Památné výroky

Vilík: „Prosím, já už to všechno znám, teto Kassandro. Já už jsem dvakrát propad.”

(Kluci chtějí táhnout kánoi za autem.)
Jackie: „Stevene, je to nebezpečné, něco se ti stane!”
Hyde: „Ne, já budu řídit to auto, Kelso bude v kánoi.”
Jackie: „Aha. Bavte se.”

(Selma volá Homerovi.)
Homer: (po telefonu) „Co po mně chceš?”
Selma: (po telefonu) „Jak by se ti líbilo, kdybych odlítla do vesmíru a nikdy se nevrátila?”
Homer: (přijde za Selmou) „Jak posloužím?”

John: (Ukáže na Aston Martin.) „Čí je to auto?”
Paní Hudsonová: „Moje přece.”
John: „Jak to může být vaše auto?”
Paní Hudsonová: „Prokrista! Jsem vdova po drogovém dealerovi, vlastním nemovitost v centru Londýna a naposledy vám říkám, Johne, že nejsem vaše hospodyně!”

(Eugen sa potká s Neganem.)
Negan: (dá Lucille k Eugenově tváři) „Nuže, Eugene... Vím, že si Lucille pamatuješ. Vidíš to? Pořádně se podívej. Kamaráde, tohle je kulka, kterou jsi udělal. Za normálních okolností bych ti ji ukázal velmi zblízka, a to hned několikrát. Ale já chci vědět, zda jsi chytrák, Eugene.”

Major Maisner: „Hello, chcete si půjčit bourák? Máte první vycházku, ne. Tyhle fára znáte a slečny se taky rády svezou.”

John: (k Molly, převlečené za doktora Hoopera) „Je s podivem, čeho jsou někteří lidé schopní, aby se prosadili v mužském světě.”

(Sherlock se s Watsonem baví o případu, najednou vytáhne růžový kufr.)
Watson: „To je kufřík růžové dámy. To je kufřík Jennifer Wilsonové.”
Sherlock: „Ano, očividně.” (Watson mlčí a pozoruje kufřík.) „Možná bych měl zmínit, že jsem ji nezabil.”

(Robb přikazuje svolat všechny vazaly, aby mohl osvobodit svého otce.)
Theon: „Bojíš se?”
Robb: (Podívá se na ruku, která se třepe.) „Asi.”
Theon: „Dobře.”
Robb: „Proč je to dobře?”
Theon: „To znamená, že nejseš pitomý.”

(Poté, co Sherlock neochotně řekne Mary, že skládá ubrousky z YouTube, Mary jakože zavolá její známá - smluvené heslo Mary a Johna, když si chtějí říct něco v soukromí.)
Mary: „Skládá ubrousky z YouTube.”
Joch: „No a tak se nudí.”
Mary: „Je strachy bez sebe!”

Pierce: „Jednou jsem i skočil do sopky.”
Lucifer: „Ty jsi přežil horoucí lávu?”
Pierce: „Jo, to byl drsný půlrok.”

Sherlock: „Kdybych stál o poezii, přečetl bych si Johnovy e-maily jeho přítelkyni.”

Sherlock: (skoro dojatě) „Sotva mě teď budete potřebovat poblíž, když čekáte opravdové dítě...”

Sherlock: „Ach. Jako vždy se díváš, ale nenahlížíš. Pro tebe je svět neproniknutelné tajemství, pro mě otevřená kniha. Chladná logika versus romantický rozmar, to je tvá volba. Nedokážeš si spojit činy s jejich následky. Takže naposledy - jestli chceš mít to chrastítko, tak ho neházej na zem, hm?”

(Daryl a Carol rozevřou dveře, na kterých je řetěz. Dveře jsou tedy jen velmi málo otevřené. Carol proleze bez potíží, ale ramenatý Daryl se vejde akorát.)
Daryl: „No, je dobře, že jsme neměli snídani.”