Abstraktivismu?”
Předseda MNV: „Jo.”
Tajemník MNV: „No dobře, tak jestli to vězí v tom maskování, že bychom třeba trochu zkrátili fousy.”
Předseda MNV: „Podívej se, já to vidím po našem. Abstraktní je, když něco není. Je Bílá paní? Není, tak no!”
Řídicí učitel: „Ale o tom ta hra přeci je!”
Předseda MNV: „Podívej, ředitelskej, já to chápu. No ale přece na druhý straně taky mám svou zodpovědnost, já jsem kontrolovanej shora. Abstraktního máme kolem sebe, kam se podíváme, a ještě to budeme větrat v umění?”
Řídicí učitel: „Tak to teda nesmíme hrát?”
Předseda MNV: „To je těžký. Podívej se, já to nezakazuju, jenomže na druhý straně to zase nemůžu povolit.”

(Blažková přiběhla do kostela nahlásit zázračné zřízení vodovodu.)
Blažková: „Velebný pane, velebný pane! Zázrak!”
Farář: „Ale, ale, takhle po ránu?”
Blažková: „Velebný pane, vytryskla voda!”
Farář: „Ale jděte, ze skály?”
Blažková: „Ne, z vodovodu.”
Farář: „Ale to si nesmíte tak brát, to se občas stane.”
Blažková: „Ale když já si myslím, že je to díky Bílý paní.”
Farář: „Ale matko, to jste křesťan? Vždyť žádná Bílá paní není.”
Blažková: „Musí bejt, když máme vodovod. Večer tam nebyl a teď tam je.”
Farář: „No, to se dějou podivnější věci a není to zázrak.”
Blažková: „Kdepak, mě nezvikláte. Dokavaď jsem prosila národní vejbor...”
Farář: „No tak vám to postavil národní výbor. Jenom rozum, matičko, rozum!”
Blažková: „Že by to stavěli v noci?”
Farář: „Třeba, aby se neřeklo, že máte protekci.”
Blažková: „Tak vy myslíte, jako že oni...”
Farář: „No jistě. Jen buďte rozumná, vždyť by se vám lidé smáli.”
Blažková: „Ale já jsem myslela mši. Nebo svíčku...”
Farář: „Psáno jest, dávejte, což jest císařovo, císaři, což jest božího, Bohu. Běžte poděkovat předsedovi.”

(Blažková ráno objevila v ložnici vodovodní kohoutek, otočila s ním a voda zurčí do kbelíku.)
Blažková: „Dědku, dědku, voda!”
Blažek: „Co je, co je?”
Blažková: „Voda!”
Blažek: „Co je? Neteče?”
Blažková: „Teče!”
Blažek: „No tak když teče, tak pro ni jdi a nevotravuj!”
Blažková: „Ale tady teče!”
Blažek: „Kde tady?” (Zírá z postele na strop, jestli někde nezatéká.)

(Předseda MNV uklidnil dav a spokojeně se vrací do kanceláře.)
Předseda MNV: „No, a je to.”
Vedoucí komunálních služeb: „Jo, jo. A kdo to zaplatí?”
Předseda MNV: „Co chcete zaplatit?”
Vedoucí komunálních služeb: „Inštalaci vodovodu.”
Tajemník MNV: „No, jak to, vždyť jste říkal, že jste ho nedělali?”
Vedoucí komunálních služeb: „Teď řek předseda, že jo. Já jsem se mejlil, jsem jenom člověk.”
Předseda MNV: „A on vám to tajemník nezaplatil?”
Vedoucí komunálních služeb: „Kde by to platil, když jste to objednal vy?”
Tajemník MNV: „No, já vím na beton, že ho nedělali.”
Předseda MNV: „Jo, když ho nedělali, tak to nemají nárok na peníze, to je samozřejmý.”
Vedoucí komunálních služeb: „Dobrá, tak já jdu a řeknu těm lidem, že jsme to nedělali.”
Předseda MNV: „Moment, tak to by bylo klamání veřejnosti. Vodovod jste měli v plánu, hotovej je, tak jakýpak škádlení. Podejte si fakturu, dostanete to proplacený a je to vyřízený.”
Vedoucí komunálních služeb: „Jo. A kdo zaplatí bourání?”
Předseda MNV: „Jaký bourání?”
Vedoucí komunálních služeb: „Toho vodovodu, já svý lidi odírat nedám.”
Předseda MNV: „A kdopak si vás objednal na bourání?”
Vedoucí komunálních služeb: „No přece váš soudruh tajemník.”
Předseda MNV: „Tak fajn, tak ať si to zaplatí. Ze svýho, jo? Z vlastní kapsy.”

(Tajemník Kudrna se snaží vnutit správný pohled na věc.)
Referent Dr. Tomeček: „A co když se ten správce opře?”
Tajemník Kudrna: „O koho se může opřít?”
Referent Dr. Tomeček: „O to, co viděl.”
Tajemník Kudrna: „Když viděl, co není, je přece blázen. Je blázen a takovej patří do ústavu.”
Psychiatr Dr. Boukal: „Každej?”
Kastelán Pupenec: (Vstoupí do lokálu.) „Rum. Velikej. Já jsem totiž alkoholik.”
Referent Dr. Tomeček: „Soudruhu správce, jste poněkud přepracován.”
Kastelán Pupenec: „Co vás vede, já jsem se pomátl na duchu. Já jsem viděl Bílou paní.”
Referent Dr. Tomeček: „Je třeba okamžitě zavolat sanitu. Máme tu co činit se šílencem.”
Psychiatr Dr. Boukal: „Jo? A to jako myslíte koho?”
Kastelán Pupenec: „Mě. Já jsem blázen, já jsem viděl, co jsem neviděl, já jsem spal, s kým jsem nespal. Já chci do blázince, ježíšikriste, já chci mezi normální blázny!”
Psychiatr Dr. Boukal: „Blázinec není holubník, aby tam mohl, kdo si vzpomene.”
Tajemník Kudrna: „Vždyť je to jasný, vidí přízraky, má duševní poruchu, sám to říká. Hotovo dvacet. Já vás vyzývám, abyste v zájmu veřejné bezpečnosti zařídil převoz občana Pupence do ústavu.”
Kastelán Pupenec: „Ano, já chci do ústavu!”
Psychiatr Dr. Boukal: „Poslyšte, a nevšiml jste si náhodou, jaké mělo to zjevení zuby?”
Kastelán Pupenec: „Přední, zadní, střední, pane doktore.”
Psychiatr Dr. Boukal: „No tak když jinak nedáte, tak pojedete na pár dní k nám. Popovídáme si v klidu o Bílé paní Komonické... poněvadž já jsem ji viděl taky!”

(S davem plynou po břehu a potom do vody i pionýři a Pupencovi.)
Pionýři: „Na věčnost nový most! Za pilnost nový most! Hurá! Ať žije nový most!”
Kastelán Pupenec: „Vždyť tu žádnej most není!”
Pupencová: „Ty s tou svou pravdou. Drž hubu a plav!”

(Blažková sfoukává svíčky, když se jí za zády objeví strážmistr SNB spolu s tajemníkem MNV.)
Strážmistr: „No tak, matko, to je snad zbytečný, celej vodovod stejně neschováte, ne?”
Blažková: „A proč bych ho schovávala?”
Strážmistr: „No tak, podívejte, řekněte nám...”
Tajemník MNV: „... koho jste podplatila?!”
Strážmistr: „Počkejte, tam se, soudruhu tajemníku, dostaneme. Pěkně nám řekněte, kde jste vzala ty trubky.”
Blažková: „Já jsem je nevzala!”
Strážmistr: „No, copak, to dá rozum, dyť byste je ani neunesla. Ale kdo je vzal?”
Blažková: „No... přeci národní vejbor.”
Tajemník MNV: „Ale jděte. Pche.”
Strážmistr: „A kdopak vám řek, že to dělal národní výbor?”
Blažková: „No... přeci... řek to pan farář.”
Tajemník MNV: „Farář? Vidíte? Vidíte, kam vedou nitky?”

(Předseda s tajemníkem MNV se vzájemně podezírají, že ten druhý zařídil Blažkovým protekční vodovod.)
Tajemník MNV: „Tak stará Blažková už má vodovod.”
Předseda MNV: „Jo, už má vodovod.”
Tajemník MNV: „Že jsem o tom ani nevěděl!”
Předseda MNV: „Jo tak tys o tom nevěděl, hm! Tak to teda musel udělat někdo, kdo podrejvá důvěru lidu ve volený orgány.”
Tajemník MNV: „Nebo dělá někdo líbivou politiku a porušuje státní disciplínu, aby vypadal u lidí hezkej.”
(Do kanceláře vtrhne nádeník stavební party.)
Nádeník: „Pane tajemníku, na náměstí se ztratily trubky a hasák, tak šli všichni na polívku, než se to rozhodne.”
Tajemník MNV: „Tak už je jasný, z jakýho materiálu.”
Předseda MNV: „Jo, to je jasný. Ale tohle někomu neprojde.”
Tajemník MNV: „Ono by to chtělo vyšetřit.”
Předseda MNV: „To jo, a ostře.”
Tajemník MNV: „A bez ohledu na osobu. A na to, jak je postavená.”
Předseda MNV: „A ať je v tom smočenej, kdo chce.”
Tajemník MNV: „A pěkně šlápnout na krk.”
Předseda MNV: „Aby si to pamatoval na příště.”

(Doktor Tomeček nechtěně vstoupil do obrazu spolu s Bílou paní, kde znehybněl.)
Tajemník Kudrna: „Soudruhu doktore, zanechte nemístných skopičin!”
Kastelán Pupenec: „To je malér, to je malér...”
Tajemník Kudrna: „To je sabotáž! Vždyť je to pracovník centrální instituce! A jako takovej se musí hejbat a mluvit!”
Kastelán Pupenec: „Ještě kohout nekokrhal, propusť ho, paní. Má děti, pláčou.”
(Doktor Tomeček vystoupí z obrazu s hasákem v ruce.)

(Po zkoušce divadelního představení o Bílé paní.)
Řídicí učitel: „Napřed se to povolí, pak se to zakáže, tak já už ničemu nerozumím.”
Tajemník MNV: „No a v tom je právě ten knyf.”
Řídicí učitel: „Jaký knyf?”
Tajemník MNV: „Jsou lidi, který nepřejou druhým slávu, už to chápete?”
Řídicí učitel: „Myslíte snad...”
Tajemník MNV: „Já nikoho nejmenuju. Jenže já vidím za kulisy. Obrazně, myslím.”

(Do kanceláře předsedy MNV vběhnou vyděšení tajemník MNV a lidé z komunálních služeb.)
Tajemník MNV: „Je zle, okamžitě se musí povolit Bílá paní, dokud je čas.”
Předseda MNV: „No ty jsi se zbláznil!”
Tajemník MNV: „Já ne, oni.” (Ukazuje k balkonu, pod kterým se shromažďují obyvatelé Komonic.) „Slyšíš to?”
Předseda MNV: „Co se stalo, se jim snad něco nelíbí, nebo co?”
Tajemník MNV: „Jo, že se měl bourat ten vodovod.”
Předseda MNV: „Tys nechal bourat ten vodovod?”
Tajemník MNV: (Koktá.) „Poho... no to... pohoršení, aby se to... jsem myslel.”
Předseda MNV: „Myslel. To byla chyba.”
Tajemník MNV: „Co budem dělat?”
Předseda MNV: (Sundá si kravatu.) „Jdi mi z očí.”

(Funkcionáři MNV nelibě nesou, jak se rozmáhá kult Bílé paní.)
Tajemník MNV: „Za chvíli nám bude vorat s celou vobcí.”
Předseda MNV: „No, a bez kontroly.”
Tajemník MNV: „Dyť lidi potřebujou vedení.”
Předseda MNV: „Natož strašidla.”
Tajemník MNV: „To chce organizačně podchytit.”
Předseda MNV: „A usměrnit v obecním zájmu.”
Tajemník MNV: „Já to vidím celkem jednoduchý.”
Předseda MNV: „Sestavíme seznam obecních požadavků...”
Tajemník MNV: „... ten seznam se tý důře předříká...”
Předseda MNV: „... plnění se potom zkontroluje...”
Tajemník MNV: „... zřídí se komise pro kontrolu...”
Předseda MNV: „... a naplánujou se další požadavky...”
Tajemník MNV: „... který se pak nahlásej nahoru.”

(U nabílené stěny učí kastelán Pupenec své děti lhát.)
Kastelán Pupenec: „Jaká je ta zeď?”
Nejstarší dítě: „No bílá!”
(Pupenec mu dá pohlavek.)
Kastelán Pupenec: „Jaká je ta zeď?”
Prostřední dítě: „Černá!”
Kastelán Pupenec: „No vidíš, jak ti to jde. A ty?”
Nejmladší dítě: „Oranžová se zelenejma puntíkama.”
Kastelán Pupenec: „Taky správně, ty se neztratíš.”

(Dopis od kastelána Pupence řeší ministerský referent Tomeček nejprve s psychiatrem.)
Psychiatr Dr. Boukal: „Já myslím, že byste to neměli brát tak vážně.”
Referent Dr. Tomeček: „No dovolte, když někdo vidí Bílou paní, že ano...”
Psychiatr Dr. Boukal: „Proč by ji nemohl vidět? Vadí to někomu? Vadí to jemu? Dneska lidi vidí věcí!”
Referent Dr. Tomeček: „Ale pane doktore, on není zcela psychicky zdráv.”
Psychiatr Dr. Boukal: „Většina lidí není zdráva, a zejména psychicky.”
Referent Dr. Tomeček: „Ale on pracuje ve veřejných službách.”
Psychiatr Dr. Boukal: „Tam se to nejspíš ztratí.”

(Při hledání skutečné Bílé paní kousla převlečená Andula do ruky tajemníka Kudrnu a utekla.)
Tajemník Kudrna: „Už do toho začínám vidět.”
Referent Dr. Tomeček: „Jojo, davová sugesce, že jo?”
Tajemník Kudrna: „To by nebylo to nejhorší. Nenapadá vás nic? Vatikán, nic? Já vám povídám, že jsme obklíčeni cizíma rozvědkama, musí se okamžitě skočit pro orgány!”
Kastelán Pupenec: „Ale vždyť vylezla z obrazu.”
Tajemník Kudrna: „Techniku, to oni mají. To jim musíme nechat. Jinak na nás holt nemůžou.”
Kastelán Pupenec: „Nene, byl to úkaz vysloveně nehmotný.”
Tajemník Kudrna: „Úkaz? A co je tohle?” (Předvádí pokousanou ruku.)
Referent Dr. Tomeček: „To je od zubů?”
Náměstek Kudrna: „Od zubů nepřítele!”
Kastelán Pupenec: „To jako Bílá paní?”
Tajemník Kudrna: „To už se zeptají vás!”