Arthur a Minimojové

(V baru.)
Seleniin bratr: „Jo, to jsem potřeboval.”
Selenie: „Jo, ta fakt sedla.”
Barman: „Nejlepší pálenka ve městě.”
Arthur: (zapomněl to vypít) „Pardon... Na sedm království!” (vypije to a zřejmě mu to nedělá moc dobře, ale snaží se to maskovat) „Velmi osvěžující!”

Barman: „Cloumáka pro všechny?”
Selenie: „Ano, prosím.”
Seleniin bratr: „Jo, jo, jo, jo, jo.”
Arthur: „Jistě, díky.”
Barman: „Neděkuj.” (vzápětí na nějakého pavouka) „Nalej nám, tohle jde na mě.”
(Pavouk jim nalije nějaký zelený lektvar.)

(Arthur, Selenie a její bratr plují v kusu brčka.)
Seleniin bratr: „Nesnáším hromadnou dopravu.”

Arthur: „Abys mohla mít děti, potřebuješ manžela.”
Selenie: „Já vím. Ale nedělám si starosti, mám na to přece ještě dva dny...”

Arthur: „Zdá se, že nemá žádné problémy s usínáním.”
Selenie: „Normálka. Je ještě mladý.”
Arthur: „Třistaletý mladík? To není zlé.”

Arthur: „A kolik je teď Selenii?”
Seleniin bratr: „Skoro tisíc let.”
Arthur: „Skoro tisíc let?”
Seleniin bratr: „No jo. Už by měla mít rozum. Za dva dny má narozeniny.”

Seleniin bratr: „Jsem starý tři sta let. Už jenom šest set let a budu dospělý.”

Seleniin bratr: „Arthure? Byl jsi vážně fantastický.”
Selenie: „Jasně. Může mi teď pan Fantastický vrátit tu šňůrku?!”

(Selenie a její bratr plují v ořechové skořápce, Arthur se je snaží zachránit a skočí mezi ně.)
Arthur: „Vidíte? Neopustil jsem vás.”
Selenie: „Výborně. Takže se neutopíme my dva, ale všichni tři společně.”
Arthur: „Nikdo se neutopí, Selenie. Přece se nenecháš vylekat tou říčkou.”
Selenie: „Já se nebojím té řeky, ale TOHO!” (ukáže na vodopád) „Takže pane hrdino, nějaké nápady, než se utopíme?”
Arthur: „Jo, jasně že jo. Betto, nemáš náhodou v tom noži se třemi sty funkcemi provaz?”
Seleniin bratr: „Ne. To je na jiném modelu.”
Arthur: „Já mám nápad.” (začne vyvlékat provázek ze Seleniiny vesty)
Selenie: „Hele! To, že brzy umřeme, ještě neznamená, že si můžeš dovolovat!”
Arthur: „Ty to nechápeš, potřebuju tu šňůrku proto, abych dosáhl támhle na ten strom!”
Selenie: „Ty tvoje nápady se mi moc nezdají.”
Arthur: „Ale mně jo.” (vytáhne jí ten provázek a přiváže ho na meč)
Seleniin bratr: „Arthure, už jsi někdy takhle házel mečem?”
Arthur: „Ne, ale nemůže to být těžší než házet šipky.” (hodí mečem a ten se zabodne do místa nad vodopádem)
Arthur: „Bettamechi, jdi první, Selenie, ty po něm...”
Selenie: „Jistě, pane.”
(Seleniin bratr začne šplhat po provázku.)
Arthur: „Selenie, jsi na řadě.”
Selenie: (na bráchu) „Bettamechi, dělej.”
Seleniin bratr: „Já nemůžu, klouže mi to.”
Arthur: „Selenie, drž se oběma rukama!”
Selenie: „To nepřipadá v úvahu!”
(Selenie a její bratr vyšplhají nahoru.)
Selenie: „Jsme v bezpečí.”
Arthur: „Ne úplně.” (spadne dolů)
Selenie: „Tak Arthure, pospěš si, nemáme na to celý den.”
(Arthur skočí, chytí se provázku a šplhá.)
Arthur: „Už jdu!”
Seleniin bratr: „Selenie? Musíš uznat, že ten kluk je docela šikovný.”
Selenie: „Pch, to je snadné, když máš volné obě ruce.”

(Scéna s obří žížalou.)
Arthur: „Co je to?”
Selenie: „Nemám potuchy. Ale asi bychom odtud měli vypadnout.”

Arthur: „Jak dlouho to poletí?”
Selenie: „Jenom chvíli. Pokud se vyhneme nepříjemným setkáním.”
Arthur: „Co myslíš tím, nepříjemným setkáním?”
(Začne tam létat nějaká obrvčela.)

Selenie: „Svatý Čmeláku! Zarazil dveře dovnitř a my jsme v pasti!”

Selenie: „U hrbatýho gamaluse, to tě nenaučili držet jazyk za zuby?!”

Arthur: (zaplácne nějakého brouka) „Oh, promiňte, spletl jsem si vás se zvonkem. Tedy... myslím... nevěděl jsem, že jste vlastně... živý.”

Selenie: „Je tu někdo?”
Arthur: „Moc lidí tudy nechodí.”
Seleniin bratr: „Když to jednou zkusíš, pochopíš proč.”