Rizzoli & Isles: Vraždy na pitevně (seriál)

Korsak: „Fitzgerald... skvělej polda. Zastřelil svou ženu a pak sebe. Tenhle případ zabil... spoustu lidí... spoustu životů.”
Jane: „Ježiši, nemůžu se dočkat, až se do toho ponoříme.”

Angela Rizzoli: „Frankie potřebuje manželku!”
Jane Rizzoli: „Proč? Má tebe.”

(Jane má strach z bydlení s Caseym.)
Jane: „Dal mi jinam krabici s lupínkama. A vyhodil mi krabici s bulgurem.”
Maura: „Tu krabici máš už pět let.”
Jane: „Právě jsem ji otevřela.”

Jane: „Sakra, přijdu pozdě na večeři. Máma mě zabije.”
Frost: „Málem jsi shořela. To je dobrá omluva.”
Jane: „Jo, to neznáš mou mámu. Zavoláš jí prosím tě, že už jsem na cestě?”

Jane: „Zabila ji střelná rána do hrudníku. Odkdy je hrudní kost spojena s kotníkem?”

Jane: „Chceš jít se mnou uvědomit jeho rodinu?”
Maura: „Nechci, ale půjdu.”

Maura: „Ty ses nikdy ničeho nebála?”
Jane: „Čarodějnic. Když jsem byla malá, jeli jsme s našima do Salemu.”
Maura: „Vidíš? Byla jsi velice vnímavá.”
Jane: „Jo, musela jsem spávat s rozsvícenou lampičkou. Proč? Čeho ses bála ty?”
Maura: „Chromobacterium violaceum.”
Jane: „Co to je?”
Maura: „Je to bakterie, která pojídá maso. Dostane se ti do nosu a uší a začne tě požírat zevnitř. Je to...”
Jane: „Tak jo. Chápu. Díky.”
Maura: „... hrozné.”

Frankie: „Já vím, že Tommymu se líbí.”
Jane: „On ti to řekl?”
Frankie: „To nemusel. Jí se líbí taky, proto když jsou spolu, chovají se jako puberťáci.”
Jane: „Nemůžou bejt retardovaný?”
Angela: „Jane!”

Ane: „Jen říkám, že Kent Drake není jméno skutečný osoby.”
Maura: „Viděla jsem jeho složku a fotku. Měli jsme pohovor přes video.”
Jane: „Vysoký, tmavý, fešák, oblek trochu větší? Protože je to superhrdina. Pod oblekem má kostým.”
Maura: „Není superhrdina. Je to absolvent vojenské školy.”
Jane: „Superhrdina.”
Maura: „Zdravotnická škola Glasgow. Dokončil turnus v Afghánistánu.”
Jane: „Marvelovský superhrdina.”
Maura: „To je dobře nebo špatně?”
Jane: „Když se musíš ptát...”

(Angela přinesla Jane svačinu a Maura na ni s obdivem kouká.)
Jane: „Chceš kousek?”
Maura: „Můžu?”
Jane: „Jasně.”
Maura: „Tak jo no, teda. Co je ta světlá hmota?”
Jane: „Dřeň.”
Maura: „Myslíš jako kostní dřeň?”
Jane: „Ne, ovocná dřeň. A ta hnědá substance je burákové máslo, což jsou těžké olejnaté částice buráků. To jste snad v tý vaší super škole neměli?”

Angela: „Tady. Nebude to vypadat hezky, až ti ten nos oteče. Nikdy nevíš, na koho můžeš narazit...”
Frankie: „Mami!”
Angela: „Co?”
Jane: „Ano, v práci potkávám tolik skvělých lidí. Škoda, že jsou všichni mrtví, co?”

Jane: „Co to... Haló! Vy tam, šlapete po místě činu. Máte pásku?”
Policista: „Ne, madam.”
Jane: „Je u mě v autě. Mám ji v kufru. Jděte, hned! A té ženě, co tam je, řekněte, ať tam zůstane.”
Policista: „Jako v kufru?”
Jane: „Ne, v tom autě!”

(Dean mluví s Jane u ní v bytě.)
Dean: „Chcete, abych zůstal?”
Jane: (překvapeně) „Cože? Ne. Ne. Teda, ne, že ne. Myslím ne. Jako ne.”
Dean: „Dobře. Jasně. No... Děkuju za kávu... Tak jo.”
(Dean dojde ke dveřím, zarazí se a naposledy se otočí.)
Jane: „Díky.”
Dean: „Fajn. Dobrou noc.”
(Dean odejde a Jane natahuje krk, jestli už je pryč.)
Jane: (znechuceně a překvapeně zároveň) „’Ne’?”

Jane: „Tady. Můžeš si půjčit tyhle.” (Podává Mauře své zářivě žluté holínky, ta jen udiveně kouká.) „Dobře, znič si svoje boty Zambonis za 200 dolarů.”
Maura: „Zanottis. Jsou od Giuseppe Zanottise. Stojí 550 dolarů.”
Jane: „550 babek? Doufám, že ti dali i zbytek té krávy. Ne, za tu cenu ti měli dát celé stádo.”

Jane: „Grant je vlezdoprdelka. Už jako malej kluk měl všechny omotaný kolem prstu. ‚Já tu tabuli smažu, sestro Mary Pett!’ A za rohem na mě křičel: ‚Rizzoliová je bečka, sežere i křečka.’”
Maura: „Byla jsi tlustá?”
Jane: „Ne, byla jsem štíhlá a silná, možná trochu baculatá. Jak říkali tobě?”
Maura: „Maura je nudná. Jo, ani se jim to nerýmovalo.”