Harry Potter a Princ dvojí krve

(Brumbál pomocí myslánky ukazuje Harrymu vzpomínky na Toma Raddla.)
Tom Raddle: „Je pravda, že profesorka Merrythoughtová odchází do důchodu, pane?”
Horacio Křiklan: „Ale Tome, víš, že ti to nesmím prozradit. Děkuji za ananas, máš pravdu, že je můj oblíbený. Jak jsi to věděl?”
Tom Raddle: „Intuice.”
Horacio Křiklan: „Panenko skákavá, to už je tolik hodin? Utíkejte, ať vás profesor Dippet nenechá po škole!” (Tom tam pořád zůstává.) „Rychle, Tome. Nechceš přece, aby tě načapali po večerce. Nebo snad máš něco na srdci?”
Tom Raddle: „Ano, pane. Nevěděl jsem, na koho jiného se obrátit. Ostatní profesoři nejsou jako vy. Mohli by to špatně pochopit.”
Horacio Křiklan: „Tak do toho.”
Tom Raddle: „Zašel jsem do knihovny, do oddělení s omezeným přístupem a narazil jsem na divný, neobvyklý druh magie. Napadlo mě, že byste mi to mohl vysvětlit. Pokud jsem to správně pochopil, nazývá se...”
(Vzpomínka se změní.)
Horacio Křiklan: „O tom nic nevím a i kdybych věděl, tak bych ti to neřekl. Teď odsud zmiz a opovaž se mě na to ještě někdy zeptat!”

(Profesor Křiklan se pokouší získat listy úponice oknem skleníku.)
Horacio Křiklan: „U Merlinových vousů, Harry!”
Harry Potter: „Promiňte, pane, měl jsem se vám ohlásit, chrčet nebo kašlat. Lekl jste se, že jsem profesorka Prýtová.”
Horacio Křiklan: „Ano, to máte pravdu. Jak jste na to přišel?”
Harry Potter: „No, vidím jak si počínáte, jak se schováváte a jak jste sebou škubnul. To jsou listy úponice, pane. Jsou cenné, že ano?!”
Horacio Křiklan: „Lístek se dá prodat za deset galeonů. Nemám s takovými transakcemi vlastní zkušenosti, ale slyšel jsem to. Můj vlastní zájem je čistě akademický.”
Harry Potter: „Mě tahle rostina vždycky trochu děsila.”

Harry Potter: „Co jsem zmeškal?”
Ron Weasley: „Moudrý klobouk nás vybízel, abychom byli stateční a silní. To se mu snadno řekne. Je to klobouk.”

Albus Brumbál: „Každý den, každou hodinu, možná i v této chvíli, se síly temnot pokouší proniknout přes zdi tohoto hradu. Ale nakonec, největší zbraní... jste vy. To byla jen menší úvaha k zamyšlení. A teď rychle do postele, šup šup.”
Ron Weasley: „Fakt povzbuzující.”

Ron Weasley: „Miluji ji!”
Harry Potter: „Fajn, miluješ ji. Ale už jsi ji aspoň potkal?”
Ron Weasley: „Ne... Představíš mě?”

Harry Potter: „Nezavolal jste pana profesora Křiklana jen kvůli lektvarům, že?”
Albus Brumbál: „Ne, nezavolal. Profesor Křiklan má totiž něco, po čem velmi toužím. A lehko se toho nevzdá.”
Harry Potter: „Povídal jste, že se mě pokusí přidat do své sbírky.”
Albus Brumbál: „Přesně tak.”
Harry Potter: „A mám mu to dovolit?”
Albus Brumbál: „Ano.”

Albus Brumbál: „Dobrý večer, Draco. Co tě sem přivádí v tento krásný jarní večer?”
Draco Malfoy: „Kdo tu ještě je? Slyšel jsem vás tu s někým mluvit!”
Albus Brumbál: „Občas si povídám sám pro sebe. Je to nesmírně užitečné. Draco, ty přece nejsi vrah.”
Draco Malfoy: „Co o mně víte? Jsem schopný věcí, které by vás šokovaly!”
Albus Brumbál: „Zaklel jsi Katii Bellovou v naději, že mi dá začarovaný náhrdelník a vyměnil jsi láhev s medovinou za otrávenou. Odpusť, ale byly to tak ubohé pokusy, až jsem pochyboval, zda to myslíš vážně.”
Draco Malfoy: „Ale on mi věří! Vybral si mě!”
(Draco ukáže Brumbálovi znamení zla.)

(Snape s ostatními smrtijedy utíká a Harry ho pronásleduje.)
Harry Potter: „Snape! On vám věřil!”
(Bellatrix zapálí Hagridovu chýši, Snape se otočí a Harry na něj vyšle kletbu, Snape ji ale odvrátí.)
Harry Potter: „Bojuj, ty zbabělče, bojuj!”
(Bellatrix vyšle na Harryho kletbu.)
Severus Snape: „Ne! Potter patří Pánovi zla!”

(Brumbál a Harry vycházejí z Křiklanova domu, vtom Křiklan vyjde ven za nimi.)
Horacio Křiklan: „Tak dobře, udělám to! Chci ale kabinet po profesorce Merrythougtové, ne ten brloh jako posledně. A očekávám zvýšení platu. Žijeme v šílené době, v šílené!”
Albus Brumbál: „Svatá pravda.”

Hermiona Grangerová: „Jestli jsem si myslela, že spolu půjdeme na vánoční večírek? Ano, ale teď jsem musela pozvat někoho jiného.”
Harry Potter: „No, a nenapadlo tě, že když ty nemáš s kým jít a já nemám s kým jít, mohli jsme jít spolu jako kámoši?”
Hermiona Grangerová: „Proč jsem na to nepomyslela?”

(Harry a Křiklan dojdou k Hagridovi, který oplakává mrtvolu Aragoga.)
Horacio Křiklan: „U Merlinových vousů, to je opravdová akromantule.”
Harry Potter: „A myslím, že mrtvá.”
Horacio Křiklan: „Bože můj. Drahý příteli, jak se vám podařilo ji zabít?”
Hagrid: „Zabít? Byl to můj nejstarší kámoš!”
Horacio Křiklan: „Omlouvám se, já jsem...”
Hagrid: „Á, neomlouvejte se, nejste sám. Pavouci jsou fakt děsně nepochopený tvorové. To ty jejich voči, lidi jsou z nich nervózní.”
Harry Potter: „A taky z těch klepet!”

(Harry vypije Felix felicis.)
Hermiona Grangerová: „No? Jak se cítíš?”
Harry Potter: „Skvěle, vážně skvěle!”
Hermiona Grangerová: „Pamatuj, že Křiklan večeřívá brzy. Jde se projít a vrátí se zpět do kabinetu.”
Harry Potter: „Jasně. Jdu k Hagridovi.”
Hermiona Grangerová: „Cože? Ne! Musíš si jít promluvit s Křiklanem. Máme plán.”
Harry Potter: „Já vím, ale mám skvělej pocit ohledně Hagrida. Řekl bych, že je to ideální místo pro dnešní večer. Rozumíte?”
Hermiona a Ron: „Ne!”
Harry Potter: „Věřte mi, já vím, co dělám. Nebo Felix to ví.”

Albus Brumbál: „Ta vzpomínka je klíčová. Bez ní jsme slepí a osud našeho světa bude ponechán náhodě. Nemáš na vybranou. Nesmíš selhat.”

(Harry a Brumbál se vrátí z jeskyně.)
Harry Potter: „Musíte jít hned na ošetřovnu. Za madam Pomfreyovou.”
Albus Brumbál: „Ne. Severuse, potřebuji Severuse. Vzbuď ho, řekni mu, co se stalo a přiveď ho sem. Severuse, Harry.”
(Zezdola se ozvou zvuky.)
Albus Brumbál: „Schovej se dolů, Harry. Nikomu se bez mého svolení neukazuj. Ať se děje cokoli, musíš tam zůstat. Udělej, co říkám.” (Harrymu se nechce.) „Věř mi, Harry. Věř mi.”

Albus Brumbál: „Letos v létě jsi neopatrný.”
Harry Potter: „Rád jezdím vlakem sem a tam, nemusím na nic myslet.”
(Brumbál odhalí zmrzačenou ruku.)
Albus Brumbál: „Nepříjemný pohled, že ano? Pojí se s tím zajímavá historka, teď ale není čas ji vyprávět. Chyť mě za ruku. Dělej, co říkám.”