Hospoda

Babula: „Ty si nech ty pazoury pozlatit.”
Venca: „Hele, drž klapajznu, nebo tě přes ni majznu.”
Babula: „Uklidni se a houpej dál kačera, ty...”

Zatloukal: „Škrtám Mrzena, píšu Uderník.”
Goliáš: „Zde!”
Zatloukal: „Hele, ještě jednou řekni zde a já tě zde přetáhnu jak hada.”

Jarda: „Mařenko, kolik myslíš, svým ženským úsudkem, že se dá na tom tak vyhrát?”
Mařka: „Nic.”
Jarda: „Jak to nic? To by tam přece ti lidi neházeli prachy jako trotli.”
Mařka: „Jak dlouho už děláte v hospodě?”
Jarda: „No, já dlouho.”
Mařka: „Tak to byste mohl lidi znát.”
Jarda: „No, to je taky pravda.”

(Štamgasti schovávají před Jonášem, který prohledává hospodu, krabici s uzeninami.)
Prášek: „Dejte to ke stropu, to ho nenapadne.”
(Novák sundá kytku na malé poličce a dá ji do rukou Babulovi. Na poličku, kde stála kytka, dá krabici. Jonáš vyjde z kuchyně a začne se rozhlížet po lokále.)
Babula: „Já to našel.”
(Babula dá Jonášovi do ruky kytku z poličky.)

Dušek: „Pane domácí, a víte, že opravdu spravedlnost není?”
Jonáš: „Jak to myslíte?”
Dušek: „Strejc si léta platil kremaci a pak se utopil v moři.”

Babula: „To bych rád věděl, kde takový šmejdi berou peníze. Na práci to nešáhne.”
Hipík: „Vysol pětikilo, vole, ti poradím.”

Vašík: „Já tady chci ještě zůstat.”
Venca Novák: „To nejde. Co byste dělali v hospodě?”
Vašík: „Co tady děláš ty?”
Venca Novák: „To je fakt.”

Jonáš: „Dejte mi ještě jednu skotskou.”
Jarda: „Skotskou, ano!”
Jonáš: „Poslechněte, je to opravdu skotská?”
Jarda: „No jéje, pane domácí, ta úplně nejskotštější. Podívejte, ten chlap, co mi ji přivez, představte si, ten měl na sobě ještě sukni a ta rejha na pultě, to udělal dudama, jak se tady opíral.”

Jarda: „Tak co, Mařenko, jak bylo na poště? Samí pošťáci, co? Netvařte se jako kakabus, já vám to všechno vynahradím.”
Mařka: „Já vim, jako pán bůh na dětech.”

(Jarda chce nalít pivo do Jonášova džbánu.)
Břetislav Jonáš: „Ne, ne, ne, já sám. Ukažte.”
Jaroslav Dušek: „Věříte, že přes to pivo takhle jste žlutej jako Číňan, pane domácí? A tohle bílý takhle kolem tý hlavy. Vy vypadáte jako čínskej děda Mráz.”

(Venca plánuje čundr.)
Václav Novák: „Jel bys?”
Vladimír Zatloukal: „Já se obávám, že to nepůjde, protože mne nepotkalo takové štěstí, aby mi žena nafackovala a vzápětí mi darovala víkend na zotavenou.”

Vlasta Nováková: „Tenhle pán, děti, tak to je váš tatínek. Tohle jsou tvoje děti, jestli jsi ještě nezapomněl, že nějaký máš.”

Kachna: (vybíhá z kuchyně a běží k automatu) „Kalous! Nejseš ty Kalous?”
(Muž u automatu točí hlavou, že ne.)
Kachna: „Ne? Tak tam máš telefon.”

Jarda: „Tady se nic ohřejvat nebude.”
Venca: „Počkej, vždyť si řikal, že si klidnej.”
Jarda: „Já jsem nic takovýho neřek.”
Venca: „Co to kecáš? Celá hospoda to slyšela, je to pravda?”
Babula: „Je!”
Jarda: „Ty mlč, ty sněhuláku hladovej. No Vláďo, řekni jim něco.”
Zatloukal: „No řečma se nic nevyřeší. My máme dvě možnosti. Buďto to vraťme, nebo to snězme.”
Venca: „Takže to snězme.”

Jonáš: „Vy jste to věděl?”
Jarda: „Co prosím?”
Jonáš: „No že ta ta není ta.”
Jarda: „Jo, to jsem věděl.”