Román pro ženy

Jana: „Ale je pravda, že já jsem si teď taky začala se ženatým.”
Ingrid: „Spíš s ním?”
Jana: „Jednou týdně, každý úterý. On má v úterý squash. On jindy nemůže.”
Laura: „A to chodíte sem?”
Ingrid: „Počkej, to chceš říct, že se s ním vyspíš a on pak jde hrát squash?”
Jana: „Ne, ne, squash je jen záminka. Ale dres si samozřejmě bere. Taky boty a raketu. On si ten dres dokonce máčí.”
Ingrid: „Máčí?”
Jana: „Támhle, rozprašovačem na kytky. A to ještě není všechno, on si do té vody přidává sůl.”
Ingrid: „Na co sůl?”
Jana: „Prej kvůli věrohodnosti. A pryč!”
(Zazvoní zvonek.)
Jana: „Není dneska úterý?!”

(Jana si prohlíží v katalogu ubytování na Kanárských ostrovech.)
Jana: „Tady budete bydlet vy a já na vás budu čumět tady z toho balkónu!”

Oliver: „Že jsem tak smělej, proč je pro rodící se vztah mezi mužem a ženou tak strašně důležitý, v jakým politickým režimu ten dotyčný muž vyrůstal?”
Jana: „Protože mužům vyrůstajícím za socialismu chybí dvě životně důležitý věci. Styl a sebevědomí a myslím, Pažoute, že zrovny ty bys o tom měl něco vědět.”
Oliver: „Very funny!”

Laura: „Skoro jsem si přála chodit s někým, koho by mi máma tolik neschvalovala. Well, s Rickym Kabíčkem se mi to teda fakt povedlo!”

(Jana přijde z toalety a promluví na Olivera a Lauru.)
Jana: „Hm, tak... Tak co? Copak budeme papat, děti?”

Laura: „Kde jste se krabil celý ty tři dny?”
(Oliver mlčí.)
Laura: „Ptala jsem se vás, kde jste celý tři dny byl.”
Oliver: „Pravdivou nebo společensky přijatelnou odpověď?”
Laura: „Pravdivou, samozřejmě.”
Oliver: „Snažil jsem se vám vyhejbat.”

Ingrid: „Nejhorší jsou šetřílci. Takoví ti, co jdeš do kina a platíš si lístky na půl. Jednou u mě bydlel jeden a ten používal celej měsíc ten samej kus zubní nitě!”
Jana: „Ne?”
Ingrid: „Vždycky ho oplách vodou a strčil do takovýho plastikovýho pouzdýrka.”

(Laura mluví o Oliverovi v kadeřnictví.)
Laura: „On takhle mluví pořád. Tak... Tak sofistikovaně.”
Sandra: „Sofi co?”

Oliver: „Lauro! Sakra, Lauro!”
(Laura se objeví v koupelně.)
Oliver: „Ahoj holčičko.”
Laura: „Ahoj.”
Oliver: „Podívej, já nemám ani to nejmenší proti všem těm tvým vlasovým kondicionérům, heripérum, výtažkům z aloe vera. Ovšem pouze a jedině za předpokladu, že na okraji mojí vany zbyde aspoň deset centimetrů na odložení sklenice vína a misky s olivama!”
Laura: „Pane bože! Bordelář s pedantskými návyky. Ta nejhorší možná kombinace.”
Oliver: „Aspoň deset centimetrů.”
Laura: „Ták...”
(Laura posune několik šampónů a Oliver si tam odloží sklenici s vínem a misku s olivami, která je ale plná vody a mýdlovách bublin.)
Oliver: „A je to!”

Laura: „Už toho mám dost.”
Oliver: „Čeho?”
Laura: „Spím s tebou několik měsíců prakticky obden. Dokonce absolvuju návštěvu u tvého zcela nesnesitelného přítele Huberta, a tys mě ještě nevzal ani na jeden křest novýho parfému, třeba od Avonu.”
Oliver: „Jak chceš. Za čtrnáct dnů jsou tady svátky. Vezmu tě na předvánoční večírky tolika firem, že mě budeš ještě prosit, aby to byl tvůj poslední.”
Laura: „Pro začátek stačí jeden.”
Oliver: „Á.”
Laura: „Co to děláš? Co to děláš? Co to děláš?”
Oliver: „Vyrýpnoul jsem si kuří voko. Hele!”
Laura: „Ty prase! Ty prase!”

Laura: „Máš rád Poláky?”
Oliver: „Miluju Poláky. Miluju Poláky a nenávidím Bushe a zbraně.”

Jana: „Uvidíme, uvidíme, uvidíme...”

(Opilý Oliver usne ve vaně a Laura pozve Ingrid, aby se na to taky podívala.)
Ingrid: „Někdy ty lesby docela chápu.”

Jana: „Zbláznil ses, Pažoute? Sedmdesát pět tisíc? Já chápu, že to měl bejt odpustek, ale sedmdesát pět tisíc za jeden nelegální polibek?”

Laura: „Laciný gesta ti jdou.”
Oliver: „V lacinejch gestech, si myslím, jsem dost dobrej.”