Památné výroky

Tkaloun: „Pane Mluvka...”
Mluvka: „Neříkejte mi tak. Jmenuju se Řezáč.”

Ženich: „Nastěnku chci za ženu.”

Podnapilý čert: „A vopravdu se na tý vojně nemusí nic dělat?”
Kaprál: „No jasně... vojna, to je samá přehlídka, paráda... a hlavně - peníze!”

Kolja: „Naš krasnyj.” (= rusky červený)
Louka: „Prosím tě. Co je na tom krásnýho. Dyť je to červený jako trenýrky. Náš je krásnej.”

Děti: „Jitko! Krávo!”

Alžběta Bathory: (ničí svůj portrét) „Nic není věčné, Merisi. Ani tváře na obrazech.”

Táta: „Tak se s těma krámama šoupnem za ty cedule, no a vodsaď už to neplatí...”
Škopková: „Teda táto, to byl nápad. Viď? Ty holt jsi starej vůl!”

Kapitán von Hergot: „Když vidíme dva tvory stejného druhu, nemluvíme na ně.”

(Profesorka Kája Koulová jako ‚umře’ a Pepík ji dá do postele. Po chvíli přijde do ložnice Bobule a strašně se vyděsí, protože ‚mrtvá’ profesorka najednou vstane.)
Profesorka Kája: „Nepálí se vám tu jitrnice?”

(Mulder je omámen látkou z pizzy, protože poslíček je upír a chce ho vysát. Mulder má ještě duchapřítomnost rozhodit plný pytlík slunečnicových semínek po pokoji, protože upíři musí vše drobné počítat.)
Mulder: „Tak a máš to, počítej!” (omdlí)
Upír: „Proč jsi to udělal?!” (začne sbírat a počítat)

Milan: „No volové! Ty vole. Volové, co to je?”
Jáchym: „To je takový anatomický tvarování.”

Albert: „Tady doktor Horák. To jsi ty, miláčku?”
Horáková: „Ne. Tady Horáková.”

(Buffy, Willow a Alex míří do třídy. Giles se zastavuje a pozoruje je.)
Alex: „Tak to je skvělej plán. Spousta škol není na Bráně pekla.”
Willow: „Zkus něco vyhodit do vzduchu. To určitě není dovoleno.”
Buffy: „Přemýšlela jsem spíše o nějakém jemnějším způsobu. Třeba se jen cíleně neučit.”
(Giles se otáčí a míří do knihovny.)
Giles: „Svět je odsouzen k záhubě!”

Princ Václav: „Chopte se mne, pochopové!”

Petr: (na dědu Komárka) „My máme blechy, heč!”