Hlášky z filmů a seriálů

Killcullen: „Jste tak chytrej, že škodíte sám sobě.”

K: „Moc ses nezměnil, ta ruka, kterou jsem ti ustřelil, je pořád pryč.”

Barbara Roseová: „Záleží na tom, z čeho ta dobrá paštika je. Haf.”

(Do bytu komisaře Philippa Jordana někdo nastražil mrtvolu informátora Tonyho. Šéf marseillské policie, jenž se dostavil do jeho bytu na základě anonymního telefonátu, neví jak situaci vyřešit.)
Šéf marseillské policie: „Takže! Kdo? Snad vy? Co řekneme? Bude nutné něco říct.”
Komisař Philippe Jordan: „Pravda se říct nedá?”
Šéf marseillské policie: „Ale no tak!”
Komisař Philippe Jordan: „Promiňte, to byl jen žert. Nemusíme nic říkat, dáme ho do kontejneru.”

Eda: „Nádherný zámeček za šedesát milionů.”
Hána: „Ovšem patnáct pokojů, to se mi zdá málo.”

Christopher: „Tak jdeme teda na ten fotbal?”
Chris: „No, řekl jsem, že tam možná půjdeme. Víš, co znamená slovo možná?”
Christopher: „Pravděpodobně.”
Chris: „Ne, pravděpodobně znamená, že asi jo, ale možná znamená třeba jo, třeba ne. Co znamená pravděpodobně?”
Christopher: „To znamená, že asi jo.”
Chris: „A co znamená možná?”
Christopher: „Já vím, co to znamená!”
Chris: „A co to znamená?”
Christopher: „To znamená, že na ten fotbal asi nepůjdem!”
Chris: „Správně.”

Robert Neville: (Křičí na světloplaché.) „Můžu vám pomoct. Můžu vás zachránit. Zachráním každého.”

Dana: „Odešel, dva roky jsem s ním ztratila, to je ta podělaná emancipace.”

Ema: „Tak já jsem mrtvá, prý jsem spáchala sebevraždu, akorát nevědí, jestli jsem se zastřelila, nebo to byl jed. Uspořádáme prvotřídní zádušní hostinu.”

Paní Müllerová: „Milostpane, milostpane. Tak nám zabili Ferdinanda!”
Josef Švejk: „Kerýho, paní Müllerová? Já znám dva. Jednoho, ten je sluhou drogisty Průši a vypil mu tam omylem nějaký mazání na vlasy!”
Paní Müllerová: „Ale milostpane, pana arcivévodu z Konopiště! Toho tlustýho, nábožnýho!”

Will: „Je to krádež, když je to už ukradené?”

Raymond Babbit: „Uh-oh. Prd.”
Charlie Babbit: „Ty ses uprdl, Rayi? Ty ses sakra uprd? Jak to můžeš vydržet?”
Raymond Babbit: „Nevadí mi to.”

(Paní Bennetová vypráví při snídani o panu Bingleym.)
Paní Bennetová: „A pak tančil třetí tanec se slečnou Lucasovou.”
Pan Bennet: „Všichni jsme tam byli, drahá.”
Paní Bennetová: „Bohužel, smůla, že není hezčí. Je to neprovdané děvče s předpoklady a žádnou chybou. Čtvrtý tanec byl se slečnou Kingovou nízkého postavení a pátý, zase s Jane.”
Pan Bennet: „Kdyby se mnou měl soucit, vymknul by si kotník hned v prvním kole.”
Paní Bennetová: „Podle toho, jak mluvíš, by si každý mohl myslet, že naše děvčata se těší na velké dědictví. Až umřeš, pane Bennete, což může být velmi brzy...”
Pan Bennet: „No, no, nezačínej zase...”
Paní Bennetová: „Tak naše děvčata zůstanou bez střechy nad hlavou i bez prostředků.”
Elizabeth ‚Lizzie’ Bennetová: „Mami, prosím, je deset ráno.”

Lékař: „Lidi, lidi, kam na ty nemoci chodíte?”

Caroline: „Musím s tebou o něčem mluvit.”
Max: „O moje pití jít nemůže, nemám prachy na to, abych byla opravdový alkoholik.”