Dokonalý podraz

Nathan: „Tak jo, my sice dneska nemáme soud, ale máme jinou práci.”
Eliot: „A bude se mi líbit?”
Nathan: „Ehm... Ta první část, ne.”

(Tým hledá něco, v čem Widmark vyniká, náhle ho zaslechnou zpívat.)
Nate: „Sophie, za jak dlouho s dětmi nacvičíš muzikál?”
Sophie: „Tak šest týdnů.”
Nate: „Ne, za dva dny.”

(Parkerová přinesla jinou hračku, než pro jakou ji poslali.)
Hardison: „Kdo by sakra tuhle věc dal dítěti?”
Parkerová: „Není to věc. Je to panenka a děti milují panenky.”
Hardison: „To není žádná panenka. Je to nějaký starý čarodějnický voodoo a nechci, aby to vůbec bylo v Lucille.”
Parkerová: „Víš co? Co kdybych to řekla o těch jasných teniskách, cos mi poslední dobou dával?”
Hardison: „Hej, ty jsou úžasný. Dělají tě lesklou a rychlou. Ok, tahle věc, žádný dítě by tomu nemělo být vystavený... nikdy.”

(Bryan šikanoval staršího muže, který byl proto převezen do nemocnice.)
Eliot: „Víš, jak rád bych ti teď utrhl ruku a nakrmil tě s ní?”

Dufort: „V této nejisté době je kupování si amerického kongresmana jednou z nejlepších investic, jakou může firma udělat.”
Hardison: „Ach, právě jsem se trochu pozvracel.”

Parker: „Potřebuji zvuky jako puh, tuh, ooh, uh, eh, oh, ah, kuh, ay, eff.”
Nathan: „Jen tyhle?”

(Parkerová je na akci a mluví s doktorem pro hokejisty.)
Doktor: „A který hokejista je ten váš manžel?”
Parkerová: „No ten velkej... ten, co bruslí.”

Sophie: „Páni, já mám hlad...”
Parkerová: „Dívej, tohle jsem objevila dole v automatu. Dáš si?”
Sophie: (Čte nápis na pytlíku brambůrků.) „Vepřové šlupky? Jak oloupeš prase?”

(O panence, kterou se snaží tým prodat.)
Eliot: „Slib mi, že tahle věc nebude nikdy na pultech obchodů.”
Parkerová: „Ne, všechny si je nechám pro sebe. Mám je seřazený v mým skladišti. Jako armádu radosti a zlosti.”
Hardison: „Nikdy nechtěj být sám v tom skladišti. Nikdy.”

(Hardison a Parkerová se vydávají za kněze a jeptišku, předstírají, že si chtějí v bance uložit peníze na jejich dětskou charitu. Hardison si podává ruku se zaměstnankyní banky.)
Hardison: „Mockrát, mockrát vám děkujeme. Pošleme vám pohled, jakmile dětem koupíme pastelky. Jo a naučíme je správně psát. Je to dvoufázový proces.”

(Eliot vystupuje v převleku za hráče baseballu.)
Nathan: „Dobrou nebo špatnou?”
Tara: „Dobrou.”
Nathan: „Starosta se chytil, pokračujeme.”
Tara: „Špatnou?”
Nathan: „Do play-off jsme přišli o Eliota.”

(Tým plánuje akci.)
Nate: „Jdeme na to, ukradneme ministerstvo obrany!”
Parkerová: „Není to velezrada?”
Nate: „Tak ho potom vrátíme.”

Eliot: „Dal jsi jim tam virus?”
Hardison: „Kámo, dal jsem jim tam víc než jen virus.”

Nathan: „Parkerová? Vy máte Parkerovou?”
Victor Dubeních: „To je někdo špatný?”
Nathan: „Ne, ale Parkerová je cvok.”

Eliot: „Pokusil se nás zabít!”
Parker: „A co je důležitější, nezaplatil nám.”
Eliot: „Jak to, že je to důležitější?”
Parker: „Beru si to osobně.”
Eliot: „Něco s tebou není v pořádku...”