Hlášky z filmů a seriálů

Romeo: „Jako školák do školy, jde milý k milé. Jako do školy.”

Pan Creedy: „Teď je načase odhalit tvoji tvář. Sundej si masku.”
V: „Ne.”
(Dva vojáci se snaží V sundat masku, ale ten je zabije.)
Pan Creedy: „Vzdor do posledního dechu? Nebudeš fňukat jako on? Ty se smrti nebojíš. Jsi jako já.”
V: „My dva máme společné jen to, že brzy oba zemřeme.”
Pan Creedy: „Jak by sis to představoval?”
V: „S rukama kolem vašeho krku.”
Pan Creedy: „Hovadina. Jak to uděláš? Vše jsme prohlídli. Nemáš nic. Nic než své trapné nože. A ty ubohé karate finty. My můžeme střílet.”
V: „Ne, máte jen kulky a naději, že až je vystřílíte, nebudu vám už vzdorovat. Protože pokud ano, zemřete dřív, než stačíte nabít.”
Pan Creedy: „To je nesmysl! Zabte ho!”
(Všichni vojáci vystřílejí do V zásobník.)
V: „Teď já.”
(V zabije všechny vojáky dřív, než stačí znovu nabít.)
Pan Creedy: „Chcípni! Chcípni! Proč už to nevzdáš?!”
V: „Ta maska skrývá víc než maso. Tahle maska skrývá ideu, pane Creedy. A ideje nelze zastřelit.”
(V zabije pana Creedyho.)

Katharine Richelieu: „Každý den si kupuju noviny kvůli tvým nekrologům. Ještě jsem se tam nenašla.”

Monsieur Hood: „La liberté!”

Harry Stamper: „Ukradli jste klíče od patentového úřadu?”
Doktor Ronald Quincy: „Jo. Tak nějak.”

(Kryštof Rozruch páčí radovi Pěnovi injekci.)
Rada Pěna: „Tak to je ta injekce?”
Kryštof Rozruch: „Ne, ne. To jsem si teprv dělal dírku.”

(Karel předstírá před rodiči Martinky, že spolu chodí. Domů se vrátí nečekaně Zuzka a Karel jí vše vysvětlí.)
Zuzka: „Jo, Karle, a už jsi tady Povolným vyprávěl, když jsi byl malej, jak ses mi vyčůral na hlavu?”

Karel: „Seš moc hodná, děkuju.”
Radka: „Hodná znamená blbá, to já rozhodně nejsem. A navíc, hodný holky nejsou sexy.”

Učitelka: „Mileno, do příště naučit. Ne že mi zase budete tvrdit, že Válku s mloky napsal Erben, jinak vás osobně nechám přiřadit do pomocné školy.”

(Bonnie dává Benovi a Tuckerovi kázání ohledně vztahů.)
Bonnie: „Za mých dob existovaly románky.”
Tucker: „Taky existoval mor.”

(Poté, co Šebek zadržoval dech.)
Strýc Václav: „Stejně to nemá cenu, není pod vodou.”
Otec Šebek: „Co pod vodou?”
Strýc Václav: „To je jako já, kdybych jel na kole z kopce.”
Máma Šebková: „Jak to myslíš?”
Strýc Václav: „Že nemusíš šlapat, ne?”
Babička: „A pod vodou se musí šlapat?”

Ray Ferrier: „Nejsou odsud.”
Robbie Ferrier: „Myslíš jako, že jsou z Evropy?”
Ray Ferriery: „Ne, Robbie, nejsou ani z Evropy.”

(James Bond přišel se zbraní v ruce za Valentinem Zukovskym do jeho kasina.)
Valentin Zukovsky: „Proč mám najednou strach, že nemám dost pojištění?”

(Král si pozve rytíře do svého stanu. Jacquouille se tajně přikrade do stanu.)
Král Ludvík VI. Capet: „Můj šlechetný rytíř Godefroy si poprávu zaslouží svůj přívlastek Udatný, zápasil statečně a ničím se nenechal zastrašit. Svým rychlým mečem rozťal lebku hnusnému Anglánovi. Godefroyi Amaury de Malfete, hrabě z Montmirail, Apremont a Popincourtu, chci tě odměnit za tvoji chrabrost.”
Hrabě Godefroy de Moutmirail: „Díky, jsem váš dlužník navěky.”
Král Ludvík VI. Capet: „Vím, že sníš o potomstvu, a tak ti uděluji týdenní dovolenou, aby sis vyhledal jednu z nejkrásnějších žen království - dceru vévody Puglie. Protože jsem slyšel, že po ní vzdycháš, dávám ti ji za ženu.”
Hrabě Godefroy de Moutmirail: „Ano, nevím, jak vám poděkovat. Chránit svého krále je pro mne čest. Nechť dlouho žije můj král!”
Rytíři: „Nechť dlouho žije náš král!”
Jacquouille la Fripouille: „Nechť dlouho žije náš král!”
Král Ludvík VI. Capet: „Kdo je ten darebák?”

Béatrice Goulardová: „Teď by bylo, Huberte, na čase, abys mi všechno vysvětlil.”
Hrabě Godefroy de Moutmirail: „Nejsem bratranec Hubert, jsem Godefroy řečený Udatný. Narodil jsem se v milostivém roce 1079.”
Jacquouille la Fripouille: „A já jsem Jacquouille la Fripouille, jeho šikovnej zbrojnoš. Kdy jsem se narodil, nevím.”
Béatrice Goulardová: „Ty ses narodil v roce 1079, on je zbrojnoš Johanky z Arku a já jsem královna anglická, oukej?”