Hlášky z filmů a seriálů

(Max a Caroline jdou na testování léků.)
Caroline: „Nemůžu uvěřit, že budu testovat léky. Nevezmu si ani sladidlo.”

(Před hejnem právě vylíhnutých ještěrů.)
Dr. Niko Tatopoulos: „Páchneneme rybinou.”
Philippe Roaché: „Měli bychom jít.”
Dr. Niko Tatopoulos: „To není špatný nápad...”

Cindy: „Proboha.”
John Matrix: „Co je?”
Cindy: „Vždyť to není letadlo, to je kánoe s křídlama.”
John Matrix: „Tak nastup a pádluj.”

Hrabě Olaf: „Sirotci Baudelairovi nechť se dostaví k pokladně!”

Horus: „Nikopole. Nikopole, ty mluvíš, jako bys měl na vybranou. Můžeš chodit úplně normálně, ale jen pokud budu chtít. A pokud nebudu chtít... Tak na to nezapomeň!”

(Zelený korzár se dívá dalekohledem na galéru.)
Zelený korzár: „Je to on?”
Van Stiller: „Ano, pane hrabě, je to on. Ale bohužel není na palubě své lodi sám.”

(Vikki ukazuje Barbaře její knihu v knihkupectví.)
Barbara: „Jedna? Jen jedna? Tolik práce a jenom jedna? Když si ji náhodou někdo koupí, nebude tady už žádná. Je to, jako kdyby ani nikdy neexistovala.”
Vikki: „Ne, ne. Neboj. Vím ještě o jedné.”

(Max po přepadení prohlíží pytel, který jim předal lupič, aby do něj naházeli peníze.)
Max: „Tady je, co zbylo. Až na tvou důstojnost.”
Caroline: „Max, dost. Nestačí, že mám hadry uklízečky, které tu leží od objevu tělesného pachu?”

Max: „Kdo by stál celý den ve frontě kvůli blbému kousku pečiva?”
Sophie: „Ahoj všichni! Mám cronut. Čekala jsem na něj ve frontě celé dva dny.”

Caroline: (o majitelích auta) „Poprosím je, aby odjeli.”
Max: „Bezva, vyřídím tvému koni, že jsi zemřela statečně. Hloupě, ale statečně.”

(Sophie si sedne do boxu.)
Han: „Sophie, nemůžete sama zabrat celý box!”
Sophie: „Jdi si stoupnout do kouta! Dělej!”

Sophie: „Max, ty miluješ toho sexy přičmoudlého bezdomovce s afrem?”
Max: „Není to bezdomovec. Bydlí ve vkusně zařízeném kontejneru.”
Caroline: „Takže bezdomovec.”

Paul Finch: „Ta svatba bude celkem zábava.”

(Centurion a vojáci přivádí Briana k Pilátovi.)
Centurion: „Césarovi zdar!”
Pilát Pontský: „Nazdav!”
Centurion: „Přežil jen jeden.”
Pilát Pontský: „Á! Svaž ho na zem.”
Centurion: „Prosím, pane?”
Pilát Pontský: „Svaž ho na zem.”
(Vojáci hodí Briana na zem.)
Pilát Pontský: „Jak se jmenuješ, Žide?”
Brian Kohn: „Brian, pane.”
Pilát Pontský: „Bvian?”
Brian Kohn: „Ne, Brian.”
(Centurion Brianovi lískne.)
Pilát Pontský: „Ten malý lotv má kuváž.”
Centurion: „Co má, pane?”
Pilát Pontský: „Kuváž.”
Centurion: „Za to také, pane.”
Pilát Pontský: „Ne, ne, kuváž. Svdnatost... i kus tvoufalosti.”
Centurion: „Asi jedenáct, pane.”
Pilát Pontský: (na Briana) „Ty sis tvoufl nás pfepadnout?”
Brian Kohn: „Co, prosím?”
Pilát Pontský: „Udef ho, centuvione, stvašně tvdě.”
(Centurion Brianovi lískne.)
Centurion: „A srazit na zem?”
Pilát Pontský: „Co?”
Centurion: „Svazit ho zase na zem?”
Pilát Pontský: „Ó ano. Svažte ho na zem, pvosím.”

(Caroline pozdraví Bebe.)
Bebe: „A jéje. Na jazyky nejsem dobrá. Říkají, že proto, že mě třikrát srazilo auto. Jen tak mimochodem. Až tě někdy přejedou, zůstaň ležet.”
Caroline: „Hádej, co mám. Salát pro nás obě. Holčičí oběd.”
Bebe: „Obvykle si potmě dávám keksy s burákovým máslem. Tolik jsem toho slyšela o salátu, že jsem ho vždycky chtěla ochutnat.”