Kriminálka Anděl

(Oliver si stáhl seminárku z internetu.)
Jana: „Četl jsi to?”
Oliver: „Jo, prolít jsem to, jasně.”
Jana: „Již sedmým rokem pracuji jako učitelka v mateřské školce, kam jsem nastoupila po mateřské dovolené. Tohle ti asi nikdo neuvěří.”
Oliver: „Hm. Tu mateřskou jsem přehlíd.”

(Oliver se snaží Janě dohodit dalšího chlapa.)
Jana: „Kdo to vlastně je?”
Oliver: „Dobrej chlap. Pěknej. Policajt.”
Jana: „Jak ho vlastně poznám?”
Oliver: „No bude u sebe mít policejní průkaz...” (smích) „Dělám si srandu.”

(Kriminalisté najdou auto v rokli. Na místo přijíždí soudní lékař Karel Benkovský.)
Benkovský st.: (na Ivana a Olivera) „Hej! Pánové, no - kdo mně pomůže?”
Ivan: „Jéžišmarjá... Tak já ti tam pošlu šerpu.” (Poplácá Olivera po rameni.)
Oliver: „Jako já, jo?”
(Oliver jde k Benkovskému, vezme mu tašku a jistí ho, aby nespadl.)
Benkovský st.: „Nastav hřbet.” (Chytí se ho.) „Tak, pojď.”
Oliver: „Za to bych měl dostat příplatek...”

Tomáš: „Dneska nejsi v cyklistickým.”
Emil: „Ne, ne, ne. Dneska ráno bylo hrozně sychravo. Jsem se bál, že bych mohl prochladnout. Z toho se dá umřít, normálně.”

Tomáš Benkovský: „Co máte proti Bončajovi?”
Rudolf Janák: „Proč bych proti němu měl něco mít?”
Tomáš Benkovský: „Protože jste ho sháněl tak usilovně, že jste při tom zlomil dva prsty panu Hýkovi a když jsme vás chytili, tak jste vohrožoval Bončaje nožem.”

(Ivan Tomeček, Tomáš Benkovský a Oliver Hajn museli jít několik kilometrů lesem, aby se dostali do chatařské osady. Vrací se a dohadují se o tom, kdo dojde zpátky pro auto. Tomeček nasedá do auta místních policistů.)
Tomeček: „Vezmu ho do Prahy, ať s ním zkusí sestavit portrét tý Dany. Možná už ji taky bude někdo shánět... A vy zkuste ty Procházkovi.”
Hajn: (vyděšeně) „Pěšky?”
Tomeček: (Povzdechne si.) „No tak si střihněte, kdo pro to auto skočí, no.”
(Benkovský s Hajnem se na sebe podívají.)
Hajn: (rozčileně) „No já jsem do lesa chodit nechtěl! Jsou to tři kiláky!”
Benkovský: „Výbornej nápad, já se projdu rád.”
Hajn: „No já ne. Víš co? Tak pro něj skoč.” (Podává mu klíče od auta.)
Benkovský: (Vezme klíče.) „Měl bys jít se mnou, děláš chybu, podívej, jak vypadáš.”
Hajn: „Tak já budu běhat tady kolem chaty, jo?”
Benkovský: „To ti vůbec nevěřim.”
Tomeček: (Směje se.) „Pánové, jako malí, jako malí. Normální třetí bé.”

Tomáš: „S tím mořem je to asi pravda.”
Lída: „Já nelžu, většinou. Ty jo?”
Tomáš: „Já taky ne, většinou. Jenom v sebeobraně. To víš, tátova výchova, stará škola.”

Lída: „Víš, co by mě zajímalo? Co řekneš Ludvíkovi, až za tebou za pár let přijde, že chce bejt fotbalista.”
Jana: „No, tak to mu asi poprvý v životě nařežu.”

(Oliver dostal za úkol analyzovat kresbu.)
Oliver: „No Rudo, od renomovanýho analytika bych čekal odbornější rozbor.”
Ruda: „Tak klidně to moh taky nakreslit nějakej starší retard.”
Oliver: „Ty vole, zadání bylo dětská kresba.”

Oliver Hajn: „Pane Řího, proč jste lez Karasovi do tašky?”
Bezdomovec Říha: „Nebudu mluvit bez svého právního zástupce.”
Oliver Hajn: „Aha. A kdo je váš právní zástupce?”
Bezdomovec Říha: „Můj právní zástupce je advokát.”
Oliver Hajn: „Pane Řího, nemáte ani vobčanku, natož advokáta.”
Bezdomovec Říha: „Já mám svý papíry v pořádku.”
Oliver Hajn: „Jo? Měl jste u sebe akorát tramvajenku. Dva roky prošlou. To se nedá považovat za doklad.”

Muž: „Nějakej problém?”
Tomáš Benkovský: „Ne, žádnej problém.” (vytáhne odznak) „Kriminálka.”
Oliver Hajn: „No, teď vy. Občanku.”

Ivan Tomeček: (nad bulvárními novinami) „Teda já vůbec nevím, proč se s něčím vlastně vyšetřujeme, když v tomhle plátku stejně věděj všechno nejlíp.”

Ivan Tomeček: „Můžete mi říct, co tady všichni ty lidi dělaj?”
Kapitán Jelínek: „Přišli sami. Hned jak to auto támhle Pepa Kučera našel.”
Ivan Tomeček: „A co ty zbraně?”
Kapitán Jelínek: „Klid, ty jsou legální. Tady jsou skoro všichni chlapi myslivci.”
Oliver Hajn: „Taky si rádi vystřelej i mimo sezónu.”

Oliver: „Nejdem na panáka?”
Tomáš: „Jsem unavenej.”
Oliver: „To znamená jo nebo ne?”
Tomáš: „Na jednoho.”

(Kriminalisté ohledávají tělo ženy udušené v trezoru.)
Ivan: „Jak se to stalo?”
Tomáš: „Udušení. Má to na svědomí tenhle vzduchotěsnej trezor. Teda, tvrdí náš novej kolega, zkušenej kasař...”
Oliver: „Tak ho sebereme, ne?”
Emil Mach: „Jo, to je dobrý...” (směje se)
Ivan: „Nevypadá to, že by tam vlezla sama.”
Emil Mach: „No to asi ne...”
Oliver: „Tak třeba hráli po práci na schovku.”
Tomáš: „No, tak v tom případě se jim někam schovala i měsíční tržba.”
Ivan: „Kolik to bylo?”
Tomáš: „Podle vedoucí asi milion.”
Oliver: „Vedoucí... to je ta ubrečená ženská vepředu?”