Dobrý voják Švejk

(Po návštěvě paní baronky von Botzenheim.)
Grünstein: „Vy tu paní znáte?”
Švejk: „Je to moje nevlastní matka. V outlým věku mě pohodila a teď mě zase našla.”
Grünstein: „Vypláchnout žaludek! Okamžitě!”

Doktor u odvodu: „Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande!”

(Švejka přivede do bytu feldkuráta Katze zcela opilá patrola.)
Švejk: „Poslušně hlásím, že jsem zde...”
Katz: (zcela namol) „... a to jste vy, Švejku... Poslyšte, pijete kořalku?”
Švejk: „Poslušně hlásím, že kořalku nepiju, jenom rum...”
Katz: „... tak to je dobře... Tohohle pucfleka jsem si pučil od oberleutnanta Feldhubera, je to pfuuj... abstinent... že se nestydíš, čoveče...”
(Jeden voják z eskorty padne ožralý na zem.)
Katz: „Vy jste se opili... ve službě... Jdu volat do ka... ka... kasáren, ať si pro vás přídou!”
(Katz mluví do zástrčky od lampy jako do telefonu.)
Katz: „Haló, haló. Co tam děláte na tý centrále? Haló, žádám sofort K und K, Korpskomando. Co? Ale já vám nerozumím... Já se nějak do těch kasáren nemůžu dozvonit... Tak jděte domů a uvědomte si, dobytkové, že ve službě se chlastat nesmí! Marš ven!”

(Feldkurát Katz se probouzí z kocoviny.)
Katz: „Poslyšte, vy... no...”
Švejk: „Švejk!”
Katz: „Švejk... Švejku, poslyšte, nebyla v noci nějaká vostuda?”
Švejk: „Poslušně hlásím, všechno prošlo hladce. Jenom když jsem pouštěl ty slečny z baráku, z protějšího bytu vyšel nějakej turek. Na hlavě měl fez a pokusil se rušit noční klid.”
Katz: „Jak to dopadlo?”
Švejk: „No dal jsem mu přes držku a byl klid...!”
Katz: „Ajajaj... To jste neměl dělat. To byl pan domácí!”
Švejk: „Aspoň vidí, že vlastnit dům není žádná maličkost, nám se to stát nemůže. My žádnej dům nemáme...”
Katz: „No to máte pravdu, nám se to stát nemůže, my žádnej dům nemáme... My máme, Švejku, všehovšudy... šestatřicet krejcarů...”

Nadporučík Lukáš: „Švejku, konečně nadešel okamžik, kdy dostanete takových pár facek, jaké tento svět ještě neviděl... Proč jste napadl toho plešatého pána? Vy nevíte, že je to generálmajor Von Schwarzburg?”
Švejk: „Poslušně hlásim, že to vopravdu nevim... Von ráčí bejt celej pan Půlkrábek...”
Nadporučík Lukáš: „Zmizte, dobytku! A nelezte za mnou!”

(Nadporučík Lukáš péruje Balouna, který mu sežral půl oběda.)
Lukáš: „Já si ho pošlu pro oběd a on mi ho půl sežere!”
Baloun: „Von se mi vylil...”
Lukáš: „Vylít se může guláš, ale nikoliv frankfurtská pečeně! A co štrůdl? Přiznej se, mizero, kams dal štrůdl?”
Baloun: „Von mi na dvoře upadl do bláta...”
Lukáš: „Tak jdem na dvůr a ukaž mi přesně místo, kde leží!”
Baloun: „Von už tam neni... přiběh takovej velkej pes a...”
Lukáš: „Zmlkni, dobytku! Sám jsem tě viděl, jak jsi se cpal na dvoře!”

Švejk: „Jo, Baloune, máš přinést nadporučíku Lukášovi housku s tou játrovou paštikou...”
Baloun: (zoufale) „Nemám... nemám... já ji vyndal, já jí rozbalil, já k ní čuchnul, jestli neni zkažená, já jí vochutnal...”
Švejk: „A sežral jsi jí i se staniolem!”

Flanderka: „Jak se ten chlap vůbec jmenuje?”
Závodčí: „Já nevim... říkají mu Pepek Vyskoč...”
Flanderka: „Pepek vyskoč, to je taky... chm... píšou - Josef Vyskočil!”
Závodčí: „Pane Vachmajstr, vy ste hlava!”
Flanderka: „No proto jsem taky v Putimi vachmajstrem! Voni zůstanou do smrti jen závodčím, protože mají místo hlavy kokosovej vořech, vědí?”

Flanderka: „Horší to bude s tím placeným informátorem. Ať myslím, jak myslím, jsem z toho jelen...”
Pepek: „Mééé...”
Flanderka: „Pepku, konečně jdeš v pravej čas... Tady máš šesťák a kdyby někdo řikal, že císařpán je dobytek a že to nevyhrajem, tak přídeš a řekneš mi, kdo to povídal... Rozumíš?”
Pepek: „Mééé...!”
Flanderka: „A teď vyskoč! Cha, cha, cha, a máme informátora, cha...”

(Švejk jde do svého bytu, který už paní Müllerová pronajala portýrovi z noční kavárny.)
Švejk: „Vstávejte!”
Portýr: „Vodprejsknou a nekecaj...”
Švejk: „Já bych byl nerad, kdybyste zaspal mobilizaci... Rukuje se! Válka...”
Portýr: „A já jsem chtěl spát do osmi večer...”

(Strážmistr Flanderka a závodčí se ráno vzbudí po noci prochlastané se ‚špionem’ Švejkem.)
Závodčí: (zvrací do sudu s vodou) „Blééé, bl-ééé...”
Vachmajstr: „Závodčí?! Dou sem!”
Závodčí: „Ehe...”
Vachmajstr: „Závodčí, voni se včera zase vyznamenali! Řvali před tou naší babou, ať žije Rusko!”
Závodčí: „No vy jste si taky nebral servítky, pane vachmajstr... Říkal jste, že ruský car bude českým králem a císař Vilém, že je zvíře!”
Vachmajstr: „Cože? To že sem řikal?”
Závodčí: „Jo, a eště ste křičel...”
Vachmajstr: „Tak dost! To si nechaj! Voni si to můžou pamatovat, měli prasečí vočička a místo do dveří lezli na kamna! Já jim dycky říkal, že alkohol je zhouba! Proč to pijou, když to neuměj!”

(Ožralého feldkuráta Katze přivede drožkař do bytu.)
Drožkař: „Zaplaťpánbů, že sme to našli... třikrát dokola sem s nim jel, než jsem z něj dostal adresu... Zaneřádil mně celej pekáč, a peníze z něj nemůžu dostat...”
Katz: „Zastavte, já chci jeti dál, přestupuju v Nymburku!”
Švejk: „Pomoz mi s ním...”
Katz: „Pánové, já do páry nepůjdu!”
Švejk: „Chlastat se nebude!”
Katz: „Sundejte mně brusle! Okolo měsíce kola se dělajííí...”
Švejk: „Pane feldkurát, musíme zaplatit fiakra!”
Katz: „Věříte, pane hejtmane, v nesmrtelnost duše? Řekněte mi jednu věc, může se dostat kůň do nebe?”
Švejk: „Pane feldkurát, von chce peníze!”
Drožkař: „Ráčejí zaplatit, mně utíkají ryta!”
(Katz po něm hodí peněženku, ve které nic není.)
Katz: „Vem si všechno... ganz bezahlen! Mně na nějakym krejcaru nezáleží...”
Drožkař: „Krucinááál!”
Švejk: „Počkej, musíme ho prošacovat...”
Katz: „No ovšem, kdo je mrtvej, ať se přihlásí do tří dnů u korpskomanda kvůli řádnému vysvěcení!” (Švejk ho prohledává.) „Slečno, nelechtejte mě!”

Švejk: (na opilého feldkuráta) „Lehneš?! Nebo ti budu muset dát přes držku!”
Feldkurát: „Ty jsi takovej hodnej... já ti dám svoji sestru!”