Hlášky z filmů a seriálů

Zdeněk Pohlreich: „To kuře je suchý jak cesta.”

Zdeněk Pohlreich: „Bobřík odvahy může mít tisíc podob.”

Vesničan James: „Dobře, chlapi! Tak jdeme!”
Vesničan 1: „Počkej, Jamesi. Víš, co by ti mohl udělat?”
Vesničan 2: „Jo. Rozemele ti kosti na prášek.”
Shrek: „I kdepak, pánové. To dělají obři. Zlobři jsou mnohem horší. Ti vás svlíknou z kůže zaživa, rozemelou vám játra a vymačkaj si vaše oči na toast, protože to je príma bašta. To mi připomíná, že jsem nevečeřel.”

(Stan Jalard zmlátil do bezvědomí člena ochranky v místnosti ředitele kasina. Ředitel na upozornění jednoho svého zaměstnance přichází do své kanceláře. Při příchodu vidí na zemi ležet člena své ochranky.)
Stan Jalard: „Udělalo se mu nevolno. Otevři mi trezor!”
Ředitel kasina: „Ale já neznám kombinaci k té věci.”
(Stan namíří na ředitele svou zbraň.)
Stan Jalard: „P-38 speciál, šest ran. Rychlost čtyři sta čtyřicet dva metry za vteřinu. Stačí to tak?”
Ředitel kasina: „Zkusím to.”

Lucius Malfoy: „No tak, Draco, buď hodný.”

Zdeněk Pohlreich: „To není kuchař, to je odvážná školačka.”

(Seržant Pilla napodoboval kapitána Steela.)
Kapitán Mike Steel: „Celkem zábavný, hua? Byla to dobrá parodie. Poznal jsem se. Dobrá, pokračujte. Promluvíme si, specialisto.”
Specialista Dominic Pilla: „Pane.”
Kapitán Mike Steel: „Víte, že tu platí podřízenost velení, ne?”
Specialista Dominic Pilla: „Ano, pane.”
Kapitán Mike Steel: „Takže ještě jednou, a čistíte latríny jazykem tak dlouho, až už nerozeznáte hovna od pomfritů. Je to jasný?”
Specialista Dominic Pilla: „Hua, pane.”
Kapitán Mike Steel: „Tak jo.”

Ben: „Promiň, že jsem tě nazval sobcem.”
Danny: „To je v pohodě. Ignoroval jsem tě.”

Kale: „Ronnie, ten krám mě příšerně svědí a máma je divná. Je z ní hroznej diktátor, jako ten bachař ze Shawshanku.”

(Na tiskové konferenci.)
Reportér: „Masone, pokud vyhrajete, tak vyhrajete nad důchodcem. Pokud prohrajete, budete výsměch století.”
(Mason se usměje.)
Mason Dixon: „Věřte mi, že to tak nedopadne.”

Caroline: (o vztahu s Nicolasem) „Jo, začínala jsem promýšlet naši budoucnost, ale ne moc vzdálenou.”
Max: „Fakt? A co je tohle?” (Vytáhne z pracovní uniformy bloček.)
Caroline: „Můj blok.”
Max: „Přesně tak. A koukni, co jsem našla vzadu.” (čte) „Caroline a Nicolas Sancroix. Pan a paní Sancroix. Caroline Sancroix.”
Caroline: „Jen taková hloupost. Dělají to všechny holky.”
Max: „Tobě je čtyřicet.”

(Poté, co začne hrát kapela píseň ‚Blue Skies’.)
Bezpečnostní důstojník Worf: „Bože... Irving Berlin.”
(Bezpečnostní důstojník Worf složí svoji, romulanským pivem zmoženou, hlavu do dlaní na stůl.)

Zdeněk Pohlreich: „Stojim tady jak píchlá duše.”

Markéta Irglová: „Proč ji nezahraješ ve dne? Vidím tě zde každý den.”
Glen Hansard: „Víš, ve dne lidé chtějí slyšet písničky, které znají. Jenom ty, které poznají. Jinak bych si nic nevydělal. Svoje písničky hraji jen v noci. Ve dne by je nikdo neposlouchal.”
Markéta Irglová: „Já je poslouchám!”

Fitch: (Vypráví, jak ovdověl.) „Všechno se stalo tak rychle. Wendy vůbec neviděla, jak se ten slon blíží. A hlavně... jak si sedá.”