Roming

(Jura se ráno probudí a zjistí, že má ve stanu Romana.)
Roman: „Byla bůřka.”
Jura: „A Stano ti dovolil vlízt ke mně?”
Roman: „Juro, nikdy jsme spolu nebyli na výletě.”
Jura: „To máš pravdu.”
Roman: „Chci, abys byl svobodnej. Abys měl od všeho trochu. Kdo tě dal studovat?”
Jura: „Máma.”
Roman: „Tak vidíš.”

(Stano před domem tůruje náklaďák.)
Romská žena na balkóně: „Člověče! Co ti to kouří z teho vejfuku!? Vždyť se tady všichni otrávíme!?”
Stano: „To je karbonizovaný vzduch! To dezinfikuje! To je dezinfice!”
Romská žena na balkóně: „Houby, to je plyn!”

(Roman po operaci odpočívá. Stojí u něj Jura a přichází k nim Stano, aby zjistil, jak Romanovi je.)
Jura: „Má teplotu, zůstanu s ním.”
Stano: „Pár broků cikána nezabije.”

(Jura vezme do ruky prázdnou láhev od alkoholu.)
Jura: „Už zase?”
Roman: „Když já měl takovou radost, že přijedeš. Jak jsem měl takovou radost, tak jsem úplně zapomněl, že jsem s tím přestal.”
(Jura se podívá na stůl, kde je obrovský nepořádek.)
Jura: „A ten svinčík ti nevadí?”
Roman: „Když já teď hodně přemejšlím.”

Roman: „Přijede Stano.”
Jura: „Kdy!?”
Roman: „Zítra.”
Jura: „Tak já pojedu dneska večer.”
Roman: „Má tě rád a chce tě vidět.”
Jura: „Asi jako já jeho.”

Vypravěč: „Somáli měl deset dětí... no, aspoň tři syny tedy měl. Byl to ten nejmenší romský král. Tedy nebyl nejmenší, byl tak akorát. Akorát měl nejmenší království ze všech.”

(Stano a Roman spí pod širákem. Začne pršet.)
Roman: „Stano, pojď se schovat.”
Stano: „To zaspíš.”

Farář: „Teď bych prosil průkaz otce.”
(Muž stojící vedle Ivony Ščukové nemá občanský průkaz.)
Farář: „Taky jste ho ztratil? Nebo zastavil?”
Ščuka st.: „Pane faráři. Vy to pochopíte. Vy jste svatý člověk. Tohleto je její bratr. Tohle je Miro Ščuka. Ivončin bratr.”
Farář: „Bratr?”
Ščuka st.: „Tohle je Miro Ščuka. Ivončin bratr a můj syn. On je nejlepší kamarád Davida Hampla a Hampl je otec toho děcka. A Miro jako by to vzal na sebe.”
(Ščuka st. podává faráři občanský průkaz Miro Ščuky.)
Farář: „Proč tady není pan Hampl?”
Ščuka st.: „On totiž nemůže být otec.”
Farář: „Jak nemůže?”
Ščuka st.: „Pane faráři. Vy to pochopíte. Vy jste svatý člověk. Kdyby se dozvěděli na ouřadě, že mají spolu další dítě, tak jí seberou všechny ty přídavky, jako svobodné matce. A to děcko musí jest.”

Úřednice: „Víte, co znamená vstupovat jednotlivě? To znamená, že ten druhý zůstane venku. A přeslechla jsem vaše jméno. Myslím, že vůbec nepatříte ke mně.”
Stano: „Stano Zaječí, každou rozječí.”
Úřednice: „A na co máte ty bedny?”
Stano: „Na peníze.”

(Cikáni si museli udělat povinnou zastávku, protože Stanovi se kouří z motoru náklaďáku. Hovoří o nebi a o pekle.)
První cikán: „Ty co řekneš, je pěkná hovadina. Něco musí bejt. To říkal i pan farář.”
Druhý cikán: „Ten ví hovno a platí ho stát.”

(Roman spustí k pošťákovi na provaze košík. Pošťák vloží do košíku dopis.)
Pošťák: „Dostanu sedm pade za známku.”
(Roman vytáhne košík nahoru.)
Roman: „Tak moment.”
(Roman zmizí v bytě. K dole stojícímu překvapenému pošťákovi spustí košík se třemi láhvemi od piva.)
Roman: (na pošťáka) „A ještě vám zbude.”

Vypravěč: „Co otec umřel, byl Somáli romský král. Ani k šestému měsíci ho matka nedonosila, tak na tom byl zle. Nic romskýho v něm uzrát nestačilo.”

(Stano dává slepici do popela.)
Roman: „S Dankovičem jsme to pekli v zemi na horkejch kamenech.”
Stano: „Prosím tě, já vím, jak se dělá slípka, ne? Do popela. Dvacet minut a je to v cajku.”

(V kostele. Farář má pokřtít malé romské dítě rodiny Ščukových.)
Farář: „A teď bych poprosil občanský průkaz matky.”
(Ze zadních lavic kostela se přesunuje z ruky do ruky dopředu k faráři cizí občanský průkaz. Farář se podívá na podobiznu na průkazu a na přítomnou Ivonu Ščukovou - matku dítěte.)
Farář: „Vy jste Eržika Ščuková?”
Ščuka st.: „Pane faráři. Holka musela zastavit průkazku. To děcko musí taky jest. Eržika je její sestra. Taky Ščuková. Ona jak to splatí, tak vám to přinese ukázat.”
(Ščuka st. se otočí na svou dceru Ivonu.)
Ščuka st.: „Že jo? Slib to panu faráři.”
Ivona Ščuková: „Slibuju, velebnej pane.”

(Somáli leze po jeřábu za bohem.)
Somáli: „Prosím vás, neviděl jste tady...”
Bůh: „Viděl, ale už tu není.”
Somáli: „Jak víte, na co se vás chci zeptat?”
Bůh: „Až se mě zeptáš na něco, co nevím, tak ti ten flek přenechám.”