Život je krásný (1997)

Guido: „Zapomněl jsem vám říct...”
Dora: „Ano?”
Guido: „Neumíte si představit, jak bych se teď chtěl s vámi milovat. Ale to nikdy nikomu neřeknu a vám teprve ne.”

(Němci vejdou na cimru.)
Guido Orefice: „Co říká?”
Bartolomeo: „Ptá se, jestli tu někdo mluví německy, chce vysvětlit táborový řád.”
(Guido se přihlásí.)
Bartolomeo: „Ty umíš německy?”
Guido Orefice: „Ne.”
(Němec začne mluvit německy a on si překlad vymýšlí kvůli svému synovi, kterému namluvil, že po celou dobu, co budou v koncentračním táboře, bude jedna velká hra na body s výhrou.)
Guido Orefice: „Začíná hra. Kdo je tu, je tu, kdo ne, má smůlu. Vyhrává, kdo získá tisíc bodů. Ten taky vyhraje opravdový tank. Šťastlivec. Každý den se provádí bodování, vyhlašuje se tamtím tlampačem. Kdo se umístí na posledním místě, dostane velkou ceduli s nápisem osel tady na záda. My hrajeme ty hrozně zlé, kteří hodně křičí a řvou. Kdo bude mít strach, ztratí body. Všechny body ztratíte ve třech případech. Ztratí je ti za prvé, kteří se nahlas rozbrečí, za druhé, kterým se zachce vidět maminku, za třetí, kteří mají hlad a chtějí pořád svačit. Zapomeňte na to. Je velmi jednoduché ztratit body kvůli hladům. Zrovna dneska jsem ztratil čtyřicet bodů, protože jsem chtěl za každou cenu chleba mazaný marmeládou. S meruňkovou. On chtěl s jahodovou. A neříkejte si o lízátka, stejně vám je nedají, protože je sníme všechny my. Já jich měl včera dvacet. A blinkal jsem. Ale byly dobrý. To asi víte. Promiňte, pospíchám, hrajeme na schovávanou, musím jít, jinak mě nechají pikat.”

Guido Orefice: „Dobrý den, princezničko.”

Guido Orefice: „Nevěděl jsem, že tvůj kůň je žid, strýčku.”

Guido Orefice: „Ale dneska večer je to tu celé zpřeházené... No podívej se, kam dali kuchyň!”

Guido Orefice: „Máme šedesát bodů! To je sakra hodně! Koukni, támhle jde Bartolomeo. Tak co, Bartolomeo, jak to šlo?”
(Bartolomeo přichází se sešitou rukou.)
Bartolomeo: „Nic horšího než tohle. Mám jich tam dvacet.”
Giosué Orefice: „Máme víc bodů než on?”