Památné výroky

(Jarda byl nohama zavěšený na štaflích.)
Rapid: „Proč cvičíš, ty vole, když víš, že je to nebezpečný?”
Jarda: „Prostě mi to došlo. Musím nějak vypadat, ne? Já mám Malvínu rád, ty vole, přece ji nenechám, aby mi zdrhla.”
Rapid: „Ty jsi vůl, Jardo.”
Jarda: „Slib mi, že todleto nikomu nevykecáš, jo? Jasný?”
Rapid: „Jasný, nevykecám.”
Jarda: „No, ne jasný, jakože vopravdu jasný.”
Rapid: „Vopravdu jasný. Prostě nevykecám.”
Jarda: „Já nepotřebuju ještě nějaký další blbý kecy, jo?”
Rapid: „Jasný.”
Jarda: „A teď jdi a dělej jakože nic.”

(Lorealai, Luke, Rory a April se chystají sledovat The Returned.)
Luke: „Nevím, jak dlouho vydržím.”
Lorelai: „Vem si kofeinové tablety, nebo si dej kafe. Musíme prolomit tenhle tragický model.”
Rory: „Jaký model?”
Lorelai: „Zhlédneme jednu epizodu, pak půlku druhé a on pak usne.”
Luke: „Vstávám v pět ráno.”
Lorelai: „Pak se na to díváme po týdnu, kdy zapomene, co se dělo v té půlce prospané epizody, a v té epizodě před ní, takže se díváme od začátku. Čeká tě maratonové vězení.”

(Bart a Lisa sedí na gauči a sledují televizi.)
Lisa: „Nikdy jsem si neuvědomila, že příběhy Itchyho a Scratchyho šíří poselství, že násilí mezi zvířaty je legrační.”
Bart: „Neblbni. Komiksy nešíří žádný poselství.” (Sleze z gauče a jde ke dveřím.) „Je to jenom boží sranda, jako když si někdo natluče kokos...” (Homer otevře dveře a srazí Barta.)
Homer: „Koukejte, děti! Právě mi z tiskárny přišly pozvánky na to naše rožnění.”
Lisa: (Čte pozvánku.) „Přijďte na Homerovo rožnění. To béčko navíc znamená přineste si vlastní pití.”
Bart: „To ti navrhli oni?”
Homer: „To byl můj nápad.”
Lisa: „Tati, nemůžeš uspořádat párty, kde by se nepodávalo maso?”
Homer: „Všichni normální lidi maso milujou. Kdybych přišel k někomu na mejdan a nebylo tam maso, řekl bych: Hej, chlape. Kde máš maso? Řeknu ti jednu věc. Salátem přátele nezískáš.”
Bart: (Začne prozpěvovat.) „Salátem přátele nezískáš. Salátem přátele nezískáš.”
Bart a Homer: (Homer se připojí a začnou tancovat.) „Salátem přátele nezískáš. Salátem přátele nezískáš. Salátem přátele nezískáš.”
Bart, Homer a Marge: (Připojí se i Marge.) „Salátem přátele nezískáš. Salátem přátele nezískáš. Salátem přátele nezískáš. Salátem přátele nezískáš.”
Lisa: „Mami!”
Marge: „Nestavím se na ničí stranu, jen mě chytla ta melodie.”

(Kardinál mluví o návštěvnosti v kostelech.)
Kardinál Ignatius Glick: „Chyťte je, dokud jsou mladý.”
Rufus: „Podobně jako tabákový průmysl.”
Kardinál Ignatius Glick: „Kristepane, mít tak jejich výsledky...”

Kráva: „Mléko, šlehačka, sýr, to všechno vyrábím a nemám z toho ani vindru. Někdy si připadám jenom jako kus masa!”
Barry B. Benson: „Tak to jsem netušil.”

James Bond: „Bond. James Bond.”

Holly Hamilltonová: „Už zase začíná. Ale tentokrát se tomu nemůžu smát. Už jsem totiž utahaná. Z balících fólií a neustálých změn adres. Z poznávání nových měst a hledání přátel. Už to není zábavné. Už ne!”

(Pintel a Ragetti doběhnou na místo, kde se Will, Jack a Norrington řežou.)
Pintel: „Co že to šlo tak z kopce?”
Ragetti: „No, každej chce tu truhlu jen pro sebe. Pan Norrington se pokouší získat zpátky kousek cti. Starej Jack ji chce vyměnit za svoji holou kůži. No a Turner, jak se domnívám, doufá, že uzavře nějakou otevřenou záležitost se svým pirátským tatíkem.”
Pintel: „Smutný. Vypadá to, že ta truhla je hotovej majlant.”
Ragetti: „Ó, hrozný pokušení.”
Pintel: „Kdybychom měli trochu slušnosti, odstranili bychom jim to pokušení z cesty.”

Grace Stamper: „Myslíš, že ještě někdo jiný dělá v tuhle chvíli to samé, co my?”
Frost: „Proč bychom jinak zachraňovali svět?”

Loki: (na Thora, který při pilotování lodě zničil sochu) „Gratuluji, právě jsi usekl hlavu svému dědečkovi.”

Didi: „Chtěla bych se zeptat, jestli je pravda, že jste můj táta.”
Dan: „Tvůj táta? Ty jsi vo něčem takovým mluvila s mámou?”
Didi: „Tak jste, nebo ne?”
Dan: „Neměla bys bejt ve škole náhodou?”
Didi: „Jo, měla, ale tohle je důležitější. Tak jste?”
Dan: „Ví máma, že jsi tady?”
Didi: „Ne, neví.”
Dan: „Takže si myslí, že jsi ve škole?”
Didi: „Jo, asi jo. Tak jste?”
Dan: „Nebude se náhodou bát, až jí z tý školy zavolají, že tam nejsi?”
Didi: „Vy se vyhýbáte odpovědi.”
Dan: „No, možná vyhejbám. Ale možná tvoje máma taky teďka někde šílí, protože neví, kde jsi, a bojí se vo tebe a to je důležitější.”
Didi: „Pro mě ne.”
Dan: „Ale pro mě jo. Takže milá paní inženýrko, my se teď sebereme a půjdeme za ní. Myslím, že na tuhle rozmluvu bychom měli bejt tři.”

MUDr. Hofbauer: (při operaci) „Většinou jsem rychlej, dneska budu jednou tak rychlej.”

Julie: „Já mám nápad.”
Tremois a N’Guma: „Á, jé.”

Jack: „Jsem mrtvej?”
Elmont: „Ještě ne.”

Václav Orel: „To je ale situace.”
Adolf Větvička: „Pjekelní že?”