Hlášky z filmů a seriálů

Niles: „Dostal jsem několik nabídek k práci. Jaký je rozdíl mezi sluhou a ‚hoškem’?”
Max: „V tvém případě tak třicet let.”

Olenna: „Prohrála jsi, Cersei. Je to jediná radost, kterou ve všem tom utrpení nacházím.”

Glenn: (Poté, co rozdají půlku svých zbraní, se ptá Ricka.) „Přiznej to, že ty ses vrátil do Atlanty jenom kvůli klobouku?”

Gregory: „Takže teď tady tomu velíš ty?”
Jesus: „Ne. Ale ty tomu taky nevelíš. Maggie a Sasha tu zůstanou. Já zůstávám. Budeme jedna velká, šťastná, dysfunkční rodinka.”

Cersei: „Zabil jsi vlastního bratra.”
Euron: „Měla bys to zkusit. Je to báječný pocit.”

Arya: „Valar Morghulis.”

Sheldon: „Takže Nebelvír se teď vyspí s Mrzimorkou? Jak skandální!”

Sherlock: „Máš výjimečný mozek, Moriarty. Já ho obdivuju. Připouštím, že se možná vyrovná i tomu mému.”
Moriarty: „Jsem dojat. Jsem poctěn.”
Sherlock: „Ale když přijde na řadu neozbrojený souboj na okraji propasti... Poletíš do vody, skrčku.”

John: (u Sherlockova hrobu) „Jednou jsi mi řekl, že nejsi hrdina. Byly i časy, kdy jsem si myslel, že nejsi ani člověk.”

John: (po tom, co Lestrade vypil skleničku alkoholu) „Holmesi, zmýlil jste se v diagnóze.”
Sherlock: „Pak mě opravte, doktore.”
John: „On se napít nechtěl, nýbrž potřeboval. On se nestydí, on má strach.”
Sherlock: „Můj Bosswel se učí. Dospívají tak rychle.”

Sherlock: „Je to očividné! Na to by přišel i Lestrade.”
Lestrade: „Tak díky.”

Sherlock: „Sériové vrahy miluju, vždycky je na co se těšit.”

Morgan: „Michonne?”
Michonne: „No?”
Morgan: „Tehdy... když jsi byla v tom místě... jak jsem tam žil. Nevzala sis náhodou moji proteinovou tyčinku?”
Michonne: „Ne.”
Morgan: „Protože bych přísahal, že mi tam zbyla ještě jedna s burákovým máslem.”

(Sherlock vyjde z koupelny po společné koupeli s Janine.)
Sherlock: (na Johna) „Teď předpokládám, že na mě máš pár otázek.”
John: „Jednu dvě.”
Sherlock: „Přirozeně.”
John: „Tak ty máš přítelkyni?”
Sherlock: „Ano, mám. Ale zpět k Magnussenovi.” (Začne mluvit o tom, jak mu je z Magnussena špatně.)
John: „A to jen tak?”
Sherlock: „Co prosím?”
John: „Jen tak máš přítelkyni?”
Sherlock: „Ano, chodím s Janine. Přišlo mi to zjevné.”
John: „No to jo.” (po chvíli) „Ty máš vztah?”
Sherlock: „Ano.”
John: „Ty a Janine?”
Sherlock: „Ano, já a Janine.”
John: „Nechceš to rozvést?”
Sherlock: „Jsme na tom teď dobře. Je to... Ujišťující.”
John: „To máš z knížky.”
Sherlock: „To každý.”
(Janine navrhne, aby John přišel s Mary na večeři a odejde. Sherlock se znovu rozmluví o Magnussenovi.)
John: (Přeruší ho.) „Večeře?”
Sherlock: (nechápavě) „Jaká večeře?”
John: „Já a Mary máme dojít na večeři s... vínem a sezením.”
Sherlock: „Právě jsem ti řekl, kdo západní svět ovládá ze svého domu, a ty tu meleš o večeři?”

(Sherlock správně odhadl klienta - pana Henryho Knighta.)
Henry: „Jak jste si toho mohl všimnout?”
Watson: „To není důležité.”
Sherlock: „Podle zbytku papíru odštípnutého lístku.”
Watson: „Ale no tak, Sherlocku.”
Sherlock: „Prosím vás, nudím se tu celou věčnost.”
Watson: „Předvádíte se.”
Sherlock: „Ovšem, že se předvádím. To já dělám.”