Dr. House

(House je zvyklý, že mu to myslí, když mu kolegové povídají různé teorie, vyvracejí mu ty jeho a podobně. Teď je v letadle, něco se tam děje a House si chce psát na tabuli různé nápady.)
House: „Potřebuju s někým mluvit.” (na malýho kluka) „Můžeš říct - pane jo?”
Kluk: „Pane jo.”
House: „Perfektní. Ať řeknu, co chci, budeš souhlasit.”
Kluk: „Jasný.”
House: „Moc hezký.” (na jednoho chlapa) „Vy budete se vším nesouhlasit.”
Chlap: „Pardon, já nerozumět.”
House: „To je vono.” (na jednu ženskou) „A vás všechno, co řeknu, morálně pohorší.”
Ženská: „Tahle fixka se nedá smýt.”
House: „Páni, jste fakt dobrý. Teď hledáme nejjednodušší vysvětlení těchto symptonů. Otrava organofosfáty. Někde dělají postřik letadel pesticidy.” (ukazuje na kluka)
Kluk: „To je možný.”
Chlap: „Pardon, mluvit nedobře.”
Ženská: „To má být vtip.”
Cuddyová: „Polovina cesty za námi. Nemůžeme obrátit.”
House: „Bez obav. Myslíme, že je to otrava pesticidy.”

(House jde po soudu za Tritterem.)
Právník: „Kam jdete?”
House: „Zeptat se ho, kam chodí k holiči.”

Syn: „Já myslel, že oslavujeme, že jsem konečně odpromoval.”
Otec: „Vždycky jsem věděl, že odpromuješ, jen jsem nevěděl, jestli to zvládnu zaplatit.”

Chase: „Když je dítě normální, rodiče chodí do práce. Když je dítě handicapované, a tedy stojí víc, rodiče odejdou z práce a hrají si s ním víc.”
Cameronová: (ironicky) „Jo, škoda, že nemáš handicap. Užil by sis hodně legrace s otcem.”

Wilson: „Nejsme v pohodě. Amber nikdy nebyla důvod, proč odcházím. Nechtěl jsem ti to říkat, protože jsem se snažil, tak jako vždycky, tě ochránit. Což je ten problém. Šíříš bídu, protože nic jiného nedokážeš cítit. Manipuluješ lidmi, protože nezvládáš jakýkoliv druh vztahu. A já to dovoloval. Celé roky. Hry, flámy, telefonáty uprostřed noci. Já měl být ten v tom autobusu a ne... Měl jsi v tom autobusu být sám. Jestli jsem se od Amber něco naučil, tak to, že se musím starat sám o sebe. Housi, už nejsme přátelé. Nejsem si jistý, jestli jsme někdy byli.”

(House bolí ruka.)
Cameronová: „Je vám dobře?”
House: „Náraz při fotbale na počítač.”

Pacient: „Dnes ráno jsem vstal a záda nebolela. Musel jsem sem zajít a říct vám to.”

Wilson: „Můj účet zablokovali.”
House: „To ale nebude na dlouho.”
Wilson: „Ne, to bude, dokud jim nepomůžu poslat tě na deset let do vězení.”

Pacient: „Máte tady lékárnu?”
House: (sarkasticky) „V nemocnici?! Možná. Pojďme ji najít.”

Gabriel Wozniak: „Nebral jsem vás s sebou, abyste mi zkazil jeden den života.”
House: „Právě proto jsem tady.”
Gabriel Wozniak: „Tak fajn, změna pravidel.”
House: „Pravidla určuje ten, kdo má prachy. V tomhle případě spíš ten, co má kámoše, který má prachy.”

House: „Potřebuju Vicodin. Dva prášky za šest hodin. Polda rozhoduje o mé dávce. Nechcete se taky zeptat instalatéra na jeho názor na věc?”

House: (k Wilsonovi) „Tobě lidi děkujou, když jim řekneš, že umírají.”

(Cuddyová jde na rande naslepo. Poznávací znamení - šála.)
House: „Místo šály jste mu měla říct, že vás pozná podle výrazu zoufalství.”

Cameronová: „Vy probouzíte jeho otce.”
House: „Chválím váš pozorovací talent. On čeká jenom na polibek a probuzení od víly. A to budu já a moje jehla.”

House: „Řekni jim, že Foreman je pitomec, což v tuto chvíli není ani lež.”