Hlášky z filmů a seriálů

Bratr Alexe: „Tak kde je ten zloděj?”
Policajt: „Žádný zloděj není. Jenom nemocné dítě, které pořád vyvolává planý poplach.”
Bratr Alexe: „To je trapné.”

Gomolek: „Co je s tu vodu? Čemu něběži?”

Milan Kouba: „Ale k čemu by mně bylo maso? To už by bylo jednodušší nechat si ty peníze.”
Příslušník VB: „Jaké peníze?”
Milan Kouba: „Těch šest tisíc.”
Příslušník VB: „Jakých šest tisíc?”
Milan Kouba: „Co jsem našel v té řeznické košili. Když jsem je poslal, nezůstala mi ani koruna. Ta slečna z pošty za mě dokonce musela zaplatit lístek, když jsem ji pak pozval do kina.”
Kapitán Tůma: „Z pošty, jo? Tak vy jste byl včera v kině?!”

Maruščák: „Kaj také brčko, děvucho! Dyť bych ti to polamal. Moje ruky su zvykle na zbijačku. Víš co? Napiš si tam Jozef Maruščak a hotové.”

Salieri: „On... byl mým idolem. Mozart. Myslím, že nebyla doba, kdy bych neznal jeho jméno. Já si ještě hrál dětské hry, když on koncertoval pro krále a císaře. Dokonce i pro papeže v Římě. Připouštím, že jsem žárlil, když jsem slyšel, co o něm vyprávěli. Ne o skvělém malém zázraku, ale o jeho otci, který ho to všechno naučil. Můj otec se o hudbu vůbec nezajímal. Když jsem řekl, že bych chtěl jednou být takový, jako Mozart, řekl mi: ‚Proč chceš být cvičenou opicí? Chceš být vláčen po Evropě a předvádět kejkle jako šašek?’ Ach... Jak jsem mu mohl říci, co pro mne hudba znamená? A tak, zatímco se otec vroucně modlil k Bohu za ochranu obchodu, já tajně odříkával tu nejpyšnější modlitbu, kterou znám: ‚Pane, udělej ze mne velkého komponistu. Nech mne oslavit tvou velebnost mou hudbou. Zařiď, ať oslavují mne. Udělej mne slavným na celém světě, Bože. Udělej mne nesmrtelným. A až zemřu, dej, ať lidé vyslovují mé jméno vždy s láskou, s níž jsem komponoval. Já ti dám na oplátku svoji cudnost. Svoji píli. Svou nejhlubší pokoru. Po celý svůj život.’”

Bob: „To byla názorná ukázka toho, jak to dopadne, když se začnu taky ulejvat.”

Nelson: „Nefunguje ti televize.”
Sara: „Jistě, jsou v ní kytky.”

Phil: „Je čas na připomenutí slov Jaffreye Barlowa, šéfa DCS: Tato očekávaná bota možná donutí celou generaci chodit radši bez bot...” (smích) „Právě se řítíme volným pádem. A ten zvuk, to je hovno, které prolétá větrákem. Globálně.”

(K Akeemovi si přisedla ošklivá dívka.)
Ošklivá dívka: „Doufám, že ti nevadí, že jsem si k tobě přisedla, ale pozoruji tě celý večer a chci se s tebou pomazlit. A s přítelem taky!”

(V místnosti, kde probíhá vyvolávání duchů.)
Oda Mae Brown: „Jak se jmenuje?”
Žena: „Orlando.”
Oda Mae Brown: „Orlando. Je tady nějaký Orlando?”
Sam Wheat: „Jsem tu.”
Oda Mae Brown: „Je tady. Same!”
Orlando: „Já jsem Orlando. Fronta je tamhle.”

(Ládík stojí v rybářských holinách ve vodě. Loví ryby a po přejetí dvou lodí stoupne hladina, jemu se naplní holínky vodou, nemůže plavat a začne se topit. Fanouš ho zachrání a on mu dojatě děkuje.)
Fanouš: „Dobro došli.”

(O bramboráku.)
Zdeněk: „Ten když hodíš na koleje, tak jim zastavíš mezinárodní rychlík.”

Učitelka: „Paní Addamsová, jsem učitelka vaší Wednesday. Děti měly namalovat obrázek svých hrdinů. Tady vidíte například portréty amerických prezidentů...”
Morticia: „Oh! A vědí to jejich rodiče?”
Učitelka: „Wednesday namalovala tohle.”
Morticia: „Ach ano: Calpurnie Addamsová - její prateta. V roce 1706 byla upálena jako čarodějnice, protože tančila nahá na náměstí a zotročila si ministra.”

(Do restaurace přijde na kontrolu Roman Vaněk a o něco později přichází do restaurace Zdeněk Polhreich.)
Roman: (ke Zdeňkovi) „Lásko moje, pojď. Tak jsem ti objednal. Máš radost?”

Frasier: „Daphne, já se moc omlouvám a cítím se opravdu hrozně.”
Daphne: „To byste měl. Nechal jste mě v poutech a bezmocnou.”
Niles: „Pokud se vám to ještě někdy stane, určitě mi zavolejte... o pomoc.”
Daphne: „Děkuju, doktore Craine. Styďte se, doktore Craine. Proč se víc nepodobáte doktoru Crainovi?”