Památné výroky

(Lexi leží v posteli a převrací se.)
Damon: „Baf. Zdravím, Lexi. Jaké nečekané překvapení.”
Lexi: (uchychtne se) „Nečekané překvapení? Myslím, že na střední se vrátil špatný bratr.”
Damon: „Na jak dlouho jsi přijela?”
Lexi: „Jen na Stefanovy narozky.”
Damon: „Tím chceš říct, že jsi tu nepřijela za mnou?”
Lexi: „Přesně tak, Damone. Po sto letech mi konečně došlo, že smrt bez tebe nic neznamená. Pojď do mě.”
Damon: „Proč jsi na mě tak zlá?”
Lexi: „Potkal ses někdy? Nejsi zrovna dvakrát milý.”
Damon: „Protože jsem upír.”
Lexi: „Ty jsi jen to špatné z upíra.”
Damon: „Tak mi ukaž, jak mám být hodný.”

Derek: „Nechystám se zemřít.”
Meredith: „Dobře. Protože to by byl nejhorší rozchod vůbec.”

Štěpán: (na maminku) „Mami, víš, co jsi říkala? Že jseš ráda, že máme kladný vztah ke koze.”
Babička: „Já mám taky kladný vztah, ke koze.”

Kápo: „Na můj povel: Zničte jim rolničky!”

Casey: „Budu hned za vámi, jen co tomu chlápkovi sundám kalhoty.”

Upír: „Už zase mám důvod těšit se na pondělní večery... Nejdřív Heroes, teď ty...”

Vypraveč: „Olive Snook se připravila na nejhorší. Věděla, že Emerson Cod se modlí ke svému vlastnímu bohu - Všemocnému dolaru.”

Codex: „Nezdá se vám někdy, že u téhle hry trávíme až moc času?”
Tink: „Jo a proto si surfuju na netu. Podívej, nějaká Číňanka vytlačila osmikilový dítě. Koukni na odkaz.”
Bladezz: „No sakra!”
Clara: „Clara je zpátky. Omlouvám se za AFK. Moje superchůva si zase odešla a nenakrmila Bellamii. Bell, Gaby, zítra vás mamka naučí používat mikrovlnku.”

Fyzikář: „Tak to mi řekni, učím na týhle škole už třicet let a ty studenti jsou rok vod roku blbější a blbější. Čím to je?”
Učitel Tom: „Studenti jsou pořád stejný, Milane. Akorát ty seš rok od roku chytřejší a chytřejší.”

Much: „Já něco vidím. Já vážně vidím někoho přicházet!”
Djag: „Bůh se na nás usmívá!”
Will: „Nebo Alláh.”
Much: „Ať je to jakýkoliv bůh, miluju ho!”
Allan: „Ten, kdo přichází, je Šerif...”

Chuck: „Casey, vypadáš, jako bys měl omdlít. Já omdlívám, ty ne.”

Booth: „O co se to pokoušíš?”
Brennanová: „Vydírat tě.”
Booth: „Vydírat federálního agenta?”
Brennanová: „Ano.”
Booth: „To se mi nelíbí.”
Brennanová: „Jsem naprosto přesvědčená, že to tak má být.”
Booth: „Dobře. Vzdávám to.”

(Tým je na hranici států Nevada a Kalifornie, na silnici je ruka.)
Van Pelt: „Pravá ruka s číslem 43.”
(Všichni přemýšlí, Jane si klekne a začne k ní čuchat - při tom říká, co zjistil, všichni jsou znechucení.)
Van Pelt: „Takže?”
Jane: „Vyšší management v hotelu nebo kasínu.”
Cho: „To je tedy odhad.”
Jane: „O co se vsadíme?”
Cho: (vytáhne nějaké drobné) „35 centů.” (Jane rýpe) „Ber nebo nech být.”
Jane: „Fajn. Sázka běží.”
Van Pelt: „Není správný sázet na takový věci. Umřela lidská bytost.”
Rigsby: (usmívá se) „Ne, to je dobrý. Jsme v Nevadě. V Kalifornii by to bylo špatný...” (přejde za hranici) „... ale tady v Nevadě si můžeš vsadit na cokoliv.” (usmívá se na Janea)
Lisbon: „Ruka je metr za hranicí Kalifornie, takže je náš.”
Rigsby: „Hurá (pokleslý tón)
Lisbon: „Jo, hurá. Takže našeho kamaráda dejte do sáčku a jedeme.”
Van Pelt: „Víme, kdo to je?”
Lisbon: „Podle otisků je to... řídí kasíno. Pojeďte.”

Rex: „Jmenuji se Rex Van De Kamp. Když jsem byl naživu, vždycky jsem nesnášel hřbitovy. Teď, když jsem mrtvý, je mám rád ještě méně.”

(Walter Bishop sedí v autě a hraje si s vyhřívačem sedačky.)
Phillip Broyles: „Doktore Bishope, zdravím vás. Oceňuji, že jste dnes večer přijel.”
Dr. Walter Bishop: „Nikdy jsem nic podobného neviděl. Zahřívá to zadek. Úžasné. Zkoušel jste to?”