Památné výroky

Carterová: „Kde je Daniel?”
O’Neill: „Ále, Ernest mu ukázal nějakou novou hračku.”
Carterová: „Ano? A co?”
O’Neill: „Parádní světelnou show, která by prý mohla být klíčem k naší existenci.”

(Alfred ukazuje Sarah trik s chycením kulky.)
Alfred Borden: „Vystřel na mě.”
Sarah Bordenová: „Mám tě střelit?”
Alfred Borden: „Dělej, vystřel na mě.”
(Alfred podává Sarah pistoli.)
Alfred Borden: „Přímo sem.”
(Alfred ukazuje na svou hruď.)
Sarah Bordenová: „Ne, nemůžu.”
(Sarah namíří jinam.)
Alfred Borden: „Ne, ne, tam ne. Střel mě sem. Ne...”
(Sarah vystřelí vedle Alfreda. Alfred však kulku chytí.)
Alfred Borden: „Jak to...?”
(Sarah se směje.)
Sarah Bordenová: „To je dost dobré, řekni mi, jak to děláš?”
Alfred Borden: „Ne, to nemůžu.”
Sarah Bordenová: „Dobře, ale pak to nemůžeš dělat.”

Kapitán Jack Sparrow: „Já vím, pane. Ale proč bych to dělal? Protože je tupec, ne? Budeme pořádat velkolepou zahradní slavnost a tebe nevezmeme.”

Scott: „Našli jste něco?”
Stiles: „Já nic.”
Liam: „Já spadl do díry.”

Pan Pimms: „Lady Croft.”
Lara Croft: „Á, pan Powell?”
Pan Pimms: „Ó, ne, ne, bože chraň. Jsem jeho společník. Pan Pimms.”
Lara Croft: „Pan Pimms?”
Pan Pimms: „Ano, jako ta whisky.”

Jack: „Když jsme se viděli naposledy, bojovali jsme s Anubisem.”
Daniel: „S Anubisem?”
Jack: „Jo, to je jeden takovej nafoukanej padouch. Černej plášť, mastná pleť, vypadá strašlivě.”

(Stan Jalard se baví se Simonem o jejich budoucnosti na Antilách, kde Stan koupil pozemek.)
Simon: „Kde máš vlastně ten pozemek?”
Stan Jalard: „Nezačínej zase. Na Antilách.”
Simon: „Myslíš, že bychom tam mohli postavit hotel?”
Stan Jalard: „Stojí třikrát tolik, než když jsem ho koupil.”
Simon: „Vypadáme jako hoteliéři?”
Stan Jalard: „Ty ne, ale to nevadí, dáme tě do kuchyně.”

Číšník: „Oceňuji vaše pochopení.”
Ferris Bueller: „To nic. Pochopení dovoluje lidem, jako jsme my, tolerovat osobu, jako jste vy.”
Číšník: „Díky.”

(Profesor Farnsworth se chystá uvést Frye do snového stavu, aby zjistil potřebné informace pro záchranu Země.)
Fry: „Budu v tom snu mít kalhoty?”
Profesor Farnsworth: „Jen pokud si vezmeš tyhle snové kalhoty.”
Fry: „Hej, to je plena.”
Profesor Farnsworth: „Nasaď si to a zmlkni.”

Bezpečák: „Jo, poletoval tady v kapsli, jak Maverick z Top Gunu. A pak to v plným kvaltu narval do týhle hry.”

Ane: „Najal jsem si před časem zlodějíčka, aby u LaRoche ukradl seznam podezřelých v případu Rudého Johna.”
Lisbon: „Jó, praštila jsem toho chlapa před právníkem, abys nešel do basy. Chodila jsem na sebeovládání!”
Jane: „Snad ses to naučila!”
(Lisbonová ho praští.)

Shrek: „Svědí mě zadek a nemůžu se v tom hábitu ani podrbat!”

Bra’tac: „Hledá lidského chlapce z masa a kostí.”
Mnich: „Kdo hledá splynutí, najde vše, co hledá.”
Daniel: „Myslím, že to bude chvíli trvat.”
Jack: „Vážně? To by mě nenapadlo.”

Frodo Pytlík: „Nedokážu to.”
Sam Křepelka: „Já vím. Všechno je špatně. Ani bychom tu neměli být. Ale jsme tady. Je to jako ve velkých příbězích, pane Frodo. V těch důležitých. Byly plné tmy a nebezpečí. Člověk někdy nechtěl znát konec, protože nemohl být šťastný. Jak by mohl svět zůstat, jaký býval, když se stalo tolik zla? Ale nakonec stín pomine. I stín musí skončit. Přijde nový den. A až vysvitne slunce, bude svítit tím jasněji. To byly příběhy, které v člověku zůstaly, které něco znamenaly. I když byl člověk ještě malý a nechápal proč. Ale myslím, pane Frodo, že teď chápu. Už vím. Lidi v nich měli dost možností vrátit se, ale nevrátili se. Šli dál, protože se něčeho drželi.”
Frodo Pytlík: „Čeho se držíme my, Same?”
Sam Křepelka: „V tomhle světě ještě je dobro, pane Frodo. Stojí za to o něj bojovat.”

(Holly odpočítává.)
Holly: „Deset, devět, osm, šest, pět...”
Rimmer: „Vynechal jsi sedmičku!”
Holly: „Vážně? Sedmička mi vždycky dělala trošku problémy.”
Rimmer: (zpěvavým hlasem) „A teď všichni zahynééém.”