Hlášky z filmů a seriálů

(Ivan Tomeček, Tomáš Benkovský a Oliver Hajn museli jít několik kilometrů lesem, aby se dostali do chatařské osady. Vrací se a dohadují se o tom, kdo dojde zpátky pro auto. Tomeček nasedá do auta místních policistů.)
Tomeček: „Vezmu ho do Prahy, ať s ním zkusí sestavit portrét tý Dany. Možná už ji taky bude někdo shánět... A vy zkuste ty Procházkovi.”
Hajn: (vyděšeně) „Pěšky?”
Tomeček: (Povzdechne si.) „No tak si střihněte, kdo pro to auto skočí, no.”
(Benkovský s Hajnem se na sebe podívají.)
Hajn: (rozčileně) „No já jsem do lesa chodit nechtěl! Jsou to tři kiláky!”
Benkovský: „Výbornej nápad, já se projdu rád.”
Hajn: „No já ne. Víš co? Tak pro něj skoč.” (Podává mu klíče od auta.)
Benkovský: (Vezme klíče.) „Měl bys jít se mnou, děláš chybu, podívej, jak vypadáš.”
Hajn: „Tak já budu běhat tady kolem chaty, jo?”
Benkovský: „To ti vůbec nevěřim.”
Tomeček: (Směje se.) „Pánové, jako malí, jako malí. Normální třetí bé.”

(Monk odmítá pít vodu jiné značky, než na jakou je zvyklý.)
Sharona: „Jak dlouho vydržíte bez pití?”
Monk: „To nevím. Jaký je rekord?”

Tomáš: „S tím mořem je to asi pravda.”
Lída: „Já nelžu, většinou. Ty jo?”
Tomáš: „Já taky ne, většinou. Jenom v sebeobraně. To víš, tátova výchova, stará škola.”

St. Clairová: „Pane Monku, zdá se, že jste inteligentní člověk... Chvílemi.”

Petřík Lavička: „Tati, předjel tě trabant...”
Oldřich Lavička: „No jo.”
Petřík Lavička: „Ale říkal jsi, že tě trabant nepředjede!”
Oldřich Lavička: „Jen počkej za městem!”

Lestat: „Claudie, co jsem ti říkal?”
Claudie: „Doma to nedělat.”

Lída: „Víš, co by mě zajímalo? Co řekneš Ludvíkovi, až za tebou za pár let přijde, že chce bejt fotbalista.”
Jana: „No, tak to mu asi poprvý v životě nařežu.”

(Monk chce, aby za něj Sharona zaplatila.)
Sharona: „Nemáte peněženku?”
Monk: „Dal jsem ji vyleštit.”

Eliot: (Dostal facku při výslechu.) „Možná vám dám slevu. Dvě obvinění za cenu jednoho.”

(Monk si rozbil lampu, a tak se Sharonou nakupuje novou.)
Sharona: „Co tahle?”
Monk: „Ne, tamta byla stříbrná a otočná.”
Sharona: „Nemusí být přece stejná.”
Monk: „A proč ne?”
Sharona: „Můžete si koupit jinou.”
Monk: „Jinou lampu?”
Sharona: „Co tahle, Adriane? Je krásná.”
Monk: „Není stříbrná. Musí být stříbrná.”
Sharona: „Je to jen lampa. S páskou na očích byste to nepoznal.”
Monk: „S páskou na očích bych lampu mít nemusel.”
Sharona: „To byl špatný příklad. Všechny jsou v podstatě stejné. A co tahle? Ta je hezká.”
Monk: „Ta se neotáčí, tamta se otáčela.”
Sharona: „Měl byste pro změnu zkusit nějakou jinou. Jak víte, že se ta vaše ještě vyrábí?”
Monk: „Prosím?”
Sharona: „Třeba ji už nedělají.”
Monk: „Nedělají?”
Sharona: „A co koupit fabriku a vyrábět je sám? Stálo by to 500 tisíc dolarů, ale měl byste tu svoji lampu.”

Bernadette: „Určitě bys teď nebyl radši s Howardem a Sheldonem?”
Raj: „Ne, sbližovali se nad svým těžkým dětstvím a mí pitomí rodiče stáli vždycky při mně.”

Howard: „Vážně chceš teď řídit?”
Sheldon: „Přijde mi to jako ideální příležitost. Cesta je rovná, nikdo tu není a ty nevypadáš, že ti záleží na tom, jestli budeš žít, nebo umřeš.”
Howard: „Žít, Sheldone, chci žít.”
Sheldon: „Tím je to trochu ošemetnější, ale budu se snažit.”

(Barba stojí s Maggie nad jejím dítětem v nemocnici. Dítě je připojeno na dýchací přístroje.)
Maggie: „Když jsem byla v pátém měsíci těhotenství, doktoři říkali, že je velká šance, že takhle dopadne.”
Barba: „Nedělejte to, Maggie.”
Maggie: „Aaron chtěl, abych šla na potrat, ale já jsem to chtěla risknout. No nebyla jsem statečná? Jakou šanci jsem mu dala? Udělala jsem to, co jsem v danou chvíli považovala za správné, ale teď moje děťátko hrozně trpí.”
Barba: „Nemůžete se za to odsuzovat.”
Maggie: „A proč sakra ne? Nemůže dýchat bez přístrojů. Jí přes hadičky. Nic nevidí. Nic neslyší. Mohla jsem tomu předejít, ale já se místo toho rozhodla udělat to, co jsem považovala za správné.”

(Oliver dostal za úkol analyzovat kresbu.)
Oliver: „No Rudo, od renomovanýho analytika bych čekal odbornější rozbor.”
Ruda: „Tak klidně to moh taky nakreslit nějakej starší retard.”
Oliver: „Ty vole, zadání bylo dětská kresba.”

Santa Claus: „Nikdy jste neslyšeli o míru na zemi a úctě k lidem?”
Boogieho chlapci: „Ne!”