Památné výroky

Gabriel: „Tady Gabriel, dejte mi Boha.”

Inspektor Lestrade: „V jiném životě byste mohl být velkým zločincem.”
Sherlock Holmes: „A vy velkým policistou.”

Rosťa: „Lidi jsou všude stejní, zvlášť po smrti.”

Alfred Molina: „Ale můžeme se vídat.”
Steve Coogan: „Třeba někdy zajít na pivo.”
Alfred Molina: „Nebo spolu jet na dovolenou. Jen my dva, abychom se lépe poznali.”
Steve Coogan: (po chvíli ticha) „Nejste, doufám, gay?”
Alfred Molina: „Ne, ne, ne. Jsem ženatý.”
Steve Coogan: „To byl Jakub I. taky. Nezlobte se, napadlo mě to, tak jsem to chtěl smést ze stolu.”
Alfred Molina: „Rozumím. Kdyby na mě někdo vybalil, že je můj bratranec, taky bych ho měl za magora. Ale věřte mi, nejsem blázen. Jen si myslím, že to je famózní, mimořádná a nádherná věc.”
Steve Coogan: „Rozhodně.”
Alfred Molina: „Chtěl jsem vám to říct.”
Steve Coogan: „Ano.”
Alfred Molina: „Chci jen, abyste tu mimořádnou věc vzal na vědomí. A měl mě rád.”
Steve Coogan: (po chvíli ticha) „Jo. To můžu.” (další chvíle ticha) „Už musím jít. Neřekl jsem vám, že mám jednu schůzku.”

Rudolf II.: „Dáme na moudrou hlavu pana komořího.”

(Vojáci se promění v různá zvířata.)
Voják: „Proměnil jsem se v krávu! Můžu domů?”
Izma: „Dobrá, jsi uvolněn. Někdo další?”

Vincent Vega: „Nekoukej na mě takhle laskavě, úplně ten pohled cejtím.”

Chucky: „Já se vrátím, vždycky se vrátím, jen to umírání je strašná otrava.”

Honey Danielsová: „To ses naučil v pasťáku?”

Jeffrey ‚Dude’ Lebowski: „Znám svý práva...”
Policista: „Znáte hovno, Lebowski!”

(Čestmír Semerád se v kuchyni probírá z opice.)
Čestmír Semerád: „Růženko, ty už jsi vzhůru? Vždyť teprve svítá.”
Růžena Šmejkalová: „Bude půl osmý.”
Čestmír Semerád: „Aha, já zapomněl, že v prosinci svítá tak pozdě.”
Růžena Šmejkalová: „Není prosinec, je září.”
Čestmír Semerád: „Ale v září přeci svítá ještě velice časně! Co se děje?”
Růžena Šmejkalová: „Co by se dělo? Jenom to, že není ráno.”
(V televizi se objeví znělka Televizních novin.)
Čestmír Semerád: „Ů, vždyť je večer! Ale jak to, že jsem v pyžamu? Růžo, co se to děje?”
Růžena Šmejkalová: „Co by se dělo, ty můj hlupáčku, ještě jednou se vyspinkáme a přijde náš velký den.”

(Lile - majitelce restaurace - zemřel nejlepší přítel. Aaron se ji snaží uklidnit.)
Aaron Davis: „Čtete Nedělní komiks?”
Lila Montagneová: „Prosím?”
Aaron Davis: „Stránky s komiksy. Když jsem byl malý kluk, přibližoval jsem tvář až úplně k papíru. A bylo to úžasné! Pořád se to zdálo jen jako hromada teček. Myslím, že život je někdy přesně takový. Rád o tom přemýšlím z Boží perspektivy. Život... všechno, jistě i tohle... dává smysl. Nejsou to jen tečky. Všechno je spojeno. Je to nádherné, zábavné a taky dobré. Takhle zblízka nemůžeme čekat, že to dá smysl. Ne hned teď.”

(Vypráví o Jackovi.)
Smith: „Mezi lidmi, které pronásledoval, byl známý jako Glimmer Man. Viděli džungli... Pak záblesk... A padli mrtví.”

(Harry se omlouvá za Dudlyeho špatné chování.)
Harry Potter: „Omlouvám se. On neví, jaké to je, když tady den po dně ležíš a lidé na sklo mačkají ošlivé obličeje.”
(Had se pozvedne a Harry je udivený.)
Harry Potter: „Ty mě slyšíš?”
(Had se podívá na tabulku, která je vedle terária a Harry z ní čte.)
Harry Potter: „Držen v zajetí. Tak to jsme na tom stejně, já taky ztratil oba rodiče.”
(Harry se zadívá na hada, sklo najednou zmizí a had vylézá z terária.)
Had: „Díííky.”
(Harry se vyděsí.)
Harry Potter: „Rádo se stalo.”

Athéna: „A syrové maso. Játra, budou-li k mání.”
Kiva: „Já chci hranolky, ty kozo Rózo, s rozmarýnem a rituálem.”
(Athéna kopne Kivu.)
Kiva: „Au...”
Athéna: „Sklapni, ty skřete!”