Smrtonosná zbraň

(Martin Riggs si koupil k jídlu hranolky, v klidu jí a sedí při tom na kapotě Rogerova auta. Roger mezitím dotelefonoval s psycholožkou Stephanie Woodsovou ohledně Martinových sebevražedných sklonů a zdrcen přichází k autu.)
Roger Murtaugh: „Na to jsem už trochu starej.”
Martin Riggs: „Máš hlad?”
Roger Murtaugh: „Ne! Nemám hlad.”
Martin Riggs: „Chceš, abych řídil?”
Roger Murtaugh: „Ne! Já budu řídit!”

(Roger Murtaugh pozve Martina Riggse k sobě domů na večeři.)
Roger Murtaugh: „Chodíš někdy na ryby?”
Martin Riggs: „Když jsem byl malej, lovil jsem ryby harpunou. Jediný, co jsem chytil, byla rýma.”

(Roger Murtaugh nastartuje auto a odjíždí.)
Martin Riggs: „Nějaký nepříjemný zprávy? Došlo ke krachu na burze? Nedělej si starosti, dej si hranolky.”

Martin Riggs: „Já jsem v tom opravdu dobrej.”
Roger Murtaugh: „V čem?”
Martin Riggs: „Když mi bylo devatenáct, sestřelil jsem v Laosu chlapa na tři sta metrů. Puškou za silnýho větru. Možná osm nebo možná deset lidí na světě umělo takhle střílet. To je jediný, co jsem kdy uměl.”

(Roger Murtaugh a Martin Riggs jedou v autě. Roger se zlobí na Martina.)
Martin Riggs: „Neber si to tak.”
Roger Murtaugh: „Drž hubu! Proč se mnou vlastně mluvíš! Jsem mrtvej muž.”
(Roger je tak rozčílen, že nedává pozor na řízení.)
Martin Riggs: „Dávej pozor!”
Roger Murtaugh: „Já jsem řídil auto předtím, než na tebe rodiče zadělali!”

Seržant McCaskey: „Zaspal jsi dobu, Rogere. Chlapi v osmdesátých letech nejsou tvrdí. Jsou citliví. Dávají ženským najevo své city a podobně. To je můj případ.”
Roger Murtaugh: „Jak jsi na to přišel?”
Seržant McCaskey: „Včera v noci jsem se v posteli rozbrečel.”
Roger Murtaugh: „Měl jsi tam ženskou?”
Seržant McCaskey: „Proč myslíš, že jsem brečel?”

(V autě se ozvala policejní vysílačka.)
Policistka: „Volám 3V-56. Ozvěte se.”
Roger Murtaugh: „3V-56, příjem.”
Policistka: „Máme pro vás mrtvolu.”
Roger Murtaugh: „Dejte to někomu jinýmu.”
Policistka: „Kapitán chce vás. Je to dva bloky od vašeho domu.”
Roger Murtaugh: „Jasně a je to blonďák s velkejma dolíčkama.”
Policistka: „Jak to víte, seržante?”
Roger Murtaugh: (na Martina Riggse) „Dělej, nastup si!”
Martin Riggs: „Co se děje?”
Roger Murtaugh: „Průser!”
Martin Riggs: „No co je? Co se děje?”
Roger Murtaugh: „Právě mi popsali kluka, se kterým chodí moje dcera.”

(Martin Riggs sedí s drogovými dealery mezi vánočními stromky a domlouvá cenu za drogy.)
První drogový dealer: „Hele, něco ti řeknu. Dám ti zadarmo ten nejlepší strom, co tady máme, ale ten koks tě bude stát sto.”
Martin Riggs: „Cože? Tolik?”
Druhý drogový dealer: „To je přece velmi slušná cena.”
Martin Riggs: „No tak jo. Žijeme jenom jednou. Musím to dát ale dohromady.”
(Martin Riggs vytahuje z kapsy peněženku, ze které vyndává peníze na stůl a přepočítává je.)
Martin Riggs: „Padesát... Šedesát...”
Třetí drogový dealer: „Co blbne?”
První drogový dealer: „Hele, hochu. Hej!”
Martin Riggs: „Drž hubu, pleteš mě... Sedmdesát... Devadesát tři... Devadesát čtyři...”
První drogový dealer: „Nech toho, ty blbče. Sto tisíc! Sto tisíc dolarů! Rozumíš?”
Martin Riggs: „Sto tisíc? No to je blbost. To si ze svýho platu nemůžu dovolit.”

(Dixie byla v době výbuchu v domě. Roger Murtaugh vyslýchá jednoho z malých kluků, který zahlédl pravděpodobného vraha.)
Roger Murtaugh: „Ten člověk, co jsi ho viděl... Viděl jsi ho dobře?”
Alfred: „Ano, viděl.”
Roger Murtaugh: „Výborně. Představ si, jak vypadal. Zavři oči. Mysli na to, jak vypadal. Vzpomínáš si?”
Alfred: „Ano.”
Roger Murtaugh: „Uměl bys ho nakreslit?”
Alfred: „Ano.”
(Roger Murtaugh se otočí na vedle stojícího strážníka.)
Roger Murtaugh: „Přineste mi nějakej papír a pastelky.”
Martin Riggs: „Tohle se mi opravdu líbí.”
Roger Murtaugh: „Jdi někam.”
Martin Riggs: „Vyhlásíme pátrání po Kačeru Donaldovi.”
Roger Murtaugh: „Nech toho.”
Martin Riggs: „Všem hlídkám: Vyhlašujeme pátrání po žlutém ptáku se srandovním hlasem.”

(Rianne Murtaughová mluví k svému otci Rogerovi.)
Rianne Murtaughová: „Padesátka... To je teda. Máš šedivý vousy. Vypadáš starší, ale to nevadí. Stejně tě mám ráda.”

(Martin Riggs a McCleary dopadli do přistavené nafouknuté záchranné matrace. Martin Riggs je nadmíru spokojený, ale McCleary je v těžkém šoku.)
McCleary: „Pomoc! Pomoc!”
Martin Riggs: „Chceš ještě jednou?”
McCleary: „Pomoc!”
Martin Riggs: „No pojď. Bylo to fantastický.”
McCleary: „Pomozte mi! Osvoboďte mě! Chtěl mě zabít! Viděli jste to, zešílel! Chtěl mě zabít!”

(Martin Riggs je ve sklepě přivázán k potrubí a teče na něj voda. V průběhu hovoru s panem Joshuou k nim přijde Endo s elektrickým mučícím nářadím.)
Martin Riggs: „Kdo je ten šikmookej?”
Pan Joshua: „Endo. Seznam se s panem Martinem Riggsem. Endo toho ví o bolestech tolik, že i to, co zapomněl, je víc, než my kdy budeme znát.”
Martin Riggs: „Těší mě.”

Roger Murtaugh: „Co se děje, Rianne?”
Rianne Murtaughová: „Mark mě pozval zítra večer na diskotéku.”
Roger Murtaugh: „Víš, že máš domácí vězení.”
Rianne Murtaughová: „Tatínku, prosím tě.”
Roger Murtaugh: „Kterej je ten Mark?”
Rianne Murtaughová: „Ten blonďák.”
Roger Murtaugh: „Ten s tím poďobaným obličejem?”
Rianne Murtaughová: „To jsou dolíčky.”
Roger Murtaugh: „Ne... To jsou důlky. Když se usměje, je mu vidět skrz hlavu. Moje odpověď je ne!”
Martin Riggs: „Tak se slituj.”
Roger Murtaugh: „Jen klid. Kouřila doma ‚marjánku’. Má domácí vězení.”

Roger Murtaugh: (o lodi) „Tak co jí říkáš?”
Martin Riggs: „Jo, je pěkná. Ty se vyznáš v lodích?”
Roger Murtaugh: „Jo, vím, kolik stojí.”
Martin Riggs: „Myslím, jestli umíš plachtit.”
Roger Murtaugh: „To není plachetnice.”
Martin Riggs: „To mě taky napadlo.”
Roger Murtaugh: „Není to žádné umění. Támhle máš příď, tady je záď a všude kolem je voda. Proč musíš věci pořád komplikovat?”

Rianne Murtaughová: „Já tomu teda nerozumím. Jak to, že pivo můžu, ale ‚marjánku’ ne. Není to přece koks.”
Roger Murtaugh: „Já ti řeknu proč. Protože pivo je zákonem povolený, ale tráva ne.”
(Roger Murtaugh se otočí na Martina Riggse.)
Roger Murtaugh: „Je to tak správně?”
Rianne Murtaughová: „Není!”
Martin Riggs: „Správně.”
Rianne Murtaughová: „Správně!”