Hellboy 2: Zlatá armáda

Trol: „Ano, drahoušku, co potřebujete?”
Hellboy: „Vzdej to, Hnusko, vidíme tě.”

Johann Krauss: „Vím, že mě nemáte rád, ale mohl bych vám odebrat odznak.”
Hellboy: „Já nikdy žádnej neměl. Ale žádal jsem o něj furt.”

Liz Sherman: „Dokážeš ho zachránit?”
Anděl smrti: „Rozhodni to sama. Mně je to jedno. V mém srdci je jen prach a písek. Ale měla bys vědět, že v osudu má psáno, že způsobí zkázu Země. Ne dnes. Ne zítra. Ale dost brzy. I přes to chceš, aby žil? Rozhodni se, dítě. Svět nebo on?”
Liz Sherman: „On.”
Anděl smrti: „Přijde čas, kdy ty, má drahá, budeš trpět víc než kdokoli jiný.”
Liz Sherman: „Nějak to zvládnu.”

Profesor Trevor Bruttenholm: „Byla ukuta zlatá koruna, jíž královský rod Zlaté armádě velel. ‚Jsem král Balor, vůdce zlaté armády. Kdo mi chce vzít mé právo?’ A v celém trůním sále mu jeho právo nikdo neodepřel.”

Dražitel: „Je to poprvé, co dražíme část královské koruny z Bethmoory. Pochází z dávno zaniklé kultury.”
Princ Nuada: „Zaniklé? Ještě ne. Vy jste na ni možná zapomněli. Ale je ještě hodně živá.”
Dražitel: „Kdo jste, pane? Představte se nám. Nemůžete jen tak...”
Princ Nuada: „Jsem princ Nuada. Stříbrné kopí. Syn krále Balora. A přicházím, abych si vzal, co mi právem náleží.”

Princ Nuada: „Vrátil jsem se z exilu, abych vedl válku. A vzal si zpět naši zemi. Naše dědictví. Na pomoc si povolám všechny své lidi. A oni mě poslechnou. Dobří, zlí... i ti nejhorší.” (Ukáže část koruny.)
Král Balor: „Zlatá armáda! Nemůžeš být tak šílený!”
Princ Nuada: „Asi jsem. Asi kvůli vám.”

Profesor Trevor Bruttenholm: „Na počátku času žili člověk, zvířata i kouzelné bytosti pohromadě pod Aiglinem, Otcovským stromem. Ale člověk byl stvořen s dutinou v srdci. S dutinou, kterou nevyplní majetek, moc ani vědění. Člověk ve své nenasytnosti zatoužil vládnout celé zemi.”

Hellboy: „Najdeme si něco na venkově. Čistej vzduch. Zelený vršky. Zahrádka s fůrou místa na záhony. To bude pro děcko bezva.”
Liz Sherman: „Pro děcka.”
Hellboy: „Pro děcka?”

Hellboy: „Vyzývám prince Nuadu o právo velet této armádě.”
Princ Nuada: „Ty mě vyzýváš? Jsi nikdo! Nejsi z královské krve!”
Princezna Nuala: „Je! Je Anung-un-Rama. Syn Padlého anděla. Tu výzvu musíš přijmout.”
Princ Nuada: „Nuže dobrá.”

(Nuada umírá.)
Princ Nuada: (na Hellboye) „Ty lidi začneš unavovat. Postaví se proti tobě. Odejdi od nich! Oni nebo my? Čí zkázu si vybrat?”

Dražitel: „Zavolejte ochranku!”
(Ochranka proletí skleněnými dveřmi. Za nimi přijde pan Wink.)
Dražitel: „Co si to dovolujete? To je skandál! Vezměte si, co chcete. Jděte. Vezměte si, co chcete.”
(Pomocí zvláštního tvora, který se dražiteli přichytí na obličej, ho Nuada umlčí.)
Princ Nuada: „Ztichni! Seďte!” (Všichni se posadí.) „Jste naduté, prázdné, duté nádoby. Tohle vám připomene, proč jste se kdysi báli tmy.” (Vypustí Zubničky.)

Princ Nuada: „Nahoru půjdu první já, vy za mnou. A nezapomínejte, pane Winku, nedržte se zpátky.”

Profesor Trevor Bruttenholm: „Svět se změnil, a když pak šli lidé do boje, cítili, že se jim pod nohama třese zem. A viděli, jak obloha potemněla obludnými stíny. Zlatá armáda neznala slitování. Necítila ohledy ani bolest. Srdce krále Balora tížila lítost. Vyhlásil příměří a rozdělil korunu na tři díly. Jeden lidem a dva sobě. Za to si lidé měli ponechat města a kouzelné bytosti měly mít lesy. Jejich synové a synové jejich synů mají toto příměří ctít až do konce času.”