Památné výroky

(Roger Murtaugh a Martin Riggs jedou v autě. Roger se zlobí na Martina.)
Martin Riggs: „Neber si to tak.”
Roger Murtaugh: „Drž hubu! Proč se mnou vlastně mluvíš! Jsem mrtvej muž.”
(Roger je tak rozčílen, že nedává pozor na řízení.)
Martin Riggs: „Dávej pozor!”
Roger Murtaugh: „Já jsem řídil auto předtím, než na tebe rodiče zadělali!”

Gabe: „Tohle je fotka mý mámy. Že je krásná? Říkají, že vypadám jako ona. Tím nechci říct, že jsem pěkná. Ale jsme si podobný. Ona je už mrtvá. Autonehoda. Urvalo jí to hlavu. Je dobrý, že o tom dokážu mluvit a nesesypu se z toho.”

Manfred: „Side! Co to děláš za blbosti? Slez dolů!”
Sid: „Ani náhodou, budu první, kdo skočí z toho vodopádu. A potom vy budete muset ukázat trochu úcty.”
Manfred: „Když skočíš, tak jedinou úctu, kterou získáš, bude úcta k mrtvému.”

Bill Gates: „Tak já do toho dám devět set devět dolarů a ty šest set šest. A budeme se jmenovat Microsoft.”

Peggy: „Ale, proč ty mi nikdy nepošleš nějakou růži?”
Al: „Nesnáším tě, Peggy.”

Otec Horáček: „Ženský, je tady mužskej! Vylezte!”

Mag Wildwoodová: „Holly, drahoušku!”
Paul Varjak: „Co je to?”
Holly Golightlyová: „Mag Wildwoodová. Je to modelka, věř tomu nebo ne, a je děsně otravná. Sleduj ty zazobance, co si přivedla.”
Paul Varjak: „Je v pořádku, pokud se ti líbí tmaví, hezcí, mohovitě vypadající muži vášnivé povahy s příliš mnoha zuby.”
Holly Golightlyová: „Toho nemyslím. Myslím toho druhého.”
Paul Varjak: „Toho druhého?”
Holly Golightlyová: „To je Rusty Trawler.”
Paul Varjak: „Hm?”
Holly Golightlyová: „Rusty Trawler. Náhodou je to devátý nejbohatší muž v Americe pod padesát let.”
Paul Varjak: „To je opravdu pozoruhodná informace.”
Holly Golightlyová: „Vedu tyhle věci v patrnosti.”

Ron Weasley: „Umřel by hladem, mami. Měl na okně mříže.”
Molly Weasleyová: „Ty doufej, že nedám mříže na tvoje okno, Ronalde Weasley.”

(Mathieu je propuštěn a odchází ze školy. Žáci mají zakázáno rozloučit se s ním.)
Mathieu: „Doufal jsem, že žáci poruší zákaz a rozloučí se se mnou. Ale nic se nedělo. Vypadalo to, že jenom lhostejně uposlechli. A Morhange... Ale co...”
(Mathieu obchází roh školy a na zemi vidí spoustu papírových vlaštovek a z okna slyší zpěv, Mathieu sbírá vlaštovky, na kterých čte.)
Boniface: „Sbohem, Plešoune.”
Le Querec: „Na shledanou, pane Mathieu.”
Mathieu: „Na prvním lístku jsem poznal pečlivé písmo Bonifaceovo. Ten s pravopisnými chybami psal určitě Pépinost. Ten s hudebními notami byl od Pierra Morhange. A tenhle zas... A tenhle byl...”
(Žáci pořád zpívají, Mathieu je dojatý. Pierre zpívá sólo. Rachin běží ke dveřím, ve které jsou žáci.)
Rachin: „Ticho! Ať jsou zticha!”
Otec Maxance: „Zamkli se tam.”
Mathieu: „V tu chvíli mě zalila vlna radosti. Chtěl jsem volat do celého světa. Ale kdo by mě poslouchal? Mě, o jehož existenci nikdo nevěděl. Velký umělec se vracel zpět do svého obyčejného života. Jmenuji se Clemént Mathieu, jsem zkrachovalý hudebník a vychovatel bez místa.”

(Ředitel se diví, proč nejsou jako jediné Gretchen, Karen ani Cade uvedeny v Horké knize.)
Gretchen: „Možná to bude tím, že jsme oblíbené a má nás každý rád.”

???: „Jo, holka, Beethoven, to není Strauss, ten má nějakou váhu!”

Morpheus: „Lidské tělo vyrobí víc bioelektřiny než dvanáctivoltová baterie a vydá přes dvacet pět tisíc tepelných jednotek tělesného tepla. V kombinaci s jistou formou chemické fúze stroje získaly nevyčerpatelný zdroj energie.”

Pankrác: (v přestrojení) „Dobrý den. Cestujeme na pařížskou univerzitu. Na Sorbonnu.”
Bimbác: (v přestrojení) „A náhodou jsme se dozvěděli, že princezna choří.”
Servác: (v přestrojení) „Ano. A máte-li prosím zájem, pokusili bychom se, nezávazně samozřejmě, tuto zdlouhavou a vleklou chorobu vyléčit.”
Král Pikola: „To víte, že máme zájem. Podívejte, co jí vyrostlo, chudince. Vyrazilo se jí to po jabkách.”
Pankrác: (v přestrojení) „No to je zajímavé.”
Servác: (v přestrojení) „Hadicovité.”
Bimbác: (v přestrojení) „Kabelózní.”

Huma Kabula: „Pozdrav Pažout.”

Thor: „Země je pod mojí ochranou, Loki.”
Loki: „Tak to ji chráníš vskutku mimořádně.”