Hlášky z filmů a seriálů

Božetichová: (přivede Karfíka do sborovny) „Holky, přírodní úkaz! Pojď.”
Karfík: „Dobrý den.”
Božetichová: „Učitel.”
Učitelka: „No jo, ale strašně mladej. Z toho si tak budou něco dělat, ten je ani neseřve.”

Hawkeye: „Copak je dneska k snídani?”
Trapper: „Včerejší večeře...”
Hawkeye: „Skvělé! Ta byla včerejší oběd...”

Jason: (o dívce, do které se zamiloval) „Crystal, určitě se jmenuje podle toho šampaňského.”
Hoyt: „Uvědom si, odkud pochází. Vsadím se, že její druhé jméno je Meth.”

(Arthur, Selenie a její bratr plují v kusu brčka.)
Seleniin bratr: „Nesnáším hromadnou dopravu.”

Leonard: „Chystám se na rande.”
Sheldon: „Nemůžeš se divit, že mě to nenapadlo hned.”
Leonard: „Proč? Je tak neobvyklé, že mám rande?”
Sheldon: „No, statisticky vzato...”

(Karfík vyjde z WC.)
Božetichová: „Copak, copak? Osmičky jsou nahoře, co tu děláš? Šup, šup, šup. A jak to, pouští se až za sedm minut. Ty používáš příslušenství sboru! Jméno?”
Karfík: „Já jsem tu, prosím, nový. Já jsem učitel. Karfík Michal.”
Božetichová: „Božetichová Marcela. A jak že jsi to, Karfík?”
Karfík: „Ano.”
Božetichová: „Tak to ti budou ti rošťáci říkat Karfiol. Tak pojďte. Pojď.”

Pes Chance: „A tak jsme šli. A šli. A pak pro změnu zase šli. V hlavě se mi rojily otázky: Kde jsme? Jak se dostaneme domů? Kdo řekl, že čivava je pes? A to nejdůležitější: Co budeme jíst?”

Albert Horák: „Ničeho se nebojte, přátelé. My nejenom, že máme talent, my si zvolíme i taktiku. Co to budu popisovat. Já vám slibuju, že tak skvělý týden jste nikdy v životě nezažili.”

Kuchař Igor: „Hrášek nebo mrkev, pane?”
Hawkeye: „To je jedno.”
Kuchař Igor: „To je dobře, protože stejně nevím, co je co.”

Stella: „Musíme zjistit, co dělal, než došel do kláštera. Řídím já!”
Don: „Né, prosím, nechte řídit mě!”
Stella: „Ne.”
Don: „Máte v autě aspoň sušenky, nebo tak něco?”
Stella: „Proč?”
Don: „Protože nestihneme jídlo!”

(Dean vsypal Alastairovi do pusy sůl.)
Alastair: „P-promiň. Něco se mi zachytilo v krku. Myslím, že je to můj krk.”

(Derek přijde k sobě do karavanu poté, co hledal Meredith u ní doma, a mezi stromy vidí dům ze svíček.)
Meredith: „Blbá, uhozená, pitomá! Nechápu, jak jsem tohle mohla udělat, srab jeden pitomej. To je ale, mohla jsem bejt doma... Rainman pitomej!”
Derek: „Meredith...”
Meredith: „No kde jsi byl? Já tu na tebe čekám a čekám! A já jsem se přitom tak blbě a trapně ponížila, a zrovna, víš, jsem ti chtěla říct, že tady tohleto... je naše kuchyně! A tohle je náš obývák. A tamhle... tam si můžou hrát naše děti. Pořád se mi honilo hlavou, že postavím dům, ale nemůžu, protože jsem chirurg! A teď jsem tady a je mi jako ztroskotanci! Už jsem z toho vyléčená a ty sem nepřijdeš, a všechno je zničený, protože ti trvalo, než jsi přišel domů, a nemohla jsem najít šampaňský!”
(Derek zvedne láhev, co jí vytáhl z koše, když třináctá pacientka jejich klinickou studii konečně přežila.)
Derek: „Hm... to je kuchyň? Obývák? Trochu malý. Myslím, že odtud je lepší výhled. A tady si budou hrát děti? Kde je ložnice?”
Meredith: „Mám na tebe vztek. A nevím, jestli ti věřím! Chci ti věřit, ale nevím, jestli mám. Tak já to zkusím, já to zkusím, protože věřím, ale, ale chci, abys věděl, že chci být nezávislá a nesmíš mě k ničemu nutit, já... já budu...” (Nedořekne to, protože jí Derek dá pusu.)

Arthur: „Abys mohla mít děti, potřebuješ manžela.”
Selenie: „Já vím. Ale nedělám si starosti, mám na to přece ještě dva dny...”

Archer: „Myslím, že kdysi někdo definoval kompromis jako řešení, se kterým není spokojená ani jedna strana.”
Shran: „V tom případě byly tyto rozhovory extrémně úspěšné.”

House: „Jsem ten správnej doktor?”