Samotář (1987)

Stan Jalard: „Maurine, napište mi podrobnou zprávu o těch chlapech z ulice Ordenaire. Pěkně se vším všudy, všechno, co víte.”
Maurin: „Jsou to samé známé firmy. Víme toho dost. Kuplíři a bez zábran.”
Stan Jalard: „Přesně tak. Všechno mi sepište do zprávy ve vybroušeném stylu a k tomu zvláštní odstavec, kde uvedete, že komisař Pezzoli je velkej blbec.”
Maurin: „Nerozvážný. To by nebyla urážka a je to i správnější.”
Stan Jalard: „Jak myslíte. Víte, Maurine, jestli se policie dostane do francouzské akademie, budete na tom mít zásluhu.”

Stan Jalard: „Začneme tím, že se ubytujete v krásném apartmá s mřížemi. Jsou v tom drogy.”
Sandra: „Dobře. Řeknu o vašich metodách vyšetřujícímu soudci...”
Stan Jalard: „A v přítomnosti svého advokáta. Otřepaná fráze, která unavuje i naše psací stroje.”

(Stan Jalard vyslýchá René Pignona.)
Stan Jalard: „Prohrál jsi, René. Budeš hrát na mříže své cely jako na harfu pěkně dlouho. Uvidíš, že tvoje žena nebude čekat dvacet let. Jedině matky mají takovou trpělivost.”
René Pignon: „Až na to, že jsem ze sirotčince.”
Stan Jalard: „Víš, co máš napsáno ve svým horoskopu? Že tvoje budoucnost stojí za kulový.”

(Rocky dostal od Charly Schneidera telefonem vzkaz, aby okamžitě opustil byt s tím, že se sejdou na obvyklém místě. Hovor odposlouchával i Stan Jalard a čeká za dveřmi Rockyho bytu. Rocky otevře dveře a ihned dostane ránu pěstí mezi oči.)
Stan Jalard: „Kde je Schneider?!”
(Stan pokračuje na chodbě v mlácení Rockyho.)
Rocky: „Neznám!”
Stan Jalard: „Já ti rozmašíruju tu tvou chuligánskou držku, jestli mi neřekneš, kde je!”
Rocky: „Říkám vám, že nic nevím.”
Stan Jalard: „Telefonoval ti. Slyšeli jsme to.”
Rocky: „To byl Schneider? To je mi teda novina.”
(Stan zatlačil Rockyho do pokoje a mlátí ho dál.)
Stan Jalard: „Ty si posedíš v lapáku!”
Rocky: „No jo! Stejně se nic nedozvíš, šmejde! Odkrágloval jsem tátu, když mi bylo čtrnáct, takže tebe se neleknu.”

(Stan Jalard se chystá zatknout Charly Schneidera. Zastaví ho však feťák.)
Feťák: „Pane Stane, poznáváte mě, to jsem já?”
Stan Jalard: „Vypadni!”
Feťák: „Mám pro vás tutovku. Drogy. Velká akce, znám celou síť. Dvacet pytlů. Na tyhle věci já mám nos.”
Stan Jalard: „Poslouchej, chlapečku, jdi si koupit buráky!”

(Do bytu Stana Jalarda přijde Brigitte. Stan nechá na chvíli Brigittu o samotě s Christianem - synem jeho dříve zesnulého kolegy Simona.)
Christian: „Jsi lepší než ta včera.”
Brigitte: „Prosím?”
Christian: „Jsi lepší než ta, co tu byla včera.”
Brigitte: „Byla tady jiná?”
Christian: „Byla to velká blondýna. Dokonce ráno, než odešla, nám udělala vajíčka.”
Brigitte: „Takže ona tu byla celou noc?”
Christian: „Jasně. Pořád se jenom chechtali.”
(Mezitím se vrátí do místnosti Stan.)
Stan Jalard: (na Brigittu) „Fajn, tak jdeme.” (na Christiana) „Ty budeš hlídat, skřete.”
Brigitte: „Neříkej tomu dítěti skřete. A jestli máš chuť zajít si někam na večeři, proč si nezavoláš tu blondýnu? Bude blahem bez sebe, aby s tebou šla.”
(Brigitte je velmi naštvaná a ihned opouští Stanův byt.)
Stan Jalard: „Neříkal jsi jí nic, když jsem tady nebyl?”
Christian: „Ne.”
Stan Jalard: „Mám pro tebe návrh. Ty se budeš starat o svoje kamarádky a nebudeš se starat o ty moje. Platí? Uvidíš, že pak bude vše v pořádku.”
Christian: „Dobře. Zlobíš se?”
Stan Jalard: „Co jsi jí řekl?”
Christian: „Že tady byla velká blondýna.”
Stan Jalard: „No jo. S tebou je opravdu těžký mít nějakej citovej život.”

(Stan Jalard se baví se Simonem o jejich budoucnosti na Antilách, kde Stan koupil pozemek.)
Simon: „Kde máš vlastně ten pozemek?”
Stan Jalard: „Nezačínej zase. Na Antilách.”
Simon: „Myslíš, že bychom tam mohli postavit hotel?”
Stan Jalard: „Stojí třikrát tolik, než když jsem ho koupil.”
Simon: „Vypadáme jako hoteliéři?”
Stan Jalard: „Ty ne, ale to nevadí, dáme tě do kuchyně.”

(Stan Jalard probírá se svými kolegy způsob předvedení Sandry - přítelkyně Charly Schneidera.)
Stan Jalard: „Za čtyřicet osm hodin ta Sandra bude tady.”
Maurin: „Za co ji sebereme?”
Stan Jalard: „Jsem si jist, že u ní najdete drogy.”
Maurin: „A co když je nenajdeme, pane?”
Stan Jalard: „Jste dobrý policista, milý Maurine. Pusťte uzdu své fantazii. Jsem si jist, že je najdete.”

(Uplynuly dva roky od smrti Simona. Stan Jalard se stal šéfem protiteroristického oddělení. Ráno přichází do kanceláře svých podřízených.)
Serge: „Řekněte mi číslo, šéfe.”
Stan Jalard: „To si ho neumíš vymyslet sám?”
Serge: „Od vás to bude lepší.”
Stan Jalard: „Čtyři nebo dvě.”
Serge: „Sedm, bezva.”

(Stan Jalard zmlátil do bezvědomí člena ochranky v místnosti ředitele kasina. Ředitel na upozornění jednoho svého zaměstnance přichází do své kanceláře. Při příchodu vidí na zemi ležet člena své ochranky.)
Stan Jalard: „Udělalo se mu nevolno. Otevři mi trezor!”
Ředitel kasina: „Ale já neznám kombinaci k té věci.”
(Stan namíří na ředitele svou zbraň.)
Stan Jalard: „P-38 speciál, šest ran. Rychlost čtyři sta čtyřicet dva metry za vteřinu. Stačí to tak?”
Ředitel kasina: „Zkusím to.”

(V nočním klubu New York.)
Katrin: „Takže vy nás opustíte? Bude nám smutno.”
Stan Jalard: „Teď už jsou tu mladí, převezmou štafetu.”
Simon: „Už nás nepotřebujou.”
Katrin: „Jak já znám ty tvoje mladé, nemají to, co způsobovalo, že jste byli skoro příjemní.”
Stan Jalard: „To je šarm, drahá Katrin. Parfém proslulé značky. Takový jako my už nejsou. Již vymřeli.”