Hlášky z filmů a seriálů

(Trish Murtaughová vynesla smetí do popelnice a vrací se do domu kolem Rogerovi lodi, na které sedí spolu s Martinem.)
Trish Murtaughová: „Hele, poldo. Díky, že jsi vynesl smetí.”
Roger Murtaugh: „Ale miláčku, já se přece bavím s naším hostem.”

(Vogel přistoupí ve vzducholodi k Henrymu Jonesovi, v ruce zatykač.)
Vogel: „Guten Tag, Herr Jones.”
(Indy k němu přistoupí zezadu, převlečený za revizora jízdenek.)
Indiana Jones: „Letenku, prosím. Pass.”
Vogel: „Pass?”
(Všimne si, že je to Indy. Ten ho vyhodí z okna vzducholodi. Ostatní pasažéři jsou zmatení.)
Indiana Jones: „Neměl letenku.”

Jane Spencerová: „Franku, nejde nám to spolu. Vždycky jsi žil jenom svou prací u policie.”
Frank Drebin: „A ty ses pořád starala jenom o zónovou víru.”
Jane Spencerová: „Ozonovou díru! Nikdy ses nepokusil to pochopit.”
Frank Drebin: „Jak tohle můžeš tvrdit. Utratil jsem poslední pětník, abych koupil těch tisíc akrů brazilského deštného pralesa. Pak jsem ho dal vykácet a vypálit, abychom si mohli postavit dům našich snů.”
Jane Spencerová: „Franku, jak jsi mohl být tak ukrutný!”
Frank Drebin: „Ukrutný?! Víš, jak bylo těžký přestěhovat celý kmen domorodců? Zkus si to někdy!”

Georges D’Amboise: „Kdysi jste byl kardinálem.”
Cesare Borgia: „Byl jsem i biskupem.”
Georges D’Amboise: „A proč ta změna?”
Cesare Borgia: „Ztratil jsem víru.”
Georges D’Amboise: „V Boha?”
Cesare Borgia: „Jednoho rána jsem se vzbudil a uvědomil si, že není na nebesích. A svět se nezmění, pokud s tím něco neudělám.”

Jam Amos Komenský: „Proč ti nosím nejnovější knížky, které dole vyjdou.”
Praotec Čech: „Všechno už jsem přečetl. Až na toho Stanislava Krychli Neumanna.”

(Jamesova maminka jede závod na okruhu.)
Richard: „James je o hrozně moc rychlejší než ty! V životě jsem tě neviděl jet takhle agresivně.”
James: „Právě proto, jako kluk jsem tím byl traumatizován.”

(Na svatební oslavě není bezpečnostnímu důstojníkovi Worfovi dobře, je opilý.)
Guinana: „Worfe? Není ti nic?”
Bezpečnostní důstojník Worf: „Romulanské pivo by měli zakázat.”
Šéfinženýr Geordi La Forge: „Vždyť je.”

Krabs: „Tady něco smrdí a moje spoďáry to nejsou!”

Nadporučík Podovsky: (o Rambovi) „Jsi silný. Jsi opravdu silný. Jsi zatím nejsilnější. Ale jsi skoro mrtvý.”

(Beatrix u baru, Hattori řve dozadu na plešouna.)
Hattori Hanzo: (japonsky) „Co je s tím čajem? Pospěš si, sakra! Vrtáku líná...”
(Plešoun přijde a nakloní se k Beatrix.)
Plešoun: (japonsky) „Co chcete?”
Beatrix Kiddo: „Co jste říkal?”
Hattori Hanzo: „K pití?”
Beatrix Kiddo: „Aha, láhev teplého saké, prosím.”
Hattori Hanzo: „Teplé saké? Velmi dobře.” (japonsky na plešouna) „Jedno teplé saké!”
Plešoun: (japonsky) „Během dne?”
Hattori Hanzo: (japonsky) „Den, noc, odpoledne, koho to zajímá? Přines to saké!”
Plešoun: (japonsky) „Proč vždycky to saké musím nosit já? Něco ti povím. Už třicet let děláš ryby. Já nosím saké. Kdyby to bylo na vojně, byl by ze mě už generál.”
Hattori Hanzo: (japonsky, ironicky) „Tak z tebe by byl generál?” (Začne plešounovi kroutit ruku, se kterou mu hrozil.) „Kdyby tys byl generál, tak já bych byl císař, a zase bys nosil saké! Tak zmlkni a přines to saké!” (k Beatrix, anglicky) „Rozumíte tomu?”
Plešoun: (japonsky k Beatrix) „Nejsem plešatý, oholil jsem si hlavu.” (anglicky) „Rozumíte tomu?”
(Hattori po něm hodí nůž.)

Arnoštka: „Ty mě teď představíš svým rodičům a v poledne můžeme mít svatbu.”

Magi: „Co kdybys mi skočil do špižírny pro sůl? Právě mi došla.”
Chytrolín: „Ale v našem městě nebývá zvykem, aby hosté chodili pro sůl.”
Magi: „Možná že po cestě potkáš nějakou tu krasavici.”

Král: „To je tvůj budoucí manžel, Kamilko.”
Princ Kristián: (převlečený za kominíka) „Tak tohle jsme si nedomluvili, veličenstvo. Já vím, že bych za tu rozbitou vázu měl být potrestán, ale takhle přísný trest si nezasloužím.”

Princezna Antonie: „Za co tě platím? Bylo tvou povinností mě upozornit, že se chystá loupež.”
Ministr Absolon: „Ale to já nevěděl.”
Princezna Antonie: „Nevěděl? Takové slovo vůbec nesmíš vypustit z úst. Já tě platím od toho, abys věděl.”

Pavla: „Teto, chovala jsem se už dobře?”
Vychovatelka Jarmila: „No, docela to šlo.”
Pavla: „Takže ten slib s tou odměnou platí?”
Vychovatelka Jarmila: „Ty jsi ale podšívka. To víš, že platí. Ale taky ti to chování musí nějakou dobu vydržet, milá zlatá.”