Památné výroky

Monika: „Už nejsem nevěsta!! Jen něčí manželka!!”

(Phoebe ukazujou přátelé lístek se vzkazem od Chandlera.)
Phoebe: „Co je to? Řekni Monice, ať se nezlobí! Řekni si jí to sám!”

(Monk během terapie mluví o tom, že Sharona dala výpověď.)
Monk: „Je to zvláštní, protože před dvěma týdny mi koupila hrnek s nápisem ‚nejlepší šéf na světě’. Copak se to dělá, koupit někomu hrnek a potom si jen tak odejít?”
Kroger: „Myslím, že hrnek není právně závazný, Adriane.”

Tomáš: „Dneska nejsi v cyklistickým.”
Emil: „Ne, ne, ne. Dneska ráno bylo hrozně sychravo. Jsem se bál, že bych mohl prochladnout. Z toho se dá umřít, normálně.”

(Ivan Tomeček, Tomáš Benkovský a Oliver Hajn museli jít několik kilometrů lesem, aby se dostali do chatařské osady. Vrací se a dohadují se o tom, kdo dojde zpátky pro auto. Tomeček nasedá do auta místních policistů.)
Tomeček: „Vezmu ho do Prahy, ať s ním zkusí sestavit portrét tý Dany. Možná už ji taky bude někdo shánět... A vy zkuste ty Procházkovi.”
Hajn: (vyděšeně) „Pěšky?”
Tomeček: (Povzdechne si.) „No tak si střihněte, kdo pro to auto skočí, no.”
(Benkovský s Hajnem se na sebe podívají.)
Hajn: (rozčileně) „No já jsem do lesa chodit nechtěl! Jsou to tři kiláky!”
Benkovský: „Výbornej nápad, já se projdu rád.”
Hajn: „No já ne. Víš co? Tak pro něj skoč.” (Podává mu klíče od auta.)
Benkovský: (Vezme klíče.) „Měl bys jít se mnou, děláš chybu, podívej, jak vypadáš.”
Hajn: „Tak já budu běhat tady kolem chaty, jo?”
Benkovský: „To ti vůbec nevěřim.”
Tomeček: (Směje se.) „Pánové, jako malí, jako malí. Normální třetí bé.”

(Monk odmítá pít vodu jiné značky, než na jakou je zvyklý.)
Sharona: „Jak dlouho vydržíte bez pití?”
Monk: „To nevím. Jaký je rekord?”

Tomáš: „S tím mořem je to asi pravda.”
Lída: „Já nelžu, většinou. Ty jo?”
Tomáš: „Já taky ne, většinou. Jenom v sebeobraně. To víš, tátova výchova, stará škola.”

Petřík Lavička: „Tati, předjel tě trabant...”
Oldřich Lavička: „No jo.”
Petřík Lavička: „Ale říkal jsi, že tě trabant nepředjede!”
Oldřich Lavička: „Jen počkej za městem!”

Lestat: „Claudie, co jsem ti říkal?”
Claudie: „Doma to nedělat.”

Lída: „Víš, co by mě zajímalo? Co řekneš Ludvíkovi, až za tebou za pár let přijde, že chce bejt fotbalista.”
Jana: „No, tak to mu asi poprvý v životě nařežu.”

(Barba stojí s Maggie nad jejím dítětem v nemocnici. Dítě je připojeno na dýchací přístroje.)
Maggie: „Když jsem byla v pátém měsíci těhotenství, doktoři říkali, že je velká šance, že takhle dopadne.”
Barba: „Nedělejte to, Maggie.”
Maggie: „Aaron chtěl, abych šla na potrat, ale já jsem to chtěla risknout. No nebyla jsem statečná? Jakou šanci jsem mu dala? Udělala jsem to, co jsem v danou chvíli považovala za správné, ale teď moje děťátko hrozně trpí.”
Barba: „Nemůžete se za to odsuzovat.”
Maggie: „A proč sakra ne? Nemůže dýchat bez přístrojů. Jí přes hadičky. Nic nevidí. Nic neslyší. Mohla jsem tomu předejít, ale já se místo toho rozhodla udělat to, co jsem považovala za správné.”

(Oliver dostal za úkol analyzovat kresbu.)
Oliver: „No Rudo, od renomovanýho analytika bych čekal odbornější rozbor.”
Ruda: „Tak klidně to moh taky nakreslit nějakej starší retard.”
Oliver: „Ty vole, zadání bylo dětská kresba.”

Santa Claus: „Nikdy jste neslyšeli o míru na zemi a úctě k lidem?”
Boogieho chlapci: „Ne!”

Ďábel: „Hele, puso. Nechci na tebe tlačit, ale pojď se už mrknout na tu smlouvičku.”
Elliot Richards: (Čte.) „Co? Já, Elliot Richards, dále zvaný Zatracený... Zatracený?!”
Ďábel: „Líbí se ti snad víc ‚Prokletý’?”

Oliver Hajn: „Pane Řího, proč jste lez Karasovi do tašky?”
Bezdomovec Říha: „Nebudu mluvit bez svého právního zástupce.”
Oliver Hajn: „Aha. A kdo je váš právní zástupce?”
Bezdomovec Říha: „Můj právní zástupce je advokát.”
Oliver Hajn: „Pane Řího, nemáte ani vobčanku, natož advokáta.”
Bezdomovec Říha: „Já mám svý papíry v pořádku.”
Oliver Hajn: „Jo? Měl jste u sebe akorát tramvajenku. Dva roky prošlou. To se nedá považovat za doklad.”