Otec prasátek

Zuzana: „Albert! Pochybuji, že by si Otec prasátek balil vlastní cigarety.”

(Otec prasátek je déle nepřítomný, a tak Smrť na sebe navleče jeho kostým a jde rozdávat dárky. Přijde také do domu, kde jeho vnučka Zuzana dělá vychovatelku.)
Zuzana: „Co tady vyvádíš?! Kde je Otec prasátek?!”
Smrť: „Je... není na to lidské slovo... dejme tomu... mrtvý.”
Zuzana: „Jak může zemřít? Není to náhodou ta antr...”
Smrť: „Antropomorfická personifikace. Ano, ale něco není pořádku s vesmírem.”
Zuzana: „Proto za něj zaskakuješ, vycpaný polštáři a s falešným plnovousem? To je úchylné!”

(Smrť rozdává dárky v domě, kde je Zuzana, a čte si dopisy od dětí.)
Smrť: „Dopis je na zeleném papíře s růžovou myší dole v rohu.”
Zuzana: „Tím chce naznačit, jak je roztomilá.”
Smrť: „Čtu tady, že je jí pět let.”
Zuzana: „Je jí sedm, ale vzhledem k jejímu cynismu třicet pět. Udělá cokoli, když z toho kouká pro ni panenka.”

Mág: „V této nádobce je koncentrovaná střízlivost, dávejte si na to pozor.”

Albert: „Myslím, že Zuzana něco tuší.”
Smrť: „Ještě, že jsem Zuzaně zakázal se do této záležitosti plést.”
Albert: „To ano, zvlášť když víme, jak moc ráda příkazy porušuje.”

(Strážce si odnáší od Smrtě kuši.)
Druhý strážce: „Neměli jsme ho zavřít?”
První strážce: „To je značková kuš... tu jsem vždycky chtěl... Jsi se zbláznil? Zavřít Otce prasátek?! Ty nechápeš ducha svátků.”

Holčička: „Takže Otec prasátek existuje nebo ne?”
Zuzana: „Záleží na tom, když stejně dostanete dárky?”
Děti: „Jo!”

Mág-vědec: „Takže já mám teď věřit na Otce prasátek. Já, který uznává pouze vědu. Já, který umí vypočítat z hlavy druhou odmocninu z 2,23... moment... jo, umím.”

(V kanceláři lorda Downeyho, mistra cechu vrahů. Lord sedí u stolu a najednou zpozorní.)
Downey: „Dveře jsou zamčené, na oknech jsou mříže, psi neštěkají, vrzavá podlaha nevrže... Pochybuji, že jste duch, Smrť nebo Bůh. Tak kdo jste teda?”
Přízrak: „Máme tři miliony tolarů.”
Downey: „A koho teda chcete zabít?”
Přízrak: „Není nikde na mapě, ani se nikde nevyskytuje.”
Downey: „Potřebujeme víc informací. Kdy, kde, koho...”
Přízrak: „Jsme ti, co mají tři mega, tak to udělejte!”

(Strážce si sedne Smrťovi na nohu a má přání.)
Smrť: „Co si přeješ, človíčku... skřítku... skřete... jedinče?”

(O svátku prasečnic rozdává Smrť v obchodě dárky zadarmo. Majiteli obchodu se to samozřejmě vůbec nelíbí.)
Smrť: „Tak co by jsi chtěla, holčičko?”
Holka: „Hrad a vojáky, a meč, abych s nimi mohla bojovat.”
Smrť: „Tady máš.” (vytáhne vše z pytle, včetně ocelového meče)
Albert: „Ale vždyť je to ostré, může si ublížit!”
Smrť: „Alespoň se poučí.”
Albert: „To nejde!”
Smrť: „No dobrá.” (promění ho v dřevěný)
Matka: „To si nemůžem dovolit, nejsem bohatá.”
Smrť: „Já jí to chtěl dát.”
Majitel obchodu: „To nejde! Svátky prasečnic nejsou od toho, aby se rozdávaly dárky! Tedy... samo sebou, že ano, ale nejprve se za ně musí zaplatit.”

(Kočího Norberta zabije vrah jménem Čas-na-čaj. Přijde si pro něj Smrť.)
Norbert: „Mohlo to dopadnout hůř, mohl mě zabít. Ale co tomu řeknou nadřízení. Určitě mě vyrazí za to, že jsem vraha pustil na tajné místo.”
Smrť: „V tom případě pro vás mám dobrou zprávu. Nevyhodí vás.”
Norbert: „Tak to jsem rád.”
Smrť: „Ale také mám pro vás jednu špatnou. Jste mrtvý. Je mi líto.”
(O chvíli později.)
Přízrak: „S tím Smrťem to jde z kopce. Má rád lidi.”

(O svátku prasečnic rozdává Smrť v obchodě dárky zadarmo.)
Majitel obchodu: „Hej, stráže! Pojďte sem a zatkněte toho falešného Otce prasátek!”
Stráž: „Já vždycky věděl, že je falešný.”
Majitel: „Ale to je jiný falešný!”
Stráž: „Takže máme zatknout toho druhého falešného?”
Majitel: „Ano!”
Stráž: „Zatknout Otce prasátek za rozdávání dárků.”
Majitel: „Ano!”
Stráž: „Ve vašem obchodě, o svátku prasečnic.”
Majitel: „Ano! Vlastně... To by asi nevypadalo moc dobře, že? Udělejte to decentně.”

Zuzana: „Takže pokud by Otec prasátek zemřel a já ho nezachránila?”
Smrť: „Slunce by nevyšlo. Zeměplocha by byla pouze ozářena koulí žhavých plynů.”

Zuzana: „Takže ty máš opravdu rád lidi? Není to trošku divné?”
Smrť: „Lidé jsou největší vynálezci. Představ si to. V celém vesmíru plném zázraků dokázali vynaleznout nudu.”