Hlášky z filmů a seriálů

Vogon: „Odpor je zbytečný!”

Beck: „Walker?”
Walker: „Můj syn. Z třetího manželství. Vydrželo tři minuty.”

(Richard si prohlíží motor auta, které si koupil James.)
Richard: „Tady roste nějaká vegetace.”

(Kluci jsou zaseknutí ve sklepě.)
Tucker: „Proboha, my tady umřeme!” (Chytne Dannyho za triko.) „Nesmíš mě sníst jako prvního!”

Danny: „Musíš čelit svému strachu. Já dnes svému čelil a vyhrál jsem.”
Riley: „Ten puk se odrazil od tvé helmy.”
Danny: „To byl záměr.”

Patrick: „Panečku, on je vyšinutý.”

Big Tony: „Přineste mi dietní colu...”

(Hardison zjistí, že sedí v autě na bombě, která je aktivována tlakem.)
Hardison: „Eliote, sežeň pytel cihel a dáš ho na sedačku ve stejnou chvíli, kdy sesednu.”
Eliot: „To funguje jenom ve filmech. Hele, ta bomba je v elektrickým systému auta.”
(Hardison si uvědomí, že by dokázal tu bombu deaktivovat, ale potřebuje k tomu Eliota a chirurgickou přesnost a skvělé načasování, jinak by mohli zemřít oba.)
Eliot: (Po Hardisonově vysvětlení jak to udělat.) „Řekni mi znova, ať dojdu pro ty cihly.”

Lord Cutler Beckett: „Tady to není, Jacku.”
Kapitán Jack Sparrow: „Co? Co tu není?”
Lord Cutler Beckett: „Srdce Davyho Jonese. Je bezpečně na palubě Holanďana a nelze jím splatit váš dluh vůči kapitánovi.”
Kapitán Jack Sparrow: „Podle mě je ten dluh už vyrovnán.”
Lord Cutler Beckett: „Vaší smrtí? Ale teď jste tady.”
Kapitán Jack Sparrow: „Zavřete oči a dělejte, že se vám to jen zdálo. Tak to dělám já.”

Generál Drynov: „Nábojů do děla máme kolik?”
První důstojník: „Tři, soudruhu generále.”
Generál Drynov: „A kolik máme kulometů?”
První důstojník: „Celkem čtyři.”
Generál Drynov: „To je slušný. Pojď sem. Uděláme to takhle: Kulomet číslo jedna umístíš sem, ke kolchozu, jsem přesvědčen, že tam má ta banda štáb. Kulomet číslo dvě dáš sem, kulomet číslo tři...”
Druhý důstojník: „Soudruhu generále, kulometů je celkem dost, ale náboje nemáme vůbec žádné.”

Boris: „Bůh nás zkouší? Pokud ano, byl bych pro písemnou formu.”

Zdeněk Pohlreich: „Tak se podíváme, kde pan řezník říznul vedle...”

Zoe: „Ani jsem si žádnou kulmu neobjednala! Žádnou jsem nečekala, a pak se najednou jedna objevila v poště. Bam!”
Rose: „A ty nemáš ráda kulmy?”
Zoe: „Mám je ráda. Vždycky jsem si představovala, že jednou, až budu mít v životě pořádek, si ji pořídím. Ale ne teď.”
Rose: „A to tu kulmu nemůžeš vrátit?”
Zoe: „No, mohla bych tu kulmu vrátit. Bylo by to úplně v pořádku a podporuju všechny, kdo se tak rozhodnou. Ale tak nějak si tuhle chci nechat. Je od dobrého výrobce, kterého miluju. A taková kulma by se pak mohla špatně shánět. Nechci toho litovat... navíc na ni mám místo v koupelně.”
Rose: „Aha. Takže si tu kulmu necháš?”
Zoe: „Ano. I když jsem pořád v šoku, víš z tý představy, že budu mít kudrnaté vlasy, dalších osmnáct let a po celý zbytek života. Nic víc.”

Caroline: (o uraženém homosexuálovi) „Myslím, že Kathy Batesová je na nás fakt naštvaná.”

(Rabín Takmen promlouvá ke svému koni.)
Rabín Takmen: „Hochu, hochu, ty se nějak motáš. Zase jsi byl na tom mešním víně. Seš nalíznutej! Mě holenku neoblafneš!”