Památné výroky

Steve: „Nezdá se ti moje máma nějaká divná?”
Miranda: „Myslím, že bys tu otázku měl formulovat jinak...”

Kluk: „Jdeme se podívat na tuleně. Jeden je zelenej a druhej oranžovej.”

Vypravěč: „Vydrýskovi chutnali měkkýši ukrytí ve velkých škeblích. Dokonce se je naučil i otvírat. A protože neměl kamarády, občas si s nimi hrál.”

Sissi: „Ach, Franci. Všechno by bylo tak krásné, kdybys nebyl císařem.”

Oliver Hajn: „Kam ten spěch?”
Rudolf Janák: „Na vlak.”
Tomáš Benkovský: „Tak ten už ti ujel. Ten další pojede až za pět let.”
Rudolf Janák: „To asi dřív, kamaráde. Můj právník se učil líp než ty.”
Tomáš Benkovský: „Jo? Měl vyznamenání?”
Rudolf Janák: „To bys koukal.”

Ross: „Takhle mě zřídili v místě, který mi poradila tvoje žena!”
Chandler: „A to místo bylo na Slunci?”

(Alan má v uchu náušnici.)
Evelyn: „Charlie, tys mu neřekl, že to je gayský ucho?”

Tomáš: „Šéf má vždycky pravdu.”
Oliver: „Správně.”

(James Bond, M a ministr obrany Frederick Gray odchází z domu v Benátkách.)
Ministr obrany Frederick Gray: „V životě jsem nebyl tak ponížený. Měli byste svého člověka odvolat. Uvidíme se na konzulátu.”
(Ministr obrany Frederick Gray se odpojuje a odchází.)
M: (na Jamese Bonda) „Musím ho poslechnout.”
James Bond: „Ale předtím požádejte Q, aby tohle analyzoval.”
(James Bond předává M zkumavku s kapalinou.)
James Bond: „Vzal jsem to z té laboratoře. Ať je opatrný. Je to smrtelné.”
M: „Takže tam laboratoř byla. Raději si vezměte dva týdny dovolené. Napadá vás, kam se zajedete podívat?”
James Bond: „Vždycky mě to táhlo do Ria.”

Charlie: „Holky jsou na jedný straně pokoje a kluci na druhý. Co uděláš?”
Alan: „Emmm...”
Charlie: „Vidíš a to je právě ono. Tohle emmm je výkřik zoufalýho maskota!”

Chandler: „Probůh, někdo zabil čtvercovýho chlapa.”

Rachel: „Tak co chceš, Joey?”
Joey: „Chci jet domů a zavolat Chandlerovi!”

Agatha Trunchbullová: „Nesnáším děti, ještě že jsem nikdy nebyla dítě.”

Žena: „Víš určitě, že nejsi gay?”
Alan: „Jsem sečtělý a ohleduplný. Nejsi první, koho to mate.”

Kornelius Popletal: „Rosmerto, doufám, že obchody kvetou.”
Madam Rosmerta: „Kvetly by mnohem víc, kdyby ministerstvo do mý hospody obden neposílalo ty zatracený mozkomory!”