Statečné srdce

William Wallace: „Premenubma ivn dacium... ale divoch jsem!”

Strýc Argyle: „Dnes zůstaneme tady. A zítra se mnou pojedeš domů.”
William Wallace: „Já nechci odejít.”
Strýc Argyle: „Taky jsi nechtěl, aby tvůj otec zemřel, že ne? Ale stalo se. Přednesl kněz poetické požehnání? Bůh ti žehnej a ochraňuj tě...”
William Wallace: „Bylo to latinsky.”
Strýc Argyle: „A ty neumíš latinsky?”
(William přikývne.)
Strýc Argyle: „Tak to tedy budeme muset napravit.”

Stephen: „Tenhle chlap nemůže být William Wallace. Já jsem hezčí než on. Dobrá, otče, zeptám se ho. Když pro tebe budu riskovat krk, budu mít šanci zabíjet Angličany?”
Hamish: „Je tvůj otec duch, nebo rozprávíš se všemohoucím?”
Stephen: „Aby našel Ir sobě rovného, musí porozprávět s bohem. Ano, otče. Všemohoucí říká, nevytáčej se a odpověz krucinál!”
Hamish: „Pozor na jazyk!”
Hamishův otec: „Bláznivý Ir!”
(Stephen mu dá pod krk nůž.)
Stephen: „Dost chytrý na to, aby propašoval dýku přes tvoje stráže, dědku.”
William Wallace: „To je můj přítel, Ire. A odpověď na tvou otázku zní ano. Bojuj za mě a budeš zabíjet Angličany.”
Stephen: „Výborně! Jmenuji se Stephen. Jsem nejhledanějším mužem na mém ostrově. A to je škoda.”
Hamish: „Tvůj ostrov? Myslíš Irsko?”
Stephen: „Ano. Je moje.”
Hamish: „Jsi blázen.”
Stephen: „Takže jsem přišel na správné místo.”

Hamish: (na Stephena) „Víš, že je to past. Řekni mu to.”
Stephen: (na Williama) „Kdyby tě chtěl Bruce zabít, udělal by to už u Falkirku.”
William Wallace: „Ano.”
Stephen: „Já vím. Viděl jsem to.”
Hamish: „Dobře, když ale pomineme jeho, co ti ostatní? Intrikáni, kteří by se neshodli na barvě vlastního lejna. Je to past, nevidíš?”
William Wallace: „Podívejte. Musíme to zkusit. Sami to nedokážeme. Spojenectví se šlechtou je jediná naděje. Víš, co se jinak stane?”
Hamish: „Co?”
William Wallace: „Nic.”
Hamish: „Já se nechci stát mučedníkem.”
William Wallace: „Ani já ne. Chci žít. Chci mít domov a děti. A mír.”
Hamish: „Vážně?”
William Wallace: „Ano, vážně. Prosil jsem o to Boha. Všechno je k ničemu, když nemáš svobodu.”
Hamish: „Je to pouhý sen, Williame.”
William Wallace: „Sen? Pouhý... A co jsme tedy celou tu dobu dělali? My jsme ten sen prožívali.”
Hamish: „Ty nesníš o svobodě. Ty sníš o Murron. Děláš to proto, aby ses stal hrdinou, protože si myslíš, že tě vidí.”
William Wallace: „Já si to nemyslím. Já to vím. A tvůj otec tě taky vidí.”
(Hamish se naštve, uhodí Williama a odejde.)
Stephen: „Bože.” (Pomůže Williamovi vstát.) „Mám jet s tebou?”
William Wallace: „Ne. Pojedu sám.”
Stephen: „Uvidíme se potom.”
William Wallace: „Dobrá.”
(William odchází.)
Stephen: (pro sebe) „Dříve, ne později, doufám.”

Anglický soudce: „Williame Wallaci, jsi obviněn z velezrady.”
William Wallace: „Koho jsem zradil?”
Anglický soudce: „Svého krále. Chceš k tomu něco říct?”
William Wallace: „Nikdy za celý svůj život jsem mu nepřísahal věrnost.”
Anglický soudce: „Na tom nezáleží. Je to tvůj král. Když se doznáš, můžeš být odsouzen k rychlé smrti. Když budeš zapírat, budeš muset být očištěn bolestí. Doznáváš se? Doznáváš se? Nazítří se ti tedy dostane očištění.”

Mornay: „Pasuji tě na rytíře, sira Williama Wallace. Sire Williame, ve jménu boha tě jmenuji strážcem, nejvyšším ochráncem Skotska a tvé kapitány tvými pobočníky. Povstaň a přijmi poctu.”

(Před bitvou.)
William Wallace: „Je-li tohle skotská armáda, proč odchází?”
První skotský voják: „Nepřišli jsme sem bojovat pro ně.”
Druhý skotský voják: „Chceme domů! Angličanů je příliš mnoho.”
William Wallace: „Synové Skotska! Já jsem William Wallace!”
Druhý skotský voják: „William Wallace je vysoký sedm stop.”
William Wallace: „Ano, to jsem slyšel. A zabíjí lidi po stovkách. A kdyby byl tady, sežehnul by Angličany ohnivými koulemi z očí a blesky z řiti. Já jsem William Wallace! A vidím před sebou armádu svých krajanů, kteří se staví proti tyranii. Přišli jste bojovat jako svobodní lidé a svobodnými lidmi také jste! Co si počnete bez svobody? Budete bojovat?”
Armáda: „Ne!”
První skotský voják: „Proti tomuhle? Ne. utečeme a budeme žít.”
William Wallace: „Ano. Budete bojovat a možná zemřete. Utečete a budete žít. Aspoň chvilku. A až budete po mnoha letech umírat na lůžku, byli byste ochotni vyměnit všechny dny ode dneška po onen den za jednu šanci, jen jednu šanci vrátit se nazpět a říct našim nepřátelům, že nám mohou vzít náš život, ale nikdy nám nemohou vzít naši svobodu!”

(Před bitvou.)
Craig: „Jaké jsou zprávy?”
Posel: „Mají početní převahu, nejméně 3:1.”
Lochlan: „Kolik mají koní?”
Posel: „Tři sta, možná víc.”
Lochlan: „Tři sta opancéřovaných koní!”
Mornay: „Musíme se pokusit vyjednávat.”

William Wallace: „Víte, Dlouhán proti nám nakonec pošle celou severní armádu.”
Hamishův otec: „Těžkou jízdu, opancéřované koně. Země se bude pod nimi otřásat.”
Hamish: „Rozmetou nás na kopytech.”
William Wallace: „I strýc Argyle to říkal. Žádná armáda nikdy neodolala útoku opancéřovaných koní.”
Hamish: „Tak co uděláme?”
Hamishův otec: „Útok, útěk, úkryt - po horalsku.”
(William se rozhlédne na stromy kolem sebe.)
William Wallace: „Nebo si vyrobíme oštěpy. Stovky oštěpů. Dlouhých - na dvojnásobnou délku vzrostlého muže.”
Hamish: „Tak dlouhých?”
William Wallace: „Ano.”
Hamish: „Ale někteří muži jsou delší než ostatní.”
Hamishův otec: „Tvoje máma ti zase o mně vyprávěla historky?”
(Všichni se začnou smát.)

(Wallaceova armáda se přesunuje zpátky do Skotska.)
Stephen: „Je to pravda. Anglické lodě se blíží od jihu. Zatím nevím nic o Walesanech, ale Irové už přistáli. Musel jsem to vidět na vlastní oči.”
Hamish: „Proč Irové bojují na straně Angličanů?”
Stephen: „S nimi bych si nedělal starosti. Copak jsem vám to neříkal? Je to můj ostrov.”
William Wallace: „Hamishi, jeď napřed do Edinburghu a svolej radu. Nařiď jim to.”
Hamish: „Dobrá. Jedeme.”
(Hamish odjede.)
William Wallace: „Tvůj ostrov?”
Stephen: „Můj ostrov.”

(Robert se hádá s otcem.)
Robert Bruce starší: „Teď už víš, co znamená nenávidět. Teď můžeš být králem.”

(Skoti dobývají York.)
Anglický voják: „Výsosti, odvedeme vás do bezpečí.”
Synovec Edwarda II.: „Nemám v úmyslu oznámit strýci, že jsem přišel o nejvěší město na severu.”

(Hamishova otce zasáhne šíp.)
Hamish: „Nehýbej se, otče.” (Pokouší se šíp vytáhnout.)
Hamishův otec: „Ty idiote.”

Vypravěč: „Budu vám vyprávět o Williamu Wallacovi. Historici z Anglie budou tvrdit, že jsem lhář. Ale historii píší ti, co oběsili hrdiny.”

(Anglická armáda přichází na bitevní pole.)
Skotský voják: „Je jich tolik.”