Památné výroky

(Henry telefonoje s generálem.)
Generál Hammond: „A mimochodem, Henry, mám tady zprávu od tvé vrchní sestry, majora O’Houlihanové. Obsahuje obvinění, Henry, kterým se mi ani nechce věřit.”
Plukovník Henry Blake: „Tak jim nevěř. Díky, generále. Sbohem.”
(Zavěsí.)

(Karel a Eva mají po svatbě, Karel položí Evu na postel.)
Eva: „Pozor.”
Karel: „Promiň. Ty taky promiň, kluku.” (mluví na Evino břicho)
Eva: „Nech toho. Nemůžeš vědět, jestli to bude on nebo ona.”
Karel: „To bude kluk, to vím úplně jistě. Viď, Honzo.”
Eva: „A neříkej mu Honzo.”
Karel: „Proč ne? Tobě se to jméno nelíbí?”
Eva: „Potom mu budou všichni říkat hloupý Honza.”

John James Urgayle: „Vítejte na letním táboře, chlapci a děvčata. Blahoslaven budiž ten, kdo ničeho nečeká, neboť ten zklamán nebude.”

Mistr Mace Windu: „Co se děje?”
Mistr Yoda: „Bolest, utrpení, smrt cítím. Něco strašného se stalo. Mladý Skywalker cítí bolest. Hroznou bolest.”

(Terrance cucá lízatko.)
Terrance Paul Davidson: „Vy běloši musíte mít nějaký divný chuťový buňky v hubě nebo co!”
Nick Beam: „To, co říkáš, je rasismus.”
Terrance Paul Davidson: „Vážně? Fajn.”

Bartáček: „Nechcete strašidýlko? Jsou z dovozu a nebudou.”

(Miloušovi se několikrát složí lehátko, které mu Saturini skládá.)
Dědeček: „Nemůžeš sedět pořádně, kluku pitomá?!”
Milouš: „Nejsem kluku pitomá. Lehátko se složilo jenom se mnou, dvakrát po sobě. V noci mi někdo přestavěl nábytek tak, že jsem se málem zabil, když jsem potřeboval... Když jsem potřeboval jít ven z pokoje. V láhvi na březovou vodu jsem měl petrolej. Do holínky mi někdo nastěhoval vosu. Když jsem tam strčil nohu, příšerně mě kousla. Už se bojím pohnout.”
Dědeček: „Vosy nekoušou!”
Milouš: (hystericky) „Mě kousla!”

Šerif Will Teasle: „Máme tu dost práce, plukovníku, co pro vás můžu udělat?”
Plukovník Samuel Trautman: „Přišel jsem si pro svého chlapce.”
Kapitán Dave Kern: „Jak svého?”
Plukovník Samuel Trautman: „Vybral jsem ho, vycvičil. Velel jsem mu ve Vietnamu celé tři roky. Takže myslím, že je můj.”

Srdcová královna: „Ten hučkař fixluje!”

(Harry a Ron míří v Tajemné komnatě hůlkami na Lockharta.)
Harry Potter: „Vy první!”
Zlatoslav Lockhart: „Chlapci, k čemu to bude dobré?”
Ron Weasley: „Radši vy než my.”

Jarvis: „Model čtyřicet dva se vrací.”
Tony Stark: „To zírám. Marnotratný syn se vrací.”

Legolas: „Měli bychom odejít hned.”
Aragorn: „Ne. Skřeti hlídají východní břeh. Musíme počkat na tmu.”
Legolas: „Východní břeh mi starost nedělá. V mysli mi roste stín a hrozba. Něco se blíží. Cítím to.”

Paní: „Vidíš ho? Peter Colt. Jednou byl v tenise sedmnáctý na světě.”
Peter Colt: „Jedenáctý!”

Nathaniel: „Sire, máte rád sám sebe?”
Princ Edward: „A neměl bych snad?”

(Jana a Josef si koupili nové embéčko. Jedou rovnou na chalupu a Jana chce, aby Josef cestou natankoval, že mají v nádrži málo benzínu, aby na chalupu dojeli. Josef nechce, že jim benzín stačí. Auto najednou zastaví a Josef si myslí, že je rozbité. Nakonec zjistí, že mu benzín došel.)
Josef: „Si představ, došel benzín.”
Jana: „Neříkej. Máš kanystr?”
Josef: „Kanystr? Na co?”
Honza: (jako vypravěč) „Babička Jana měla dědečka moc ráda, ale někdy jí to stálo hodně sil.”