Památné výroky

Kim Jong Il: „Proč jen jsou všichni korem tak nabrblí? Proč není víc chytrých ridí jako já?”

Apollo Creed: „Jedem! Opatruj se!”
Rocky Balboa: „Možná jsem narazil na špatného kámoše!”
(Zápas v ringu začíná.)

Jean-Baptiste Emanuel Zorg: „Kde jsou kameny?”
Otec Vito Cornelius: „Já nevím. A i kdybych to věděl, nikomu jako jste vy, bych to neřekl.”
Jean-Baptiste Emanuel Zorg: „Proč? Co proti mně máte?”
Otec Vito Cornelius: „Já chci zachránit život. Ale zdá se, že vy ho chcete zničit.”

Columbus: „Kéž bych vám mohl říct, že tohle je pořád Amerika. Ale uvědomil jsem si, že nemůžete mít zemi bez lidí. A tady žádní lidé nejsou. Kdepak, přátelé, tohle jsou nyní Spojené státy zombijské.”

Rodeny Skinner: (na Alana) „Takže, jak pan eM, získal vás?”
Alan Quatermain: „Potom vám nic není.”
Mina Harkerová: „Jste nějaký popudlivý?”
Alan Quatermain: „Paní Harkerová, pochybuji, že odhadnete nebezpečí stejně jako já.”
Mina Harkerová: „A vy mi připadáte, že máte pořádnou knihovnu. Všechny ty knihy vnímáte přečtené pohledem na hřbet.”
Alan Quatermain: „Na minulých výpravách jsem s sebou brával i ženy a nejlépe ze všeho jim šlo rozptylování.”
Mina Harkerová: „Tak já vás rozptyluji?”

Číslo 5: „Stephanie, ty měnit barvu.”

(Ted Striker se snaží nouzově přistát s letadlem a dostává rady z řídící věže.)
Ted Striker: (do vysílačky) „Nebudeme si nic namlouvat. V životě jsem s takovou krávou neletěl. Budu potřebovat z pekla štěstí.”
Rex Kramer: „Zůstaňte na příjmu.” (Začne mluvit s kapitánem McCroskeym sedícím vedle, aniž by tušil, že ho Ted Striker slyší.) „Máme jedinou naději. Musíme mu zvednout sebevědomí. Strikere, letěl jste někdy s vícemotorovým letadlem?”
Ted Striker: „Ne, nikdy.”
Rex Krame: „A sakra, to je mrhání časem. Ten blbeček s tím nikdy nepřistane.”
McCroskey: (na Rexe Kramera) „Musíš ho přivést na zem, prostě musíš.”
Rex Kramer: „Navedu ho na jezero Michigan, aspoň nezabije nevinný lidi.”

(Stojí před Andyho krámkem.)
Caroline: „Víš, co by byla sranda?”
Max: „Prohodit ten koš výlohou?”
Caroline: „Ne, nechat mu vzkaz. A v čem by to byla sranda?”
Max: „Dělalas to někdy? Je to sranda!”

(Poté, co se vrátí všichni z Narnie.)
Edmund Pevensie: „Musíme se do Narnie vrátit! Zapomněl jsem si tam baterku!”

(Generál Munro a další dva důstojníci přijdou k Dallasovi domů.)
Korben Dallas: „Generále Munro. Co vy v bloku s číslem nad pět tisíc?”
Generál Munro: „Moc pěkný byt. Hezký bydlení. Prý jste přišel o práci.”
Korben Dallas: „To je fofr. Jen klid. Seženu jinou.”
Generál Munro: „No právě. Něco tu máme. Majore Dallasi, byl jste vybrán k velice důležitému úkolu.”
Korben Dallas: „K jakýmu úkolu.”
Generál Munro: „Zachránit svět.”
(Dallas se začne smát.)

Duke Hauser: „Takže, pane vědátore, jste na řadě. Když to nenajdeš do čtyř minut, tak odtud zmiz. Ten dům tam za pět minut nebude.”

Paul Nerteaux: „Nemáte Turky moc v lásce.”
Jean-Louis Schiffer: „Blbost, málem jsem si jednu vzal.”

Caputo: (o Bodovi) „Už se nechce stát policajtem, ale naftovým magnátem.”

(Dudley dostává dárky.)
Petunie Dursleyová: „No. Nejsou nádherné?”
Dudley Dursley: „A kolik jich je?”
Vernon Dursley: „Třicet šest. Sám jsem je počítal.”
Dudley Dursley: „Třicet šest? Ale loni! Loni jsem jich měl třicet sedm!”
Vernon Dursley: „No ano, ano. Ale jsou přece mnohem větší než loni.”
Dudley Dursley: „Ale to je mi jedno, jak jsou velký!”

Aldus Snow: (o neúspěchu svojí písničky) „V Rolling Stone jsem četl, že se Africký dítko umístilo na třetím místě za hladomorem a válkou v kategorii věcí, co nejvíc poznamenaly život v Africe.”