Romantika

Sherlock: (Zrovna během několika vteřin rozluštil šifru.) „A netřeba se předhánět v projevech toho, jak jsem úžasný. John už tohle dokázal pokrýt dostatečně.”
Irene Adler: „Vrhla bych se na tebe přímo na tomhle stole, dokud bys neprosil o milost. Dvakrát.”
Sherlock: „Johne, zkontroloval bys prosím odlety, jestli mám pravdu?”
Watson: „Jasně, jdu na to.”
Sherlock: „Nikdy v životě jsem neprosil o milost.”
Irene Adler: „Dvakrát.”

Watson: „Mary!”
Mary: „Johne.”
Watson: „Proč proboha předstíráte, že jste klientka?”
Mary: „Nenapadlo mě, jak jinak zase vidět svého muže, muži.”

Grace: „Fran a s kým máš dneska to rande?”
Fran: „Pamatuješ si na toho fešnýho policistu, co jsem s ním byla tuhle na rande?”
Grace: „Aha, myslíš to rande, když jsem byla ve třetí, nebo to, kdy už jsem byla ve čtvrtý třídě?”
Fran: „A chceš se dožít pátý?”

Sansa: (k Tyrionovi) „Král Joffrey chtěl, abych se s ním rozloučila.”
Joffrey: (přichází) „Sanso! Sanso, pojď sem!”
Tyrion: „Můj synovec byl vždy velký romantik.”

(Eddard čte zprávu, která přišla králi Robertovi.)
Eddard: „Daenerys Targaryen... si bere nějakýho dothrackýho koňáka. A co má být? Už jsi poslal svatební dar?”
Robert: „Nůž. Možná. A pořádně ostrej.”

Molly: (o Moriartym) „Jim nebyl můj kluk, vyšli jsme si třikrát, ale ukončila jsem to.”
Sherlock: „Pak ukradl korunovační klenoty, vloupal se do Centrální banky a do vězení. Ve jménu zákona tě prosím, aby ses už radši vyhýbala všem formám vztahů.”

(Rachel řekla Rossovi, že s ním čeká dítě.)
Ross: „Tohle všechno vyřešíme, až se vezmeme.”
Rachel: „Co? Vezmeme?”
Ross: „Jistě! Musíme se vzít.”
Rachel: „Proč? Protože tím řešíš všechno?”

(Sherlock vyjde z koupelny po společné koupeli s Janine.)
Sherlock: (na Johna) „Teď předpokládám, že na mě máš pár otázek.”
John: „Jednu dvě.”
Sherlock: „Přirozeně.”
John: „Tak ty máš přítelkyni?”
Sherlock: „Ano, mám. Ale zpět k Magnussenovi.” (Začne mluvit o tom, jak mu je z Magnussena špatně.)
John: „A to jen tak?”
Sherlock: „Co prosím?”
John: „Jen tak máš přítelkyni?”
Sherlock: „Ano, chodím s Janine. Přišlo mi to zjevné.”
John: „No to jo.” (po chvíli) „Ty máš vztah?”
Sherlock: „Ano.”
John: „Ty a Janine?”
Sherlock: „Ano, já a Janine.”
John: „Nechceš to rozvést?”
Sherlock: „Jsme na tom teď dobře. Je to... Ujišťující.”
John: „To máš z knížky.”
Sherlock: „To každý.”
(Janine navrhne, aby John přišel s Mary na večeři a odejde. Sherlock se znovu rozmluví o Magnussenovi.)
John: (Přeruší ho.) „Večeře?”
Sherlock: (nechápavě) „Jaká večeře?”
John: „Já a Mary máme dojít na večeři s... vínem a sezením.”
Sherlock: „Právě jsem ti řekl, kdo západní svět ovládá ze svého domu, a ty tu meleš o večeři?”

(Sasha se rozhodla vzít si tabletku od Eugena, když ji Negan zavřel do rakve. Nakonec tedy zemřela a proměnila se na zombie.)
Rick: „Myslíš, že si to Sasha udělala sama?”
Maggie: „Nevím jak, ale vím, že ano.”
Rick: „Dala nám šanci. ty taky. Udělala jsi dobré rozhodnutí, že jste přišli.”
Maggie: „To rozhodnutí bylo učiněno už hodně dávno, před tím, než se kdokoliv z nás vůbec znal, když jsme byli jen cizinci, co by kolem sebe jen prošli na ulici, před tím, než svět skončil. A teď pro sebe znamenáme všechno. Měl jsi potíže, byl jsi uvězněn. Glenn tě neznal, ale pomohl ti. Šel sám do nebezpečí, kvůli tobě. A tím to všechno začalo... Od Atlanty, přes farmu mého otce, po to vězení, až k tomuhle okamžiku... Už ne jako cizinci, ale jako rodina... Protože Glenn si tehdy před tou dlouhou dobou zvolil, že tam bude pro tebe. To bylo to rozhodnutí, co všechno změnilo. Začalo to s vámi dvěma a přeneslo se to... na nás všechny... obětovat se jeden pro druhého... Společně trpět a povstat, truchlit a získávat, milovat a žít... bojovat jeden pro druhého. Glenn se rozhodl, Ricku. Já ho jen následuji.”

Emma: „Nemyslíš, že na to jdeme moc rychle? Jsme spolu teprve osm měsíců. V lednici mám prošlý jídlo, který se tam válí dýl.”

Zlá královna/Regina: „Jediné uklidnění pro mne je Sněhurčino utrpení.”
Maleficent: „No, je její svatební noc. Pochybuji, že právě teď trpí.”

Tyrion: (dozví se, že Tyrellové chtějí provdat Sansu) „Velmi dobře. Je to půvabná dívka. Postrádá sice pár Lorasových oblíbených částí, ale jsem si jistý, že si spolu vystačí.”

Sylvie: „Fajn, buď si sama, neměj si s kým povídat u společný snídaně, neměj se s kým milovat. Věř mi, holčičko, dobře vím, jaký to je.”
Fran: „Cože - a co táta?”
Sylvie: „Bože, holka, po kom seš?”

(Watson uvidí nahou Irene a Sherlocka, který sedí na gauči.)
Watson: „Něco mi uniklo?”

???: „Jsi taky tak šťastný? A na tenhle (prst) ti navlíknu prstýnek.”
???: „To si ho radši useknu.”
???: „Chlapče, to bych nedělal, je přece tolik jiných možností.”