Profesionál (1981)

Doris Frederiksenová: „Co jste si to vzal do hlavy? Proč chcete zabít N’Jalu?”
Josselin Beaumont: „Bylo by vám ho moc líto?”
Doris Frederiksenová: „To ne! Ať si ho vezme čert, ale když půlku mých klientů uklidíte do skříně a druhou půlku zamordujete, tak budu za chvíli na dlažbě.”

(V koupelně.)
Seržantka: (k Jeanne Beaumontové) „Uvidíš, že je to strašně vzrušující. Rozproudí se ti krev. To dělají ve Švédsku a pak se bičujou. Mám tě taky zbičovat?”
(V následujícím okamžiku přiskočí zezadu k seržantce Josselin Beaumont a zabije ji.)

(Josselin Beaumont zaklepe na dveře pokoje č. 1056 v hotelu Hilton. Otevře mu Salvatore Volfoni.)
Salvatore Volfoni: „Ano?”
Josselin Beaumont: „Pan Volfoni? Limonády, zmrzliny?”
Salvatore Volfoni: „Jistě.”
Josselin Beaumont: „Joss Beaumont. Špehování a nakládačky.”
(Následně Josselin Beaumont praští prudce pěstí Salvatora Volfoniho do obličeje.)

(Josselin Beaumont se pere na chodbě hotelu Hilton s hlídkujícím policistou. Policistu prohodí dveřmi pokoje, kde jsou ubytováni Arabové. Ti sedí na zemi, kouří vodní dýmku a před sebou mají obří mísu s jídlem. Policista spadne rovnou do mísy.)
Josselin Beaumont: „Pozornost podniku. Čau!”

Ministr: „Co se vlastně tenkrát stalo?”
Kapitán Valeras: „Poslali jsme majora Josselina Beaumonta do Afriky. Jenže než se vylodil v Malagawi, tak se poněkud změnily vzájemné vztahy. Už nebyl zájem zbavit se N’Jaly.”
Plukovník Martin: „Ba naopak.”
Ministr: „Takže jste ho odvolali.”
Plukovník Martin: „Ne, pane ministře.”
Ministr: „Proč ne? Vysvětlíte mi proč jste ho neodvolali?!”
Plukovník Martin: „Protože... protože zkrátka nahoře usoudili, že je vhodné prozradit jeho přítomnost prezidentu N’Jalovi.”
Ministr: „Vy jste ho prodali.”
Plukovník Martin: „Ne. Neprodali, pane ministře. Dali ve státním zájmu a za to se neplatí, tedy většinou.”

Instruktor Picard: (o prezidentu N’Jalovi) „Něco vám prozradím, pane ministře. Jestli se něco nestane. Chci říct, jestli to ti pleticháři nějak nezašolíchají... Tak prásk! A je po negrovi!”
(Plukovník Martin následně vyvezl instruktora Picarda z místnosti.)
Ministr: (k plukovníku Martinovi) „Po tomto skvělém expozé vám řeknu jen jedno. Až bude po negrovi, bude i po vás. Ovšem i po mně. Prásk! Vyletíme všichni!”

Ministr: „Co chcete dělat?”
Plukovník Martin: „To, co je třeba.”
(Instruktor Picard, který sedí na kolečkovém křesle, protože si zlomil nohu, se začne hlasitě smát.)
Instruktor Picard: „To je vám prd platný.”
(Plukovník Martin představí instruktora Picarda ministrovi.)
Plukovník Martin: (o Picardovi) „To on vycvičil Beaumonta.”
Instruktor Picard: „Malér je totiž v tom, pane ministře, že Beaumont zná všechny fígle. My jsme ho to naučili. Oko za oko, zub za zub. Byl to můj nejlepší žák. Kdybych měl syna, chtěl bych, aby se mu podobal.”
Ministr: „To je dojemné, ale nám to moc nepomůže.”

(Josselin Beaumont uteče ze zajateckého tábora v Malagawi spolu s jedním černošským vězněm, který je však těžce postřelen.)
Vězeň: „Myslíš, že umřu?”
Josselin Beaumont: „Ano. Bojíš se?”
Vězeň: „Ne. Proč se ptáš?”
Josselin Beaumont: „Protože já bych se bál.”
Vězeň: „Protože ty bys přišel do pekla.”

Instruktor Picard: (o Josselinu Beaumontovi) „Naučil jsem ho žít na spálený půdě. Uvědomte si, že vede bílý.”
Ministr: „Co?”
Instruktor Picard: „Šachový termín. Bílý má vždycky výhodu útoku. Vždycky bude o krok vepředu a bude si s náma krásně zahrávat. Bude improvizovat. Bude nás honit dokola, dokud se z toho nezcvoknem.”

(Na schůzce.)
Ministr: „Mám dojem, že to vidíte příliš černě. Prodělal vymývání mozku. Pak strávil dva roky v Malagawském vězení a nakonec ten náročný útěk. Podle mě musí být na dně.”
Instruktor Picard: „Na jakým dně? Prosím vás, všechno tohle ho naopak muselo nabít energií. Teď je v nejlepší formě.”

(Inspektor Farges sedí s dalšími dvěma policisty v autě a hlídají byt Josselina Beaumonta.)
Inspektor Farges: (o Josselinu Beaumontovi) „Vsadím se, že nepřijde. Budeme tu trčet pro nic za nic. Že by jsi byl raději u svý starý, co?”
Policista: „Ještě raději bych byl u tvé.”
Inspektor Farges: „Děsně vtipný.”

(Komisař Rosen přišel s lesbicky orientovanou seržantkou ráno do bytu Josselina Beaumonta. Seržantka se od jeho manželky Jeanne snaží zjistit, kdy a kam Josselin odešel.)
Seržantka: (k Jeanne Beaumontové) „Nemáš chuť dát si sprchu? Pořádně horkou sprchu.”
Jeanne Beaumontová: „Ne.”
Seržantka: „Nejdříve nádherně horkou a pak zase ledovou.”
Jeanne Beaumontová: „Ne!”
Seržantka: „A pak zase horkou.”
Jeanne Beaumontová: „Ne!”
Seržantka: „Já tě umeju. Uvidíš, že se ti to bude ohromně líbit.”

(Schůzka ministra s plukovníkem Martinem, kapitánem Valerasem, instruktorem Picardem a komisařem Rosenem.)
Ministr: „Poslouchám vás, plukovníku Martine.”
Plukovník Martin: „Josselin Beaumont je v Paříži.”
Ministr: „Kdo je to?”
Kapitán Valeras: „Major Josselin Beaumont, jeden agent tajné služby. Byl dva roky vězněn v Malagawi. Jeho přítomnost nám způsobí jisté problémy, pane ministře.”
Ministr: „A proč?”
Plukovník Martin: „Chce zavraždit prezidenta N’Jalu.”
Ministr: „N’Jalu?! Proč?”
Plukovník Martin: „To je velice složité. Totiž... My jsme ho... Jak bych to řekl. My jsme ho tím před dvěma lety pověřili.”
Ministr: „Kdo my?!”
Kapitán Valeras: „Váš předchůdce, pane ministře.”

(Josselin Beaumont se dostal do zámeckého pokoje, kde je hlídán prezident N’Jala.)
Prezident N’Jala: „Co pro vás mohu udělat, majore?”
Josselin Beaumonte: „Roztáhnout závěs, rozsvítit lampu a pak zemřít, pane prezidente.”

(Josselin Beaumont proklouzl hlídkujícím policistům v přestrojení za tuláka. Dostal se do bytu, kde ho nejprve jeho žena Jeanne nepoznala, ale následně ano. Josselin je s Jeanne v objetí.)
Jeanne Beaumontová: „Dva roky. Málem jsem se z toho čekání zbláznila.”
Josselin Beaumont: „Jeanne, už jsem ti ublížil dost. Nechci ještě, abys chytla blechy. Ten chlap, co mi půjčil tyhle hadry, neviděl mýdlo nejmíň deset let. Okamžik něžnosti a hodiny se škrábeš.”