Památné výroky

Jim Evers: „No tak, Michaele, už je ti deset. Musíš se začít chovat jako chlap.”
Michael Evers: „To mi bylo nedávno, teprve si na to zvykám!”

(Uvidí Hvězdu smrti.)
Ben Kenobi: „To není měsíc.”

Eric ‚Magneto’ Lehnsherr: „Charles chtěl pořád stavět mosty.”

(Wassermann ukazuje Mráčkovi pod vodou hrníčky.)
Wassermann: „Tak se na to podívejte, chlapče. No není to krása? Nemyslete si, že jsem to snad všechno zdědil. Já taky co si neutopím, to nemám. To je výsledek poctivé práce celé naší rodiny za posledních tři sta šest let. To vyvalujete oči, co?”

Huml: „A sakra...”
Bohouš: „Copak?”
Huml: „Teď jsem chvíli mluvil jako dědeček.”
Bohouš: „Pradědeček...”
Huml: „No jó, pradědeček. Já jsem se holt ženil moc mladý.”

Anna: „Co to je?”
Vašek: „To je pes.”
Anna: „Co jsi mi slíbil? Že necháš všechny cizí psy na pokoji.”
Vašek: „To není cizí pes. To je Arnošt. Umí vyklepat prachovku.”
Anna: „Prosím tě...”
Vašek: „Kdyby se ti líbil, moh by bejt náš.”

Admirál James T. Kirk: „Strojovna. Hlášení, pane Scotte.”
Šéfinženýr Montgomery ‚Scotty’ Scott: „Jsme připraveni, pane. Trochu jsem jim přeonačil ty jejich primitivní mašinky. A, admirále, vyměnil jsem klingonský proviant. Bylo mi z toho zle od žaludku.”

Ted: „Pane, nejsem tu sice dvakrát rychle, ale zato mám všechno, co jste si přál.”
Chester: „To je dobré, rychle se ani pejsek nevyčůrá, to mi nevadí.”

Hermiona Grangerová: „To je zvláštní, že ano?”
Harry Potter: „Zvláštní?”
Hermiona Grangerová: „Zaslechneš hlas, který slyšíš jen ty. A paní Norrisová je zkamenělá. Prostě zvláštní.”
Harry Potter: „Měl jsem jim o tom říct? Brumbálovi a ostatním.”
Ron Weasley: „Zbláznil ses?”
Hermiona Grangerová: „Ne, Harry. Slyšet hlasy není ani v kouzelnickém světě dobré znamení.”

(Logan letí s Gambitem v letadle a křečovitě se drží pásu.)
Remy ‚Gambit’: „Nerad lítáš?”
Logan ‚Wolverine’: „Radši se soustřeď na to, co děláš.”
Remy ‚Gambit’: „To jde těžko, když máš zpocený čelo.”
Logan ‚Wolverine’: „Nech si ty fóry. Koukej se tam.” (ukazuje ven před sebe)
Remy ‚Gambit’: „Na oblaka? A co na nich uvidím?”
Logan ‚Wolverine’: „Připadám si tu jako na houpačce. Kdes k tomu vůbec přišel?”
Remy ‚Gambit’: „To je můj miláček, vyhrál jsem ho v pokeru. Měl jsem vyšší pár.”

Peter Pan: „Cink? Vypilas mi medicínu! Cink? Zvoněnko, proč přestáváš zářit? A proč jsi tak studená? Nevychládej, Cink, prosím. Prosím, neumírej! Prosím! Nenechávej mě tu! Cink, je mi to líto. Prosím, odpusť mi. Cink!”

(V nemocnici po nehodě Belly.)
Rosalie Haleová: „Co se stalo.”
Edward Cullen: „A co jsem měl dělat? Nechat ji umřít?”
Rosalie Haleová: „Tohle není jen o tobě, je to o nás všech.”
Carlisle: (Všimne si, že je Bella poslouchá.) „Myslím, že bychom měli jít do mé pracovny.”
Bella Swanová: „Můžu s tebou na chvilku mluvit?”
Carlisle: „Rosalie...”
(Oba odchází pryč a Edward jde k Belle.)
Edward Cullen: „Co je?”
Bella Swanová: „Jak... Jak jsi se ke mně dostal tak rychle?”
Edward Cullen: „Stál jsem hned vedle tebe, Bello.”
Bella Swanová: „Ne. Byl jsi u svého auta. Přes celé parkoviště.”
Edward: „Ne, nebyl.” (Vysmívá se jí.)
Bella Swanová: „Ale ano, byl.”
Edward Cullen: „Bello, ty... uhodila ses do hlavy. Jsi zmatená.”
Bella Swanová: „Vím, co jsem viděla.”
Edward Cullen: „A co přesně to bylo?”
Bella Swanová: „Ty... jsi zastavil dodávku. Odtlačil jsi ji rukou.”
Edward Cullen: „To ti nikdo neuvěří.”
Bella Swanová: „Nechystám se to někomu říct. Jen potřebuju znát pravdu.”
Edward Cullen: „Nemůžeš mi jen poděkovat a přenést se přes to?”
Bella Swanová: „Děkuju.” (Vyhrkne.)
Edward Cullen: „Nenecháš to jen tak, že?”
Bella Swanová: „Ne.”
Edward Cullen: „Tak doufám, že si vychutnáš to zklamání.”

Bobby Bowfinger: „Pěkná kamera.”
Dave: „Jo, ale každej večer ji musím vrátit, jinak budeme bručet.”

Trevor ‚Broom’ Bruttenholm: „Tome, je to náš host, ne vězeň.”
Tom Manning: „Váš host má skoro dva metry, je červenej, má ocas a platí ho vláda.”

Manfred Powell: „Haló? Lady Croft, jak se máte?”
Lara Croft: „Žiju!”