Násilí

(Arjen Rudd si nechal předvolat Hanse, jenž řídil auto, ve kterém se našly Krugerrandy zabavené poté policií. V místnosti stojí též Pieter Vorstedt.)
Arjen Rudd: „Přistupte blíže, Hansi. Pozor na ten igelit. Bude se tu malovat.”
(Hans přešel místnost a postavil se na igelit.)
Arjen Rudd: „Velice mě zajímá, jestli jste v pořádku. Žádné zlomeniny?”
Hans: „Ne. Žádné, děkuji.”
Arjen Rudd: „Pouze nějaká ta boule a modřina.”
Hans: „Ano, to je všechno.”
Arjen Rudd: „Dobře. Nicméně jsme přišli o více než jeden milion v Krugerrandech.”
Hans: „Já vím. Mrzí mě to, pane Rudde. To se stává.”
Arjen Rudd: „To není vaše vina. Někdy věci nevyjdou, jak si je naplánujeme. Jak říkáte, prostě se to stává. Pietere?”
(Pieter Vorstedt vzápětí namíří na Hanse zbraň a zastřelí ho. Hans spadne na igelit.)
Pieter Vorstedt: „A můžeme začít uklízet po malování.”

Achmed, mrtvý terorista: „Ťuk, ťuk!”
Jeff Dunham: „Kdo je tam?”
Achmed, mrtvý terorista: „Já! Zabiju tě!”

John ‚Pyro’ Allerdyce: „Slyšeli jste ve zprávách o těch nebezpečných mutantech? Já jsem ten nejhorší.”
(Znapalmuje poldy.)

Biskup Lilliman: „Prosím, slitování.”
V: „Dnes večer ne, biskupe. Dnes večer ne...”

Seržant Matt Eversmann: „Grimesi, nejdůležitější je tohle: Až začnou všichni střílet, střílej stejným směrem.”

Luis: „Já myslel, že mě zabiješ.”
Carlos Santana: „Zabít tě? Zažili jsme spolu tolik dobrodružství.”
Luis: „Si.”
Carlos Santana: „Já bych tě nikdy nezabil. Zabijou tě Paco a Hector.”

Kapitán Barbossa: „Pánové, vzpomínáte si na kapitán Jacka Sparrowa?”
(Posádka přisvědčí.)
Kapitán Barbossa: „Zabít.”

DuPont: „Vyřešíme to bez zbytečných problémů.”
John Preston: „Ne! Ne bez problémů!”
(Preston postřílí všechny vojáky v místnosti a otočí se na obrazovku, kde je DuPont.)
John Preston: „Jdu za tebou!”
(Rozstřelí obrazovku.)

(John míří na bezbranného DuPonta.)
DuPont: „Počkej! Počkej... Podívej se na mě. Jsem živý. Žiju. Dýchám. A cítím. Teď když to víš, dokážeš mě zabít? Určitě to stojí za tu cenu?”
(John si vybaví obličej Mary chvíli před smrtí.)
John Preston: „Strašne rád ji zaplatím.”
(Zastřelí DuPonta.)

Henri Ducard: „Když jsem tě našel v tom vězení, byl jsi troska. Ale já jsem ti věřil. Zbavil jsem tě strachu a ukázal ti cestu. Byl jsi můj nejlepší žák. To ty jsi měl stát po mém boku a spasit svět.”
Bruce Wayne: „Já budu stát tam, kam patřím. Mezi tebou a lidmi z Gothamu.”
Henri Ducard: „Gotham už nikdo nezachrání. Když les příliš zaroste, je nezbytné, aby došlo k očistnému požáru. Zítra bude svět v hrůze sledovat, jak se největší město samo zničí. Tentokrát už bude návrat k rovnováze nemožný.”
Bruce Wayne: „Napadl jsi Gotham už dřív?”
Henri Ducard: „Samozřejmě. Během let se staly naše zbraně rafinovanějšími. Jednu z nich jsme vyzkoušeli na Gotham: ekonomiku. Ale bohužel jsme podcenili některé z obyvatel Gothamu, jako například tvé rodiče. Zavraždil je jeden z těch, kterým se snažili pomáhat. Stačí vyvolat hlad a bídu, a zločinci jsou ze všech. Jejich smrt město na chvíli probrala, a tak se zachránilo. Od té doby Gotham přežíval dál. Teď svou práci dokončíme. Tentokrát odklidíme všechny pomatené idealisty z cesty. Stejně jako tvůj otec, ani ty nemáš odvahu udělat vše, co je třeba. Když se někdo staví pravé spravedlnosti do cesty, je třeba k němu přistoupit a bodnout ho do srdce.”

Hal Tucker: „Jste odporní vrazí!”
Eric Qualen: „Zabiješ pár lidí a jsi vrah. Zabiješ milion a jsi dobyvatel. Přeber si to.”

Paul: „Proč chceš zabíjet veverky?”
Bert: „Protože jsou teplý.”

Jack Twist: „Kde jsi do pekla byl?! Celý den jsem vzůru s ovcemi, hladový jak vlk, a když přijdu dolů, tak tu najdu jenom fazole.”
(Uvidí na Ennisově hlavě krev.)
Jack Twist: „Co se k čertu stalo, Ennisi?”
Ennis Del Mar: „Potkal jsem medvěda, to se stalo.”

Walter Kovacs / Rorschach: „Edward Blake... Komediant. Narozen 1918. Pohřben v dešti. Zavražděn. Tohle nás čeká? Na přátele nemá nikdo čas? Jenom nepřátelé nám přinesou růže na hrob. Brutální životy končí brutálně. Blake to chápal. Lidi jsou zvířata. Ať se to snaží jakkoliv zakrýt, jakkoliv maskovat. Blake viděl pravou tvář společnosti. A rozhodl se, že bude její parodií... Vtipem.”

Detektiv Lee Butters: „Když jsem byl malej, lítalo kolem našeho domu tolik kulek, že se nedalo vyjít ven. Vykouknout z okna. Žil jsem na zemi, jedl jsem na zemi, spal jsem na zemi, díval se tam na bednu. Já jsem se naučil chodit až v deseti letech.”