Bláznivý příběh Robina Hooda

Robin Hood: „Má nejdražší, co se stalo?”
Lady Mariana: „Robine, princ Jan a šerif najali zabijáky, aby vás zítra zabili! Nesmíte na slavnost!”
Robin Hood: „No tak tam nepůjdu.”
Lady Mariana: „Á, to mi spadl kámen ze srdce. Chtěli vás přilákat tím, že bude soutěž v lukostřelbě.”
Robin Hood: „Soutěž v lukostřelbě?”
Lady Mariana: „Jejich lučištník je neporazitelný.”
Robin Hood: „Vážně?”
Lady Mariana: „Robine, slibte, že tam nepůjdete!”
Robin Hood: „Dobrá, slibuju, že tam nepůjdete.”
Lady Mariana: „Děkuju, ehm...”
Hepčík: „Počkej, Robine, říkal jsi...”
Robin Hood: „Zmlkni!”
Hepčík: „Mlčím!”

Latrína: „Milosrdný Bože, smiluj se a sešli mi mou vytouženou lásku...”
(V tu chvíli jí střechou proletí šerif z Rottinghamu.)
Šerif z Rottinghamu: „Pane bože!”
Latrína: „Panebože, díky! Já tě učaruju! Polib mě! Polib mě!”
Šerif z Rottinghamu: „Ne, já mám migrénu! Mám migrénu!”
Latrína: „Kam běžíš? Ó, ty šmejde. Chybělo takhle maličko. Ble, ale sáhla jsem si!”

Šerif z Rottinghamu: „Vyklučte nám toho dáka.”
(Robin a jeho přátelé se na sebe nechápavě podívají.)
Šerif z Rottinghamu: „Hm, vydejte nám toho kluka.”
Robin Hood: „S kým mám tu čest?”
Šerif z Rottinghamu: „Jsem šerif z Rottinghamu.”
Robin Hood: „A co ten kluk udělal?”
Šerif z Rottinghamu: „Pytlačil v královských lesích. Zajelenil králova střelce. Hm, zastřelil králova jelena.”
Robin Hood: „A to je zločin?”
Šerif z Rottinghamu: „Za to je u nás trest smrti. Kde žiješ, že to nevíš?”
Robin Hood: „Byl jsem s králem na křížové výpravě. Otec mi bohužel nekoupil Modrou knížku.”
Hepčík: „Ó!”
Šerif z Rottinghamu: „Jak si troufáš se mnou mluvit tímhle tónem? Kdo vlastně jsi?”
Robin Hood: „Jsem Robin z Loxley.”
Šerif z Rottinghamu: „Jo, slyšel jsem o tobě. Prý se umíš dobře ohánět mečem. Teď uvidíme.”
(Šerif ale vytáhle jen jílec meče. Robin vytáhne meč a usekne popruhy držící jeho sedlo. Tím bude šerif viset pod koněm.)
Šerif z Rottinghamu: „Měl jsem na tebe jenom zlost, Loxley, ale teď sis to u mě podělal úplně.”
Hepčík: „Podělal? Na tvým místě bych se bál, aby si to u tebe nepočůral kůň.”
Šerif z Rottinghamu: „To od tebe nebylo moc chytré, to si odpykám... Ty, ty budeš pykat. Pobijte je!”
(Robin mu dá meč ke krku.)
Šerif z Rottinghamu: „Počkej, já jsem si to rozmyslel.”
Robin Hood: „Moudré rozhodnutí. Než se zas spolu setkáme, přeju šťastnou cestu.”
(Šerif odlíždí stále zavěšen na břichu svého koně.)
Robin Hood: „A pozor na kameny.”

Jeníček: „Nešlo mi to navlíknout. Na punčocháče musí být člověk opravdickej chlap!”

Princ Jan: „Zachraňte mě, zachraňte mě! Do nich, do nich!”
Šerif z Rottinghamu: „Jo, zachraňte je, zachraňte je! Do vás, do vás!”
Princ Jan: „Ale ne!”

Hepčík: „A my teď sundejme ty ženský hadry a rychle do punčocháčů.”

(Rabín Takmen promlouvá ke svému koni.)
Rabín Takmen: „Hochu, hochu, ty se nějak motáš. Zase jsi byl na tom mešním víně. Seš nalíznutej! Mě holenku neoblafneš!”

Vesničani: „Běžte už do háje, velebrůci!”

Rabín Takmen: „Prrr, Morisi.”
Robin Hood: „Zastavte, příteli. Právě jste vjel na území Robina Hooda a jeho družiny.”
Rabín Takmen: „Hošánci?”
Družina: „No dovolte?!”
Robin Hood: „Ne, ne, žádní hošánci. Jen hoši.”
Rabín Takmen: „Jo a kdopak jste vy? S tím dlouhatánským brkem?”
Robin Hood: „Jsem Robin z Locksley.”
Rabín Takmen: „Robin z Locksley? Právě jedu od panny Mariany. Té, které jste uloupil srdce. Vy jeden králi zbojníků. Znal jsem jejího otce i matku dříve, než je zkosil mor. Pán a paní z Bagetu. Byli jste si souzeni. Vy a panna Mariana. Představte si to jméno, Locksley Bagetovi, to nemá chybu!”
Robin Hood: „A kdopak jste vy?”
Rabín Takmen: „Já jsem rabín Takmen. Hlavní dodavatel mešního vína. A všude vyhlášený mohel.”
Družina: „Dobrý den.”
Rabín Takmen: „Nazdar, hoši.”
Robin Hood: „Mohel? Neznám takové povolání.”
Rabín Takmen: „Mohel je velmi důležitý člověk. Provádí obřízky.”
Will Scarlet: „A co, pane, je vlastně obřízka?”
Rabín Takmen: „Ó, nejnovější trend. Dámám se to líbí.”
Družina: „To chci taky! Dejte mi nějaký stranou!”
Robin Hood: „A jak se to dělá?”
Rabín Takmen: „To je raz dva. Vezmu si svůj aparétek. Chytím ten váš čudník. Prostrčím ho touhle dírečkou a... Špička je pryč. Kdo jde první?”
Jeníček: „Rozmysleli jsme si to.”
Hepčík: „Já zapomněl, že už ji dávno mám.”
Mrkal: „Jsem křešťan.”
Rabín Takmen: „Obvykle dělám s mladšíma lidma.”
Robin Hood: „Jak vidím, stojíte na straně dobra. Přidáte se k nám a podělíte se o svou moudrost, o dobrou radu a možná... I o trochu vína?”
Rabín Takmen: „O moudrost a radu milerád. Ale tohle je mešní víno. Používá se jenom pro svěcení.”
Družina: „Ách...”
Rabín Takmen: „Ale počkat! I tady se něco najde. Hele, jsou stromy, taky skály i veverky. Pojďte! Všechny je posvětíme, až z toho budeme na mol! Za mnou!”
Robin Hood: „Ať žije náš rabín!”

Robin Hood: „Zdravím vás, králi.”
Princ Jan: „Co je to?”
Robin Hood: „Dárek pro vás a vaše hosty.”
Šerif z Rottinghamu: „To je divoký kanec!”
Robin Hood: „Ne, ne, tohle je prase. Tohle je kanec.”
(Robin ukáže na Jana.)
Princ Jan: „Dobrý vtip. K popukání. Tak ty jsi Robin z Loxley, jo?”
Lady Marian: „Ó, tolik jsem toho o vás slyšela.”
Robin Hood: „A vy jste?”
Lady Marian: „Panna Marian.”
Robin Hood: „Á, panna Marian. Zvěsti o vaší kráse se nesou světem, ale skutečnost je daleko předčí.”
Lady Marian: „Ó...”
Princ Jan: „Jede po ní. Schválně sledujte, jak po ní jede.”
Šerif z Rottinghamu: „Tak dost! Nevíš, že v lesnatých králích je loveno zakázat vepřové divoce!?”
Marian a Robin: „Cože?”
Šerif z Rottinghamu: „Ptám se, jestli nevíš, že je zakázano lovit divoké vepře v královských lesích!?”
Robin Hood: „A není zakázano uchvátit moc, když je král pryč?”
Lady Marian: „Ó...”
Princ Jan: „Pozor, Robine, moc ti to mluví.”
Robin Hood: „A řeknu ještě víc. Chci vás varovat, jestli nezrušíte ty nehorázné daně, poradím lidu, aby se proti vám vzbouřil.”
Princ Jan: „A proč by lid poslouchal zrovna tebe?”
Robin Hood: „Protože nemluvím s cizím přízvukem, narozdíl od jiných Robinů Hoodů.”
Princ Jan: „Popravdě řečeno, ten chlap mi začíná lézt na nervy!”

Robin Hood: „Mrkale!”
Mrkal: „Pane Robine, jsi to ty?”
Robin Hood: „Ano!”
Mrkal: „Zpátky ze Svaté země?”
Robin Hood: „Ano!”
Mrkal: „A žiješ?”
Robin Hood: „Ano.”

Jeníček: „Paní, můžu vám pomoct?”
Brunhilda: „Ó, danke schön.”
(Jeníček vezme Brunhildu do náruče, ale převáží se s ní a spadnou na zem.)
Brunhilda: „Jsi tak milý. Mohu pro tebe něco udělat?”
Jeníček: „Jo, trochu se odvalit?”

Šerif z Rottinghamu: „Pane, musím s vámi mluvit.”
Princ Jan: „Co větříte? Já přece nebublám, to mí trubači.”
Šerif z Rottinghamu: „Pane, nesi přišernou zprávu. Razli už zase vyloxleyoval.”
Princ Jan: „Co?”
Šerif z Rottinghamu: „Loxley už zase vyrazil.”
Princ Jan: „Potřebuju trochu soukromí, tak můžete frčet. Ne fučet, frčet. Je se mnou konec.”
Šerif z Rottinghamu: „Pane, pojďte se mnou a já vám ukážu něco, co vás velmi potěší. Přineste královské roucho! Výsosti, opravte mě, jestli se mýlím, ale neměl jste tu pihu na druhé tváři?”
Princ Jan: „Já mám pihu?”

Falatel: „Á, jen dál, jen dál, vítejte v našem žaláři. Jsem Falatel, uctivý služebník. Prosím, zavedu vás do vaší cely. Tudy.”
(Robin se uhodí do hlavy.)
Robin Hood: „Au!”
Falatel: „Duc, pokaždé na to zapomenu. Ale jak vidím, nejste řádně upraven. Hleďte.”
(Robin se rozhlédne po cele a všichni mají plnovous.)
Falatel: „Ervingu!”
(Erving nasadí Robinovi plnovous.)
Falatel: „Tak, už je to mnohem lepší. Teď vás svěřím do péče našeho Muchtara. To je velitel stráží.”
Muchtar: „Chrrr...”
Falatel: „Vidíte, je lepší mu neodporovat. Je to ostrý hoch.”
Robin Hood: „Aha.”
Falatel: „Budete-li mít jakékoli přání, neostýchejte se zařvat.”
Vězeň: „Á!”
Falatel: „Už letím. Jsem v jednom kole. Á, duc.”

Princ Jan: „Na vědomost se dává každému a všem. Hm, to je vlastně to samé, co?”