Hlášky z filmů a seriálů

Jerry: „Díky, vaše Veličenstvo.”
Ezekiel: „Za co?”
Jerry: „Že jste tak hustej frajer.”

(Watson se ptá Sherlocka, kdo všechno věděl o jeho plánu.)
Watson: „Dobře. Takže jen váš bratr, Molly a stovka pobudů.”
Sherlock: „Ne. Nanejvýš pětadvacet.”
(Watson se na něj vrhne přes stůl a začne ho škrtit.)

Watson: (o Mycroftovi) „Takže není...”
Sherlock: „Není co?”
Watson: „Nevím... kriminální génius?”
Sherlock: „To je dost blízko.”
Mycroft: „Pane bože. Zastávám vysoké postavení v britské vládě.”
Sherlock: „On je britská vláda, když zrovna není britská tajná služba nebo CIA nebo pokud zrovna nejede na vlastní pěst.”

Jim Moriarty: „No, už bych měl jít. Moc rád jsem si s tebou povídal.”
Sherlock Holmes: „Co kdybych tě teď zastřelil? Teď a tady.”
Jim: „Užil by sis výraz překvapení v mé tváři. Whoou.” (Udělá překvapený obličej, který se přemění v pobavený obličej.) „Protože by mě to fakt překvapilo. Opravdu jo. A taky trošinku zklamalo. A taky by sis ho nemohl užívat moc dlouho. Čáu, Sherlocku Holmesi.” (Odchází.)
Sherlock Holmes: „Já tě dostanu.”
Jim Moriarty: (pisklavým hlasem) „Nedostaneeeš!”

(Sherlock s Johnem objeví ve vlaku pod parlamentem bombu.)
John: „Potřebujeme pyrotechniky.”
Sherlock: „Na to nemáme čas.”
John: „Tak co uděláme?”
Sherlock: „Nemám tušení.”
John: „Tak něco vymysli.”
Sherlock: „A co jako?”
John: (udiveně) „Jsi Sherlock Holmes, chytrák světa!”
Sherlock: „Ale neumím zneškodňovat bomby.” (odmlčí se) „A co ty?”
John: (nechápavě) „Já byl armádní doktor.”
Sherlock: (jízlivě) „A taky voják, jak rád připomínáš.”
John: (odevzdaně) „Nemůžeme třeba vyrvat ten časovač?”
Sherlock: (lehce posměšně) „To by ji odpálilo.”
John: „Vidíš, máš přehled!”
(Mezitím se bomba aktivuje a začne odpočítávání.)
John: (šokovaně) „Bože! Proč jsi nezavolal policii?” (hystericky) „Proč nikdy nezavoláš policii?!)
Sherlock: (klidně) „Teď už je nám k ničemu.”
John: (zděšeně) „Takže to neumíš vypnout? Neumíš zneškodnit bombu a nezavolal jsi policii!”

Sherlock: (opilý) „Hra... cosi.”
John: (Po dlouhém přemýšlení.) „Začíná!”

Terka: „Nemáme čas, ztrácet čas!”
Vojta: „Hmm.”

Watson: „Měli bychom zavolat policii.”
Sherlock: „Vskutku.” (Několikrát vystřelí z pistole.) „Už jsou na cestě.”
Watson: „Pane bože!”
Sherlock: „Mlč, je to rychlejší.”

Watson: „Kokain, nebo heroin?”
Sherlock: „Byl tu Moriarty.”
Watson: „Moriarty je mrtvý. Kokain, nebo heroin?”

Harald: „Ten sedlák byl štědrý muž.”
Halfdan: „Ano, dal nám vše, co měl. Užili jsme si jejich společnost.”
Bjorn: „Zabili jste je?”
Harald: „Samozřejmě. Jinak by utekli a řekli o nás Frankům. Udělal bys to samé.”
Bjorn: „Nic vám nevyčítám.”

Sherlock: „Nyní, omluvíte-li mne, bych nerad zmeškal popravu ve Wandsworthu.”
Watson: „Popravu?”
Sherlock: „Zajímá mě z profesního hlediska. Také hraji na housle a kouřím dýmku. Předpokládám, že to není problém.”
Watson: „Ne, takže...”
Sherlock: „A jste zvyklý na to, že nedokončíte větu. Bude nám spolu úžasně. Tak tedy zítra večer v sedm hodin. Jmenuji se Sherlock Holmes a adresa je 221B na Baker Street.”

(Morgan se loučí s Carol, navzdory neshodám z minulosti.)
Carol: „Je dobře, že tu jsme.”
Morgan: „Jak to?”
Carol: „Ještě dalších deset minut a mohla bych začít litovat těch chvílí, když jsem se tě snažila střelit a pobodat.”
Morgan: (pousměje se) „Myslím, že jsi moje nejoblíbenější osoba, kterou jsem kdy omráčil. Určitě jsi mezi první dvojkou nebo trojkou.”

Sherlock: (o knírku Watsona) „Vážně, to nebyl vtip. vy si ho chcete nechat?”
Watson: „Jo.”
Sherlock: „Určitě?”
Watson: „Mary se to líbí.”
Sherlock: „Ehm... Ne, nelíbí.”
Watson: „Líbí.”
Sherlock: „Nelíbí.”
(Watson se podívá na svou ženu.)
Mary: „Ne.”
Watson: „No... výborně.”
Mary: „Tak promiň. Nevěděla jsem, jak ti to říct.”

(Mycroft a John se hádají se zřízencem psychiatrické léčebny.)
Mycroft: „Teď mě poslouchejte. Jestli vám záleží na zdraví, tak už nemluvte! A zdržte se též nonverbálních signálů, svědčících o vašich myšlenkových pochodech! Jestli byla zpochybněna bezpečnost mojí sestry, jestli i ostraha mojí sestry byla zpochybněna... Zkrátka, jestli najdu jediný náznak toho, že moje sestra někdy opustila ostrov, přísahám, že vy ho neopustíte!”

(Rick se skupinou stojí u cesty, kterou Zachránci zabarikádovali kmeny stromů.)
Eugen: „Tyhle stopy naznačují, že nemají jen lidi, ale i velké stroje a schopnosti.”
Abraham: „Spíš to naznačuje, že jsme s otevřenýma hubama zaseknutí až po krk v zátoce plné hoven.”