Památné výroky

Margo: „Birdie. Vy nemáte Evu ráda, že?”
Birdie: „Chcete hádku, nebo odpověď?”
Margo: „Odpověď.”
Birdie: „Ne.”
Margo: „Proč ne?”
Birdie: „Teď se chcete hádat.”

Lawrence Talbot: „Musím přiznat, svému bratrovi jsem záviděl od té doby, co poznal vás. Jsem rád, že to nepocítil. Dal bych vše za to, abych vás mohl potkat v jiném životě. Musím jít do Talbotova sídla a skoncovat s tím.”

Voják: „No, to mě podrž! Hannibal Smith!”
Plukovník John ‚Hannibal’ Smith: „Zdravím, pánové. Je někdo z vás ozbrojený nebo celostátně hledaný? My jsme obojí. Takže...”
Voják: „Si berete letadlo?”
Plukovník John ‚Hannibal’ Smith: „Proto jsem se dal k armádě. Nejlepší a nejchytřejší, vážím si toho. To bude všechno.”

Harry Potter: „Cedrik chtěl, abych odnesl jeho tělo. Nemohl jsem ho tam nechat.”
Albus Brumbál: „Klid. Už je dobře. Je doma. Oba jste doma.”

(Castle vtrhne do márnice. Patolog Perlmutter se ho snaží odehnat od Beckettové.)
Beckettová: „Perlmuttere, mohl byste nás chvíli nechat o samotě?”
Perlmutter: „Kdybyste potřebovala, je tu skalpel a hrudní rozvěrač.”

Lorelai: „Času je málo. Kašleme na prohlídku?”
Rory: „To nemůžeme.”
Lorelai: „Tak v rychlosti. Le Chat Club zavřel kvůli krysám.”
Rory: „Zase?”
Lorelai: „Máme parkovací hodiny.”
Rory: „Kde?”
Lorelai: „Nikdo neplatil, tak jsou zas pryč.”
Rory: „Tady vládne mafie.”
Lorelai: „Alův palačinkový svět zase vyhrál soutěž o nejlepší vánoční výzdobu.”
Rory: „Na Ježíška z lilku nic nemá.”
Lorelai: „Řeší se odstranění telefonní budky.”
Rory: „A kde se převleče Superman, až nás přiletí zachránit před Benem Affleckem?”
Lorelai: „Taky jsem to říkala.”
Rory: „A co ty nápisy?”
Lorelai: „To nejlepší na konec. Taylor se rozhodl, že septiky jsou pod naši úroveň a chce všechny napojit na kanalizaci.”

Castle: „Jen mě informuj o tom, co se děje na 12. okrsku.”
Ryan: „Chceš, abych ti donášel? Tak to sakra ne.”
Castle: „Platil bych ti pět set dolarů týdně.”
Ryan: „Udělám to.”

Jirka: „Hoši, narážečku umí i moje stará.”

Luke: „Lorelai zkouší Divočinu.”
Jess: „Film, nebo knížku? Je to velkej rozdíl.”
Luke: „Knížku.”
Jess: „Puristka. Pokračuj.”
Luke: „No a ona... Prostě zkouší Divočinu. Venku. Odletěla do Kalifornie a vzala si pohorky.”
Jess: „Byly růžový?”
Luke: „Ne, opravdový pohorky.”

(Semir a Alex se snaží dostat do jednoho domu. Alex šel zadem a Semir se snaží odemknout hlavní vchod. Mezitím se dveře otevřou zevnitř.)
Semir: „Ahhh, co tady děláš?” (Dveře otevře Alex zevnitř.) „Jak ses tam dostal?”
Alex: „Otevřeným oknem.”
Semir: „Strašně jsem se lekl. Vážně jsem se lekl.”

Ivory: „Vyškrtnu tě ze seznamu svejch kámošů! Přeju ti, abys dostala virus, ty i tvůj počítač!”

Tom Manning: „Co blázníte? Nemůžete všichni odejít...”
Abe Sapien: „Tak se dívejte!”
(Odejdou.)

Buckingham: „Jaká je vaše oblíbená barva?”
Mylady: „Červená. Proč?”
Buckingham: „Zajímalo mě, jestli taky umíte mluvit pravdu.”

(Simon Phoenix nařizuje svým kumpánům, aby hodili tělo Raymonda Cocteaua do ohně.)
Simon Phoenix: „Přihoďte poleno do krbu. Tam se mu bude líbit.”

Holly Golightlyová: „Poslyšte, znáte ty dny, kdy je vám pod psa?”
Paul Varjak: „Pod psa? To jako když máte splín?”
Holly Golightlyová: „Ne. Splín máte, protože tloustnete nebo moc dlouho prší. Prostě jste smutný, nic víc. Když je vám pod psa, je to hrozné. Najednou máte strach, a nevíte z čeho. Míváte někdy ten pocit?”
Paul Varjak: „Jistě.”
Holly Golightlyová: „Když to na mě přijde, jediné, co mi pomůže, je skočit do taxíku a jet k Tiffanymu. V tu ránu se uklidním. To ticho a nóbl prostředí. Tam vás nemůže potkat nic zlého. Kdybych našla místo, kde bych se cítila jako u Tiffanyho, tak... Tak bych si koupila nábytek a dala kočce jméno.”