Zoufalé manželky

Gabrielle: „Nevědí, že jsme to byli my.”
Carlos: „Je to jen otázka času. Myslím tím, udělej si seznam lidí, co chtěli Viktora zabít... Číslo jedna - ty, číslo dva - ty, číslo tři - možná já, ale pravděpodobně pořád ty...”

Susan: „Podívej, Miku, smiřme se s tím... slepá víra není můj kamarád!”
Mike: „Chtěl jsem ti to říct... Jen nebyla ta správná chvíle!”
Susan: „Vidíš? Tohle je taky lež, protože byla spousta správných chvil!”
Mike: „Susan...”
Susan: „Pokaždé, když jsme šli na pizzu, jsi mohl říct: ‚Jó a mimochodem, jednou jsem zabil člověka.’ Nebo když jsi říkal: ‚Pojďme si zaběhat.’ Mohl jsi říct: ‚No a mimochodem, jednou jsem zabil člověka.’ Pokaždé, když jsme šli do kina a hlavní hrdina zastřelil zloducha, ses mohl ke mně obrátit a říct: ‚Jó a mimochodem, taky jsem to jednou udělal.’ Ale tys to neudělal!”

(Sestře paní Huberové přišel policista říct o smrti její sestry. Při odchodu policisty už před domem stojí dav lidí.)
Felicie Tilman: „Podívejte na ně - supi, předstírají zájem a přitom jim jde jen o špinavé detaily.”
Policista: „Nemyslím. Podle mě jen chtějí dát najevo svoji podporu.”
Felicie Tilman: „Ale jděte... Lidské bytosti se živí cizím neštěstím. A nakonec, proč bychom jim nedali, pro co přišli?”
(Felicie nastoupí před dav.)
Felicie Tilman: „Zdravím. Chci vám všem poděkovat, že jste přišli vyjádřit vaši upřímnou soustrast a podporu. Moji sestru Marthu by to dojalo. Vím, že mnoho z vás má otázky. Právě jsem mluvila s policií, která pořád dává dohromady detaily. Co zatím ví je, že zemřela násilnou smrtí.”
(Dav se diví.)
Felicie Tilman: „Ano, já vím. Je to hrozné. Zřejmě se bránila. Našli jí na těle škrábance a jizvy, několik zlomených kostí a stopy prachu na plicích...”
(Dav se tváří znechuceně.)
Felicie Tilman: „Což vede k domněnce, že byla stále naživu, když ji pohřbívali, a nejspíš měla velké bolesti.”
(Dav je šokován.)
Felicie Tilman: „Ale dobrá zpráva je, že nebyly nalezeny stopy po pohlavním zneužití... Myslím, že byste se teď měli vrátit domů, ke svým rodinám.”
(Dav už se chystá odejít.)
Felicie Tilman: „Mimochodem, místo pietní akce budu pozítří organizovat prodej pozůstalosti. Žádné šeky, prosím...”
(Dav stojí s otevřenou pusou.)

Susan: „Jak víš, že nemám talent?”
Edie: „Taková předtucha...”

Gabrielle: „Je to čtyřhodinová cesta... musíme se zabavit.”
Susan: „Měly bychom mluvit o Edie...”
Lynette: „Třeba jak se ti snažila ukrást tvého přítele v kómatu... To byla prča.”
Susan: „Myslela jsem spíš ty příhody, ve kterých vystupuje kladně.”
Gabrielle: „A po těch pěti minutách budeme dělat co?”

(Gabrielle a Susan spolu mluví. Kolem jede Bree.)
Bree: „Koho pomlouváte? Doufám, že ne mě.”
Gabrielle: „Neboj, tebe už jsme probraly dávno...”

(Katherine se právě vyspala se zlodějem orgánů, kterého jí omylem dohodila Bree. Bree ji chce varovat, tak jí volá.)
Katherine: „Bree, dala jsi mi tu nejkrásnějsí noc, od sama nevím kdy. Chceš, abych teď měla výčitky?”
Bree: „Ne, to nechci.”
Katherine: „Oh. On je tak úžasný. Řeknu ti, když si nedám pozor, tenhle chlápek by mi mohl ukrást srdce.”
Bree: „No, jestli se o to pokusí, slib mi, že zavoláš.”

Julie: „Neříkala jsi, že mám ctít soukromí jiných?”
Susan: „To se nikdy netýkalo sexuálního života tvého otce! A ty to dobře víš!”

Viktor Lang: „Znáš tuhle větu ?”
Gabrielle: „Ne.”
Viktor Lang: „Je z Bible.”
Gabrielle: „To bude tím!”

Tom: „Lynnet. Ty mě děsíš!”
Lynnet: „Proč?”
Tom: „Právě jsi vyhlásila světovou válku vačnatci...”

Mary Alice: „Lilly napadlo, že její smrt nepřijde včas. V tu samou chvíli to napadlo i její neteř...”

(Gabrielle se porve s vozíčkářem.)
Gabrielle: „A je to jasný! Půjdu do pekla!”

Carlos: „A já bych měl zajít za Edie a taky jí něco říct...”
Gabrielle: „Jako co? ‚Shnij v pekle, ty prolezlá děvko’?”

Susan: „Musím to tady uklidit, mohla bys mít tedy nervový kolaps jinde?”

(Susan leží nahá v křoví. Kolem jde Mike.)
Mike: „Susan! Co to děláš?”
Susan: „Zabouchla jsem si dveře... nahá.”
Mike: „Ou.”
Susan: „A pak jsem upadla... A co ty... Jak se ti daří?”
Mike: „Jde to.”