Světáci

Trčková: „Zuzano, nehltej tak! Vždyť ti to nikdo nesní.”
Zuzana: „Když já mám kuře strašně ráda - vy ne, holky?”
Trčková: „A neříkej holky! To zní vulgárně... sprostě. Nesmíš říkat holky, i když jsou to tvoje kamarádky. Podívej, Zuzanko, když si s tím nevíš rady...”
(Trčková vezme část kuřete do rukou a jí ho.)
Trčková: „To se smí, u drůbeže se to smí. Včetně po kachničku.”

Božka: „Sedni si!”
Zuzana: „Já sedím!”
Marcela: „Vona sedí.”
Božka: „Ty sedíš?”
Zuzana: „Sedím!”

Božka: (na Marcelu) „Ty jsi ale pitomá, viď? Ale prosím tebe, nebejt tady paní Trčkový, tak jsi trčela na grafický škole nahá za sedm korun za hodinu - dodneška!”

(Skopec si prohlíží Prouzu v novém obleku.)
Skopec: „To je nádhera, Gustíku. Já koukám jak blázen. Škoda, že nejsi větší. Jako, že by to bylo víc vidět.”
Petrtýl: „A co já?”
Skopec: „No, ty jsi dobrej, ty stačíš.”

Prouza: „Zejtra se začne s opakováním literatury a ty koupíš knížku.”
Skopec: „Co? Co koupím? Vy jste se... To je šílenec! Zase vyhazovat peníze. Koupit knížku? Na co? Tu si půjčíme od nějakýho školního dítěte.”
Prouza: „Ne, ne, musí se to koupit, protože základy budeme potřebovat furt. A potom se půjdeme podívat do univerzitní knihovny.”
Skopec: „Ježišmarjá, co zase do knihovny? Na co do knihovny, když budeme mít knihu? Ty jseš, prosím tě, úplně hysterickej!”

Skopec: „Prosím tě, nakopni ho. Ty máš menší nohu. Á! Vole, jeho!”

(Božka si olizuje dlaň, ve které držela kuře.)
Trčková: „Božka, neolizuj ty ruce! Na to máš ubrousek.”
Božka: „Ten je ale čistej...”

Zuzana: (o třech fasádnících) „No a dozvíme se aspoň, jak vypadají - trochu?”
Marcela: „No fantasticky. Jeden jako Matuška, druhej jako Neckář a třetí jako Vondráčková. Já z vás umřu!”
(Zuzana se začne smát, Božka poté taky...)
Božka: „Joo! Jako Vondráčková!”
(... a do tácu, který za ní drží vrchní, nechtěně uhodí rukou, takže všechny věci na táce spadnou na zem a rozbijí se.)

Trčková: „Ale jakýpak sbohem, pánové, vždyť jsme vlastně sousedé. Jen si přijďte, beze všeho, na trochu kávy.”
Skopec: (otočí se k Petrtýlovi) „Vidíš? A ty jsi říkal svině.”

Skopec: „Ale nežvaň, prosím tě. Snad vím, co je to ten... rozhovor. Ten chlapec dole mi včera míchal tak řídkou maltu, že mi neustále padala zpátky na lžíci.”
Prouza: „Jistěže! Ondynoj jsem si pomyslil: co si člověk neudělá sám, stojí z... nestojí za nic.”
Petrýl: „Ony by se mu vůbec měly zvednout mandle. Kolikrát jsem mu již říkal: méně té vody, chlapče, méně té vody.”

Trčková: „Božka, nedoluj v těch zubech!”

Skopec: „Nám není nic cizího lidský.”

Trčková: „Pánové si odloží?”
Tonda Skopec: „Jistěže, matko.”

Prouza: „Vona je to totiž dáma, to ti nic neříká?”
Petrtýl: „No jo, dáma. Dáma může bejt taky pěkná svině, víš?”

Tonda Skopec: „Sakra...”
Gustav Prouza: „Neříkej mi sakra v takovýmhle podniku!”