Památné výroky

(Faramir se snaží domluvit se Sméagolem, ten se mu před očima změní zpět v Gluma.)
Faramir: „Kam je vedeš? Odpověz.”
Glum: „Sméagole?” (Sméagol pláče.) „Proč pláčeš, Sméagole?”
Sméagol: (plačtivě) „Kruťasi nám ubližují. Pánešek nás ošidil.”
Glum: „Ovšemže. Říkal jsem ti, že šidí. Že je falešný.”
Sméagol: (plačtivě) „Pánešek je nás přítel.”
Glum: „Pánešek nás zradil.”
Sméagol: (plačtivě) „Ne. To není naše věc. Nech nás.”
(Glum se začíná rozčilovat.)
Glum: „Špinaví hobiti! Ukradli nám to!”
Sméagol: (plačtivě) „Ne. Ne.”
Faramir: „Co ukradli?”
Glum: (naštvaně) „Mého miláška!”

Quentin: „Mám udělat koně, co se chce projet?”

Gandalf Šedý: „Palantír je nebezpečný nástroj, Sarumane.”
Saruman: „Proč? Proč bychom se ho měli bát?”
Gandalf Šedý: „Neví se, kde jsou všechny ztracené Vidoucí kameny. Nevíme, kdo jiný se třeba dívá.”

(Peterka jde žádat o navrácení knihy Žlutý ďábel.)
Peterka: „Echm, echm.”
Profesor Šeda: „Ha, šejk Peterka. Copak nám nesete?”
Peterka: „Prosím, pane profesore, chtěl jsem vás prosit, abych nemusel panu řediteli hlásit...”
Profesor Šeda: „Pro tentokrát vám to ještě promíjím, ale ať se mi to neopakuje. Jděte.”
Peterka: „Prosím, pane profesore, chtěl jsem vás prosit, jestli byste nebyl tak laskav a tu knížku mi vrátil.”
Profesor Šeda: „Co?”
Peterka: „Chtěl jsem si dočíst jen kapitolu.”
Profesor Šeda: „Ven!”
Peterka: „Jestli byste mi neřekl, zda se podařilo Ahmedovi uniknouti.”

Lumír: „To jseš ty?”
Nyklová: „Ne, Lady Gaga.”

(Lumír si ukrkne po limonádě a Milada se k němu tulí.)
Milada: „Já se přitulím, jo?”
Lumír: „Ale dost riskuješ, zatím to jde vrchem, ty bublinky, ale nevím, nevím.”

(Jiří Kreuzer přijde na návštěvu k Simoně. V křesle sedí Pepan. Chvíli na sebe koukají.)
Simona: „Já vás představím, tohle je Jiří, a tohle je můj bratr Josef.”

Ďábel: „Jakmile se opravdu odřekneš Boha, všechno bude jiné. Padne morálka jako zanikající geologické období a lidé budou hledat radost tady na zemi. Člověk zvítězí svou vůlí a rozumem nad přírodou, pochopí, že je smrtelný, že nemá naději na vzkříšení a přijme smrt a přijme ji rád. Bude jako Bůh a všechno mu bude dovoleno. A jakmile se Člověk stane Bohem, přestane platit jakýkoliv zákon. Všechno bude dovoleno, všechno!”

Virgil Maloy: „Prošel 10:44.”
Turk Maloy: „46. Sežeň si lepší hodinky.”

(Paxton a Womack mluví o Masonovi.)
Ernest Paxton: „Takže ho bez soudu vězníte celej život? Chápu jeho vztek.”

Anna Heymesová: „Laurente... Proč vlastně nemáme děti?”
Laurent: „Cože?”
Anna Heymesová: „Ano. Už osm let jsme manželé, tak proč nemáme děti?”
Laurent: „Nechtěla jsi je. Musel jsem ti slíbit, že po tobě nebudu chtít dítě.”
Anna Heymesová: „Ale proč?”
Laurent: „Máš pořád častější výpadky.”

Tangina: „Smrt neexistuje. Je to jen přechod k jinému stavu vědomí.”

Růža: „Tak to teda ne! To ne! Já potřebuju na práci klid a ne abych se třásla strachy, že mě tady ten chlap podřízne jako posvícenskou husu.”
Zuzana: „Proč zrovna jako husu?”
Růža: „To, ta je taky bezbranná, vydaná na pospas.”

(Světlana s Lumírem v posteli. Lumír se právě probírá a při tom vykřikuje.)
Lumír: „No, no a jaká masáž?”
Světlana: „Co se ti stalo, co je, Lumír?”
Lumír: „Kde to jsem?”
Světlana: „Doma, páchne to z tebe jako ze suda! No fůůůj.”
Lumír: „To víš, no, nemůžu pořád vonět!”

Otík: „Představ si to, ráno když ještě skoro spíš a najednou zíráš na Kalinu.”
Pepan: „Já jsem se ráno probudil a zíral jsem na starýho Kreuzera. No a taky jsem si zvykl.”