Kobra 11

Ben: „Je pondělí ráno. To nemůžeš být otrávenej jako každý normální člověk? To se nedá vydržet.”

(Při honičce na dálnici.)
Ben: „Nechtěl by jsi už střílet?!”
Semir: „Nabito. Odjištěno. Útok!”

Andrea: „Já myslela, že jste zloději.”
Komisař: „Víte naprosto přesně, kdo jsem.”
Andrea: „Samozřejmě, a jestli vás ještě jednou přistihnu v blízkosti mého domu, tak vás čeká disciplinární řízení, je to jasné?”
Komisař: „Nemusíte hned dělat vítr.”
Andrea: „Já udělám u státní návladní Schrankmanové takovej vítr, že jí uletí drdol.”

Jan: „Nevíte, že při odbočování máte dát znamení ukazatelem změny směru jízdy...”
Řidič: „Ukazatel změny směru jízdy. Co to je?”
Semir: „Blinkr...”
Řidič: „Tak kolik to bude?”
Jan: „Třicet.”
Řidič: „Euro?”
Semir: „Ne, asi zlotých...”
Řidič: „Tady máte padesát, zbytek je příspěvek na svatbu.”
Semir: „Nezdá se ti, že je tu cítit alkohol?”

(Tacho leží postřelený v sanitce a Turbo stojí vedle něj a přijdou Semir s Benem.)
Semir: „Tak co, kolegové?”
Turbo: „Kolegové? Hezký by to bylo, ale asi z toho nic nebude.”
(Semir s Benem se na sebe uličnicky usmějí.)
Semir: „Mluvili jsme s ředitelem... k závěrečným zkouškám vás pustí.”
Turbo: „Fakt? Děkujeme, kluci.”
Ben: „To nic, ale běda, jestli se přihlásíte k nám.”
(Ben a Semir odchází.)
Turbo: (Křičí na Bena a Semira.) „Budeme Kobra 12.”
Semir: „Ta už kdysi byla.”
Ben: „Spíš Slepejš 13.”
Semir: „Jo a nebo Zlatej křeček 14.”
Ben: „A nebo Slimák 15.”
Semir: „Centrála volá Slimáka 15... to vypadá na drsnou akci.”

(Ben a Semir po bouračce na dálnici, kdy je všechno bolí.)
Ben: „Cítím se jak po koncertě DJ Boba.”
Semir: „Indiáni neznají bolest.”
Ben: „To máš smůlu, že jsi Turek.”
Semir: „Happy Birthday.”
Ben: „Vítejte v blázinci.”

(Ben se Semirem jedou po dálnici a honí lupiče. Jeden z lupičů prostřelí lana jedoucího auta, které veze domácí spotřebiče, a všechna začnou padat na auto Bena a Semira.)
Ben: „Říkal jsi, že potřebuješ novou pračku... tak tady máš hned dvě.”

(Ben a Semir pronásledují podezřelého.)
Ben: „Zapni houkačku.” (Potom co Semir zapne houkačku.) „Co to je?”
Semir: „Bonrath. Ne, to je francouzská houkačka.”
Ben: „Zní to, jak když můj švára hraje na flétnu.”

Ben: (pronásledují podezřelé a zezadu do nich narazili) „Myslíš, že se sluší zaklepat?”
Semir: „Třeba někdo otevře.”
Ben: „Tak to zkus ještě jednou.”

Semir: „Bonrathe, co je Krügerové? Vypadá nějak nasupeně.”
Bonrath: „No, právě jsem jí předal zprávu o škodách na služebních vozidlech.”
Semir: „Paní Krügerová, víte, že statistiky jsou takové, když se člověk podívá pouze na taková statistická čísla.”
Ben: „Ano, často to tak je, tedy ano.”
Krügerová: „Výroční zpráva vůbec nestojí za řeč. Vy oba denně s příkladným nasazením riskujete životy a na tom záleží.”
Semir a Ben: „No ovšem.”
Krügerová: „Znáte už dceru státní zástupkyně Schrankmannové?”

Andrea: (po tom, co nechají hlídat Bena své děti) „Myslíš, že to zvládne?”
Semir: „Ne, nezvládne, ani to zoo.”
Andrea: „Ale... já mám strach.”
Semir: „O Bena? Právem, má drahá. Právem.”

Šéfová: (na Jana a Semira) „To je poslední auto, co máme k dispozici, jestli ho rozflákáte, můžete jezdit metrem!”

Jan: „Hele, víš, že je to hodně nezdravý?”
Semir: „Tohle je restaurace na dálnici. Tady nic zdravýho nemaj!”

(Tom se Semirem se hádají, kdo pojede luxusním autem.)
Semir: „Dej mi ty klíčky!”
Tom: „Ne!”
Semir: „Co? Dej mi ty klíčky!”
Tom: „Zpátky budu řídit já, jsem mnohem bezpečnější...”
Semir: „Ty všechno zničíš!”
Tom: „Já že všechno zničím? Já jsem starší.”
Semir: „A já zas menší... Dej je sem!”
(Přijde k nim Dieter a Hotte.)
Dieter: „Hej, hej, hej... co to do vás vjelo?”
Hotte: „Kluci, mám pro vás návrh... jeden z vás pojede první půlku trasy a pak si to vyměníte.”
Dieter: „Až se budete příště hádat, tak přijďte rovnou za námi.” (Dieter a Hotte se na začátku dílu pořádně pohádali.)
Tom: „Díky.”
Semir: „Díky.”
(Poté co Diter a Hotte odejdou.)
Tom: „Bože, my jsme tak pitomí.”
Semir: „Jo... Ty jsi pitomej.”
Tom: „Co?”
Semir: „První řídím já!”
Tom: „Já, já... Já řídím první!”
Semir: „Je na tebe moc rychlej!”
Tom: (zvedne klíčky od luxusního auta tak, aby na ně Semir nedosáhl) „Kde máš svý BMW... Co?... Kde máš svý BMW?”

Semir: „Už objednal Ben malíře pokojů?”
Nina: „No na růžovou si moc nepotrpí, to je jistý.”
Semir: „A jak se ti jeví jako spolubydlící?”
Nina: „Opravdu se moc snaží.”
Ben: „Promiňte, ale já jsem tady, jo?”