Památné výroky

Kat Stratfordová: „Kde jsi sehnal smoking?”
Patrick Verona: „Tyhle věci se mi doma povalujou.”

Chlápek: „Co... Planety Země?”
Dr. Josh Keyes: „Jo, planety Země... Tý pěkný, modrý.”

Morgan Spurlock: (k dětem) „Ukáži vám nějaké obrázky a vy mi řeknete, kdo na nich je.”
První chlapec: „Ok.”
(Morgan Spurlock ukazuje obrázek s Georgem Washingtonem.)
Morgan Spurlock: „Kdo je to?” (Děti jedno po druhém kroutí hlavami.) „Nevíte?”
První holčička: „George Washington.”
Morgan Spurlock: „Dobře. Kdo to byl?”
První chlapec: „Byl čtvrtý prezident.”
Druhý chlapec: „Uvolnil otroky.”
Třetí chlapec: „Nikdy nelhal.”
(Morgan Spurlock ukazuje dětem další obrázek se známou tváří.)
Morgan Spurlock: „Kdo je to?”
Druhý chlapec: „Nevím.”
Druhá holčička: „Nevím.”
Třetí chlapec: „Nevím to.”
První chlapec: „George W. Bush?”
Morgan Spurlock: „Je to dobrý odhad. Ačkoliv...” (A ukáže na kameru Ježíše Krista.)
Morgan Spurlock: „Kdo je to?”
(Morgan Spurlock ukazuje obrázek s Wendy.)
První holčička: „Nevím.”
Druhý chlapec: „Goldilocks?”
Druhá holčička: „Zapomněla jsem jméno, ale vím.”
Morgan Spurlock: „Ano? Kde jste ji viděli?”
První chlapec: „Ten obraz je na poutači.”
Třetí chlapec: „Wendy.”
Morgan Spurlock: „Kdo je to?”
(Morgan Spurlock ukazuje obrázek s McDonaldem.)
Druhý chlapec: „McDonald, Ronald McDonald.”
Morgan Spurlock: „Kdo je to?”
Třetí chlapec: „McDonald.”
Morgan Spurlock: „Co dělá?”
Druhá holčička: „On pomáhal lidem u pokladny.”
Třetí chlapec: „Pracuje u McDonald’s. Miluji jejich lívance a omáčku.”
První chlapec: „On dotáhne všechny jeho přátele do McDonald’s pro Happy Meal.”
Morgan Spurlock: „Kde jste ho viděli?”
První holčička: „V televizi, v reklamách.”
Druhý chlapec: „On je osobnost McDonald’s. Dělá v televizi hodně zábavy.”

(Vedení JZD se hádá ohledně dalšího rozvoje družstva.)
Michal Janák: „Pochop jednu věc. My za miliardu devizovejch korun dovážíme krmení, a náš dobytek ho sežere za jeden jedinej měsíc. Takže krávy nám žerou devizy, a ty se mě ptáš, co mi na tom nevoní? Tak tohle mně teda nevoní!”
Inženýr Urban: „Takže mi zase budeš házet klacky pod nohy?”
Michal Janák: „Urbane, nedělej, že mi nerozumíš. Co se od nás, od zemědělců, čeká? Že budeme zpracovávat dřevo, vyrábět nábytek nebo konkurovat automobilový dopravě? Vždyť od toho tu jsou snad podniky a továrny! Ale za nás mlíko, chleba, máslo, víno nikdo neudělá. A dokud se budou tyhle věci z ciziny dovážet, tak mě neuspokojí ani pět tisíc hektarů kukuřice!”

(Kelly telefonuje Dukovi, aby mu dal vědět o příchodu Dannyho a ostatních do kaple.)
Duke Santos: „Prosím?”
Kelly: „Tady Kelly. Z pohřební služby. Měl jsem zavolat ohledně pana Bergdorfa.”
Duke Santos: „Tak spusťte.”
Kelly: „Několik mužů se dostavilo na obřad, který se koná v naší kapli, jež slouží všem církvím a vírám a bez rozdílu...”
Duke Santos: „Přeskočte tu reklamu, ano?”

Carson: (na Kyle) „Sledujete ten film? Pěkná blbost. Jenže ve výšce 11 tisíc metrů nejde jen tak odejít z kina, co?”

V: „Dobrý večer, Londýne. Omlouvám se, že ruším. Stejně jako řada z vás oceňuji pohodlí každodenní rutiny, bezpečí zaběhnutého, jistotu opakovaných úkonů. Užívám si to jako každý. Ovšem v duchu vzpomínek na významné události dob minulých, obvykle spojených s něčí smrtí či končících krvavou řeží, které se staly státním svátkem, mě napadlo oslavit i pátý listopad. Den, který bohužel upadl v zapomnění. Věnovat mu trochu času. Posedět a pohovořit. Existují jistě tací, kteří si to nepřejí. Hádám, že teď už telefony chrlí rozkazy a hordy ozbrojenců budou brzy na cestě. Proč? Ač během konverzace lze argumentovat obuškem, slovům to na síle nijak neubere. Slova zprostředkují mysl, a pro ty, kdo jim popřejí sluchu, zhmotní pravdu. A pravdou je, že v této zemi něco proklatě zavání, viďte?”

(Ďábel je ve škole v přestrojení za učitelku.)
Ďábel: „Tak hoši, domácí úkol. Algebra. X na n-tou krát ypsilon na n-tou rovná se zet na n-tou. Stejně vám to k ničemu nebude. Imperialismus a první světová. Co se stalo, stalo se. Proč to znovu rozebírat? Němčina, francouzština, španělština. Ja ja, oui oui, si si. Nesmysl! Stejně všichni umí anglicky, a jestli ne, tak by měli. Takže žádný domácí úkol. Ale koukejte hodně na televizi, hrajte videohry a nashle zítra. Řekněme v deset? V půl jedenácté? Proč vstávat zbytečně brzo.”

Henry: „Všichni jsme se shodli na tom, že by nebylo špatné nainstalovat do kanceláří klimatizaci. Trávíme tam velkou spoustu času.”
Jack Davenport: „Tak, pane a dámo, mohu vám připomenout, že jsme v Pekle? Nainstalovat klimatizaci by bylo nejen nezákonné, ale mělo by to polevující účinky. Představte si, co řeknou lidé, až se o tom doslechnou. Budeme vypadat jako blázni, nemyslíte?”

Bonnie: „Mám skvělou zprávu! Evelyn je mrtvá!”
Tucker: „Cože?”
Ben: „Počkat, myslíš tu milou starou paní odnaproti?”
Bonnie: „Milou? Prosím tě. Ta teď tančí ploužáka se Satanem.”

Todd: „Jdi spát a zavři mluvící díru.”

Todd: „Ale ne.”
Tonia: „Co to dělají?”
Todd: „Hrají paprikovou ruletu. Ani radši netipuj vítěze. Jsou jen poražení. Zvláště pak uklízečka.”

Riley: „Cítím se sice trochu provinile, ale doufám, že budu svoje dítě milovat tak, jak miluju svoji novou postýlku.”

Ponocný: „Začíná noc!”
Kámen: „Drž hubu!”

Antonín Balabán: (o ovocných knedlících) „Z těch knedlíků mám nejraději to mumláníčko. Podívejte se. To se to máslíčko propojí s tím tvarůžkem, takhle se rozpracuje, rozmňamňá, šoupne se hezky na vidličku a do pusinky.”